„To, jak tato válka skončí, bude utvářet budoucnost nejen Ukrajiny, nejen Evropy, ale celého mezinárodního řádu na další desetiletí,“ upozornil britský Timothy Garton Ash.
Zprávy o střetech ukrajinských jednotek se severokorejskými vojáky jsou zatím velmi strohé, ale přesto velmi alarmující. Na 12 tisíc severokorejských vojáků má být nasazeno v ruské Kurské oblasti, kam se v létě podařilo velmi odvážně probojovat ukrajinským jednotkám.
Z pohledu dosavadního vývoje ruské války na Ukrajině a odhadovaným ruským ztrátám přes 700 tisíc vojáků (zraněných a zabitých) se to může zdát jako nicotný krok, ovšem podle bezpečnostních expertů může jít o zásadní zlom. Nese v sobě totiž kriticky nebezpečný potenciál další eskalace, která může snadno přerůst ve vtažení dalších zemí a globální katastrofu.
Není divu. Na evropském kontinentu, jen zhruba 700 kilometrů vzdušnou čarou od východní hranice NATO, a de facto přímo proti demokratické Evropě rázem bojuje severokorejské vojsko, které nemá s původním konfliktem nic společného. Takřka 7 tisíc kilometrů daleko od své diktátorským režimem hermeticky uzavřené domoviny.
1000 days of the largest war in Europe since 1945. How this war ends will shape the future not just of Ukraine, not just of Europe, but of the entire international order (think Taiwan, Korea, nuclear proliferation) for decades to come. #1000DaysOfWar https://t.co/x3XqtSCpwf
Jen pro představu do ruského města Sudža v Kurské oblasti dojedete podle údajů z navigace Google autem za zhruba 19 hodin, tedy za stejnou dobu jako na dovolenou na plážích v Bulharsku.
Podle politického geografa Michaela Romancova jsou v tento okamžik ve hře dvě varianty, proč Severní Korea do války proti Ukrajině vstoupila. Zatím ovšem není jasné, která z nich převažuje. Zda jde jen o to, aby Severní Korea zocelila své vojsko ve skutečném boji a naučila se reagovat například na fenomén dronů, nebo zda jde ze strany Ruska o známku skutečné nouze – zoufalý krok s prosbou o pomoc.
Možná je to dobrá zpráva pro Ukrajinu
„Pokud Putin skutečně potřebuje takovou pomoc, znamená to, že ruský režim je v ještě horší situaci, než se na první pohled zdá. To by mohla být docela dobrá zpráva pro Ukrajinu. Zároveň to ovšem znamená, že Rusko v politické oblasti nyní dělá kroky, které zde dosud nebyly ani náznakem možné,“ konstatoval Romancov.
Severokorejci budou mít na frontě těžké ztráty, předpokládá estonská rozvědka |
Připomněl, že Rusko se vždycky snažilo využít skutečnost, že geograficky leží v Evropě i Asii a pasovalo se do role jediného aktéra, jež je na rozdíl od USA doma v Evropě i v Asii a se kterým musejí bezpodmínečně jednat všichni, kterým leží na srdci bezpečnost obou těchto kontinentů.
„Pokud ale dochází Rusům dech a musí si brát na pomoc severokorejské vojáky, znamená to, že Rusové nepřiznaně ale o to zásadnějším způsobem svou vlastní pozici torpédují. Protože pravděpodobně bez jakýchkoliv zásadních konzultací s Čínou udělali ze Severní Koreje aktéra evropské bezpečnosti,“ dodal Romancov.
Kromě Evropy pak podle jeho slov musí být nasazením severokorejských vojáků velmi znepokojena Jižní Korea. Některé agenturní zprávy totiž hovoří o tom, že by severokorejský Pchjongjang chtěl na rotační bázi postupně „zocelit bojem“ na ukrajinské frontě až 100 tisíc svých vojáků.
Takovému cíli ostatně nasvědčují i vyjádření ruských propagandistů, kteří prohlašují, že Moskva nepozvala Severokorejce kvůli tomu, že by jí chyběly lidské zdroje, ale že jde prý o „službu KLDR“, aby její vojáci získali zkušenosti v reálném válečném konfliktu.
„To by pro Rusko byla obrovská výhoda, protože by šetřilo vlastní síly. Pro KLDR zase výhoda v případném střetu se svým jižním sousedem, protože víme, jak velmi důležité pro ukrajinskou armádu na počátku invaze bylo, že většina ukrajinských vojáků už tehdy měla přímou zkušenost s bojem na Donbase, kde sedm let ukrajinští vojáci průběžně rotovali,“ konstatoval Romancov.
Severní Korea nebrání Rusko, je agresorem
Podle generála Pavla Macka vstup KLDR do války na straně Ruska dramaticky rozšiřuje konflikt a zvyšuje riziko jeho další eskalace a rozšíření na další země.
„Rusko zjevně není schopno tento konflikt rychle vyřešit a postupně do něj zatahuje další země. Z praktických kroků Ruska a opakovaných prohlášení nejvyšších ruských představitelů je také zřejmé, že Rusko vede válku nejen proti Ukrajině, ale také hybridní válku proti celému Západu,“ uvedl někdejší nejvýše postavený slovenský důstojník ve strukturách NATO a bývalý zástupce náčelníka generálního štábu slovenské armády.
Zapojení Severní Koreje do války na Ukrajině
Vzhledem k tomu, že Rusko ani KLDR nijak neskrývají nasazení severokorejských vojáků, jde podle něj o zásadní zlom ve vývoji války. „Dochází tak k internacionalizaci ruské agrese. KLDR se stává agresorem po boku Ruska bez ohledu na to, zda její vojáci bojují pouze v Kurské oblasti, nebo vstupují i na území Ukrajiny,“ podotkl.
Ačkoli Rusko a KLDR tvrdí, že severokorejští vojáci jen pomáhají bránit Rusko, není to pravda. Podle Macka se z logiky věci a mezinárodního práva KLDR stává agresorem vůči Ukrajině a ta jako oběť agrese i podle článku 51 Charty OSN má nezadatelné právo se bránit a použít všechny prostředky k odstrašení nebo zastavení agrese. „Může tedy čelit vojenskému potenciálu agresora na svém i ruském území. Proto jsou i boje v Kurské oblasti součástí jediné, ruské agrese,“ vysvětlil Macko.
Připomněl, že Rusko v zoufalé snaze dosáhnout svých strategických cílů – okupace Ukrajiny a co největší oslabení Západu za každou cenu – do války materiálně zapojilo Írán, KLDR a do jisté míry i Čínu. „Na druhou stranu se Rusko chce vyhnout všeobecné mobilizaci, protože by mu chyběli lidé v ekonomice, včetně zbrojních továren,“ upozornil Macko.
Varoval, že nasazení severokorejských jednotek o síle 12 tisíc vojáků se sice může zdát na první pohled pro průběh bojů jako bezvýznamné, ale není tomu tak. Síly na bojišti jsou vyrovnané a jakákoli náhlá změna v početních stavech dává jedné straně výhodu.
„Čas, prostor a koncentrace sil jsou ve válce naprosto zásadní. Mohou lokálně změnit poměry natolik, že v případě taktického úspěchu mohou být tyto rychle rozvinuty k viditelnému operačnímu efektu,“ uvedl.
A suspected North Korean soldier was struck by a drone belonging to the "Peaky Blinders" UAV unit in the Russian rear, about 5 kilometers from the front line. While they cannot confirm his identity, they say he does not resemble a typical Russian from the Far East.
If confirmed… https://t.co/xRd4Bukxaa https://t.co/Z4pTdV3mEh
Jako příklad podle něj může posloužit pád ukrajinského města Avdijivka, který byl pro Rusy původně vzhledem k rozsahu konfliktu bezvýznamným taktickým úspěchem. Rusové však na tento úspěch dokázali navázat, i když za cenu velkých ztrát, a to zcela změnilo paradigma přinejmenším na tomto úseku fronty.
„Rusové jsou u Pokrovska a Kurachove stále o krok napřed, zvyšují tempo a Ukrajinci je ne a ne zastavit. Na počátku celého řetězce událostí byla chyba při záměně jedné brigády za druhou, čehož Rusové využili. Mluvíme o akci v rozsahu jedné brigády, tedy 3-4 tisíc vojáků, která měla za následek úplnou změnu situace na tomto úseku fronty,“ popsal Macko.
A druhým úhlem pohledu podle něj zůstává, že pokud by severokorejské jednotky byly nasazeny v plné síle, mohlo by dojít k velkým ztrátám, a tím k lavinovému nárůstu angažovanosti KLDR. „Hrozí tak zásadní rozšíření konfliktu,“ dodal Macko.
Zástupná válka může spustit dominový efekt
Takové nebezpečí v přímém zapojení KLDR do konfliktu spatřuje také historik Tomáš Řepa z Univerzity obrany. Nasazení severokorejských vojáků v ukrajinském konfliktu jednoznačně přináší nebezpečný eskalační potenciál, který může mít jisté historické paralely v konfliktech minulosti. „Představuje nebezpečný zlom, který může způsobit další eskalaci napětí a přeměnit ukrajinský konflikt ve válku s širšími geopolitickými důsledky,“ uvedl.
Tento krok podle něj může mít pro globální bezpečnost několik nebezpečných následků. Prvním rizikem je další zvýšení napětí mezi Ruskem a západními mocnostmi, přičemž zapojení Severní Koreje může fungovat jako spouštěč hlubší eskalace a rozpoutat dominový efekt, kdy budou do konfliktu zataženi další hráči.
„Pochopitelně je to výzva především pro Jižní Koreu, která kroky svého soupeře z de facto dodnes nedořešené války let 1950 až 1953 bedlivě sleduje. Tento vzorec jsme přitom viděli již v mnoha historických konfliktech, kdy se původně regionální války změnily v globální mocenské střety,“ konstatoval.
Jako jeden historických příkladů konfliktu, který se z malé regionální války stal celoevropským bojištěm, uvedl takzvanou třicetiletou válku (1618–1648). „Co začalo jako náboženský spor mezi protestanty a katolíky v Českém království, rychle eskalovalo do celoevropského konfliktu, do něhož se zapojili nejen rakouští Habsburkové, ale také Dánsko, Švédsko a Francie a další státy,“ připomněl.
Upozornil, že například Francie tehdy jako katolická velmoc dokonce stála na straně protestantů, protože pro její panovníky šlo o výhodnější tah než zohlednit otázky víry. „Přestože byla hlavní podstata konfliktu náboženská, stala se z ní válka o politický vliv v Evropě. Válka trvala tři dekády a způsobila nezměrné utrpení obyvatelstva a v některých oblastech pokles populace až o polovinu,“ popsal.
1000 days together
1000 days of Ukraine
🇺🇦🇺🇦🇺🇦 https://t.co/o3FMIdEKZi
A podobně pak třeba příklad Sedmileté války (1756–1763) podle jeho slov demonstruje, jak snadno se může z původně omezeného konfliktu stát celosvětová válka. V tomto konfliktu šlo především o mocenské soupeření mezi Pruskem a Rakouskem, ale postupně do něj vstoupily i Velká Británie, Francie, Rusko, Švédsko a další státy.
„Co začalo jako střet o kontrolu nad střední Evropou, se stalo konfliktem, který měl dopad na zámořské kolonie a ustanovil nové rozložení sil,“ podotkl s tím, že z války nakonec vzešlo vítězně zejména Prusko a Velká Británie, která získala téměř celou Severní Ameriku jen pro sebe na úkor Francie. „A právě touha po odplatě vedla později Francouze k tomu, že podpořili americké kolonisty ve válce o nezávislost proti Britům. Vidíme tedy, že následky pro celý svět byly dalekosáhlé,“ konstatoval.
Připomněl, že takzvané „zástupné války“, kdy se střetávaly ideologie a státy v konkrétní oblasti a nikdy nešlo jen o přímé aktéry těchto konfliktů, byly ostatně jedním z hlavních rysů studenoválečného soupeření mezi Západem a Východem ve 20. století. A jednou z charakteristik zástupných válek byla eskalace prostřednictvím třetích stran, kdy jedna strana podporovala svého spojence proti druhé mocnosti. „Nasazení severokorejských vojáků na Ukrajině tak může být dalším krokem v tomto směru,“ uvedl.
Vlažná reakce Západu je nebezpečná
Západ podle něj nyní čelí výzvě, jak reagovat na tuto novou situaci a reakce je zatím velmi vlažná. Pokud se nenajdou prostředky, které by Severní Koreu od této podpory Ruska odradily, je velmi pravděpodobné, že ekvivalent jedné divize, který Severokorejci zatím podle zpravodajských informací vyslali, doplní záhy další síly.
A těžce militarizovaný režim v Pchjongjangu má jen v aktivní služeb odhadem přes milion vojáků a další miliony rezervistů. „Historie nás učí, že eskalace prostřednictvím zástupných hráčů může snadno přerůst v globální katastrofu. Klíčovou otázkou tak zůstává, jak se světové mocnosti postaví k nové hrozbě a zda dokážou najít cestu, jak eskalaci zabránit,“ dodal Řepa.
🇷🇺🇰🇵 Russian soldiers have been filmed giving North Korean troops battlefield training and language lessons, with some of Kim Jong-un’s men picking up swear words
Read more here
https://t.co/F0ZL4OLVmV https://t.co/orJvlKcg01
Podle generála Macka nasazení severokorejských vojáků v tomto ohledu přesně odpovídá skutečnému cíli Ruska. Tím je co nejvíce oslabit kolektivní Západ a jeho vliv a především pak oslabit Evropu a nastolit ruskou dominanci v tomto geopolitickém prostoru. Ukrajina je pouze prvním krokem. Zemí, kterou se Rusko odvážilo obsadit vojenskou silou a o níž ruské vedení doufalo, že bude rychlou záležitostí, která zásadně změní poměr sil v Evropě. Tento plán nevyšel díky houževnatému ukrajinskému odporu a jeho podpoře ze strany Západu.
„Vidí svět jako jednu velkou arénu s permanentním konfliktem, který se liší pouze intenzitou od ostré ekonomické a sociální soutěže až po otevřený vojenský konflikt. To je velmi špatná zpráva pro Evropu, která se bez aktivní pomoci USA nedokáže účinně bránit srovnatelným soupeřům,“ uvedl Macko.
Svědčí o tom podle něj také ruské hybridní akce, které už dávno přesáhly rámec zlovolného působení v evropských zemích a Rusové přechází přímo k sabotážím a násilným akcím v zemích EU a NATO, ať už prostřednictvím svých agentů nebo naverbovaných kolaborantů.
Rusové do tohoto širšího konfliktu stále více zapojují země, jako je KLDR a Írán, které byly dosud izolovány. „Bez ohledu na kroky nové americké administrativy Donalda Trumpa Evropa naléhavě potřebuje posílit své obranné schopnosti, obranný průmysl a odolnost svých společností. Bez dostatečné odstrašující a obranné síly hrozí, že až se Rusko za několik let vzpamatuje, může se pokusit vystupňovat své soupeření i mimo Ukrajinu a mít přitom nebezpečné spojence,“ varoval Macko.
„Ve skutečnosti je to více než 6 600 dní od doby, kdy Rusko v roce 2014 napadlo Ukrajinu a nezákonně anektovalo Krym. Přesto, po téměř 11 letech války, Rusko i přes všechny výhody kontroluje pouze 20 procent Ukrajiny, a to za obrovskou cenu. Rusko nemůže porazit Ukrajinu, pokud my, Západ, neustoupíme,“ vyzval dnes, v tisící den ruské války na Ukrajině, někdejší šéf amerických pozemních sil v Evropě Ben Hodges.
It’s actually been over 6600 days since Russia invaded Ukraine in 2014 and illegally annexed Crimea. Still, after almost 11 years of war, with every advantage, Russia controls only 20% of Ukraine, at enormous cost. Russia cannot defeat Ukraine unless we, the West, quit. https://t.co/g8ht45Gcv2
tisknout