Turci nedostanou stíhačky F-35. Pentagon je vyhazuje z programu a piloty z USA

Vydáno 18.07.2019
Ani jeden z více jak stovky nejmodernějších letounů F-35, vyloučení z programu jejich vývoje a ztráta zakázek při výrobě dílů na tyto letounu v hodnotě 9 miliard dolarů. Takové jsou zatím pro Turecko důsledky nákupu raketového systému S-400 z Ruska. Ankara proti středečnímu rozhodnutí Pentagonu protestuje.  

Letoun F-22 Raptor doplňuje palivo za letu během cvičení nad Norskem | foto: USAF

Proces vyloučení Turecka z programu nejmodernějších bojových letounů F-35 je už v plném proudu, potvrdila šéfka akvizic Pentagonu Ellen Lordová.

Všichni turečtí piloti, kteří v Arizoně procházeli přeškolením na nové letouny i technici musí do konce července opustit Spojené státy. A zhruba dvacítka tureckých specialistů ze společné programové kanceláře vývoje letounů už nebude mít do kanceláří přístup.

Fotografie

Trojice nových letounů F-35 norských vzdušných sil
Letoun F-35 pro norské vzdušné síly před přeletem z Texasu do Norska
Letoun F-35 pro norské vzdušné síly
Letoun F-35

„Kroky k vyloučení Turecka z programu mají za cíl mírnit rizika pro F-35,“ uvedla Lordová. To jsou první okamžité dopady. Ty další budou následovat.

Asi desítka tureckých firem, které dosud dodávaly do každého nového letounu 900 různých dílů, přijdou o zakázky. Turecko tak přijde o stovky až tisíce pracovních míst a především o 9 miliard dolarů, které by z dalších dodávek dílů výrobci utržili.

„Vysíláme jasnou zprávu, aby jiné země nekupovaly vybavení, které je navrženo tak, aby čelilo našemu sofistikovanému letounu páté generace. Další zprávou je, že jsme v tomto přístupu důslední,“ konstatoval náměstek ministra obrany David Trachtenberg. Proces vyloučení Turků z programu by měl podle něj skončit příští rok na jaře.

Děláte chybu, zlobí se Ankara

Pentagon takto trestá Turecko za nákup ruského protivzdušného systému S-400, jehož dodávky začaly minulý týden a s jehož plným nasazením počítá Ankara příští rok v dubnu.

Další postih zemi ještě hrozí v rámci amerického sankčního zákona CAATSA, který trestá Rusko za anexi Krymu z roku 2014, za účast Moskvy v syrské válce a za vměšování do prezidentských voleb v USA. Ankara může být zcela odříznuta od amerických finančních trhů.

Ankara podepsala s Moskvou kontrakt za 2,5 miliardy dolarů už v prosinci 2017. Od té doby čelí ostré kritice spojenců z NATO a především Spojených států. Aliance tvrdí, že ruské střely země-vzduch jsou ohrožením, se zbraňovými systémy NATO nejsou kompatibilní a nebude je možné do společné protivzdušné obrany integrovat.

Erdoganova volba: střely S-400 z Ruska, nebo americké letouny F-35

Za hlavní překážku Američané považují, že by ruský systém mohl získávat citlivá data o nových bojových letounech F-35, která se v příštích letech stanou standardem vzdušných sil NATO.

Turecko kritiku USA a dalších zemí NATO odmítá a na ruském systému trvá údajně pro „zajištění hranic se Sýrií a Irákem“. V bezprostřední reakci na vyloučení z programu Ankara vzkázala je takové rozhodnutí v rozporu s „duchem spojenectví“ a vyzvala Washington, aby kroky zvrátil.

Podle tureckého ministerstva zahraničí nemá vyloučení z programu F-35 „legitimní odůvodnění“, když je země od počátku partnerem. Možnost, že by ruský systém mohl Moskvě předávat citlivá data o letounu, označila turecká diplomacie za „neplatné tvrzení“.

„Vyzýváme Spojené státy, aby tuto chybu zvrátily, jinak způsobí nenapravitelné škody v našich strategických vztazích,“ uvedlo ministerstvo zahraničí v prohlášení.

Náhrada přijde na půl miliardy

Spojené státy podle Lordové varovaly Turecko dostatečně dlouho a také jasně: buď můžete mít S-400, nebo letouny F-35. Nikdy ne oboje. Prakticky od roku 2017, kdy Ankara nákup ruského systému oznámila.

F-35 Lightning II

Víceúčelový letoun páté generace, který se v dalších letech má stát standardem bojových letounů v rámci NATO. Nahradí stroje F-16. Základní provedení stroje F-35A je určeno pro tradiční „suchozemské“ vzdušné síly. Modifikace F-35B dokáže operovat z menších letadlových lodí díky schopnosti kolmého startu a přistání a námořní verze F-35C se má uplatnit na letadlových lodích s katapulty. Vývoj začal v roce 1992 a na financování se podílelo několik spojenců - Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Turecko.

  • Posádka: 1
  • Max. rychlost: Mach 1,6+ (1 930 km/h)
  • Dolet: 2 220 km
  • Bojový dolet: 1 090 km
  • Dostup: 18 288 m
  • Stoupavost: nezveřejněno
  • Zbraňové zatížení: 8 100 kg
  • Uživatelé: Austrálie (72+28 kusů), Nizozemsko (37), Izrael (33+42),  Japonsko (42), Jižní Korea (40), Norsko (52), Británie (138), Itálie (90),  Turecko (120), USA (2443),  Dánsko (27 předběžně), vážný zájem mají také Polsko nebo Singapur

„Turecko nemůže postavit ruskou platformu pro shromažďování zpravodajských informací v blízkosti místa, kde se vyrábí pro program nebo servisují F-35. Značná část síly F-35 spočívá v jeho utajovaných schopnostech, takže možnost odhalit tyto schopnosti by ohrozila dlouhodobou bezpečnost programu F-35,“ uvedla Lordová.

Nahrazení dodavatelského řetězce dílů pro nové letouny po vyloučení tureckých firem podle ní přijde na 500 až 600 milionů dolarů.

Program bude využívat zatím zdroje v USA, postupně se ale otevře dalším partnerům. Lordová znovu potvrdila, že analýzu možného tureckého vyloučení si Pentagon nechal zpracovat už loni. „Očekáváme tedy minimální dopady,“ uvedla.

Odmítla ale říci, zda by rozhodnutí mohlo být zvráceno, pokud by Turecko ruský raketový systém nakonec vrátilo. Naopak připustila, že integrace ruského zbraňového systému do turecké obrany může v budoucnu ovlivnit i spojenecká cvičení či operace. Například do cvičení v Turecku či s tureckými letci by Američané zřejmě stroje F-35 nenasazovali a účastnili by se jich se staršími letouny.

Strategické vazby s Tureckem jako spojencem z NATO však chce Washington uchovat. „To se nemění. Jakožto dlouholetí spojenci NATO je náš vztah vícevrstvý a přesahuje rámec programu F-35. Naše dnešní reakce je specifická odpověď na konkrétní událost. Samostatná a odlišná od širšího spektra bezpečnostních zájmů, na kterých kde Spojené státy a Turecko spolupracují,“ dodal náměstek ministra obrany Trachtenberg.

Nákup z Ruska probouzí spekulace

Turecko a především prezident Erdogan se od počátku odmítl podvolit americkému tlaku. Několikrát v poslední době zopakoval, že obchod s Ruskem je záležitostí národní suverenity a že dohoda je neměnná. Navíc podle svých slov věří, že v budoucnu bude Turecko s Ruskem spoluvytvářet high-tech zbraňové systémy.

S-400 Triumf

Protivzdušný zbraňový systém středního a velkého dosahu, vyvíjený ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je ve službě od roku 2007. Je určen k likvidaci moderních a pokročilých letounů, taktických balistických střel a raket středního dosahu a nadzvukových vzdušných cílů. Systém pracuje až se čtyřmi různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dosah (380 km, 250 km, 120 km a 40 km).

  • Obsluha: 9 odpalovacích zařízení, radarů a několika velitelských a podpůrných vozidel
  • Dosah radaru: 600 km
  • Dálkový dosah raket: 3 - 400 km
  • Výškový dosah raket: 0,01 - 27 km
  • Dosah proti balistickým cílům: 2 - 27 km
  • Počet cílů současně: 36
  • Současně naváděno střel: 72
  • Rozvinutí systému: 5 min
  • Od detekce do vystřelení rakety: 3 min
  • Uživatelé: Rusko, Bělorusko, Čína. V budoucnu také Turecko, Indie a Saúdská Arábie

Experti dlouhodobě varují, že uvalení amerických sankcí a „vyhození“ z programu nejmodernějších bojových letounů, na jejichž vývoje se Turecko finančně podílí, může znamenat nejtěžší krizi v dosavadních vztazích a ještě větší příklon režimu tureckého prezidenta Erdogana k Moskvě.

Mezi americkými analytiky se dokonce objevily konspirativní teorie, které za tvrdošíjným postojem prezidenta Erdogana k nákupu ruských raket vidí především snahu o jeho osobní ochranu.

A to i ve světle toho, že Američané několikrát Turecku místo ruského systému marně nabízeli k prodeji za zvýhodněných podmínek svůj protivzdušný raketový systém Patriot.

Podle této teorie považuje Erdogan a jeho nejbližší za současnou největší bezpečnosti hrozbu pro Turecko jeho vlastní vzdušný prostor. Milionová armáda půlměsíce a druhá nejpočetnější v NATO nemá v širším regionu jinak totiž konkurenci.

Při neúspěšném pokusu o vojenský převrat v Turecku v červenci 2016 totiž ústřední roli sehrálo turecké letectvo, které dokonce útočilo na vládní budovy a ohrožovalo vládní letoun. Ačkoliv byl puč záhy během několika hodin potlačen, zemřelo při něm 251 lidí a více než 1 500 bylo zraněno. Během následných „čistek“ byly pozatýkány a uvězněny stovky příslušníků letectva. Někdejší velitel tureckých vzdušných sil Akin Ozturk byl nedávno za svou účast na puči odsouzen k doživotnímu vězení.

Analytici pak spekulují, že pokud by znovu k něčemu takovému došlo, Erdogan a jeho věrní by měli na vzpupné letectvo v podobě ruského protivzdušného systému silnou páku, když byl přímo navržen k tomu, aby sestřeloval letouny z výzbroje zemí NATO, kterými jsou turecké vzdušné síly vyzbrojeny a jejichž „sestřelování by se pochopitelně americký systém Patriot či jiný spojenecký bránil“.

inc natoaktual.cz