"Vypumpovali jsme vodu ze sklepů. Jakmile odklidíme naplaveniny, začneme s desinfekcí. Hotovi budeme do čtrnácti dnů," konstatuje František Nepšinský z velitelství 75. záchranné a výcvikové základny v Olomouci. S dvěma sty vojáky přispěchal na povodní postižené Písecko jakmile se krajem prohnala záplavová vlna.

"Nasedat!" velí operační důstojník na nádvoří píseckých kasáren. Muži v oranžových baretech za volanty armádních strojů vyrážejí v menších kolonách na předem určených končin Písecka, kde za sebou povodeň zanechala spoušť.

"Je sedm ráno, první skupinky přijedou zpět v sedm večer," dodává Nepšinský. Specialisty z Olomouce, kteří pomáhali už s obnovou povodní zpustošené Moravy před pěti lety či při zemětřesení v Turecku, čeká další těžkých den.

Voda brala vše - i životy
V nedaleké Putimi si divoká voda vybrala krutou daň. "Naši potápěči vynesli z  bahna tělo jednaosmdesátiletého muže, který nechtěl i přes varování opustit stavení,"  říká velitel 2. záchranného praporu Peter Papánek, jehož muži v Putimi pomáhají s odklízením škod. "Je to neštěstí. Na jedné straně ho chápu, ale lidem taková povodeň nikdy nic dobrého nepřinese."

V oranžových přilbách a vestách vojáci vynášejí rozmočený nábytek z prvního patra starého mlýna. "Sami to nezvládneme," vítá velitele uplakaná majitelka domu. Před vodou s rodinou utekli a teď zjišťují, co všechno živel napáchal.

Další skupinka vojáků postává o několik desítek metrů dále u vrat přízemní garáže.  "Garáž byla zatopená celá a majitel v ní měl bohužel několik sudů s naftou. Musíme okolí vyčistit," vysvětluje Papánek.

Podobně jsou na tom lidé i v dalších vesničkách kolem Písku. Protivín, Sepekov, 
Albrechtice - všude řádila voda a všude musí pomoci vojáci.

"Ano, rozumím. Starosta chce vybudovat provizorní hráz rybníka, kterou voda protrhla a upravit koryto," tlumočí zprávu z operačního štábu kapitán Ján Schneider. Jako náčelník štábu 1. záchranného  praporu objíždí každý den s kolegy terénním vozem zaplavená území a zkoumá, zda mohou jeho vojáci vyjet k odstraňování škod s těžkou technikou.

"Tady se s bagrem nedostaneme, vojáci staví hráz z pokácených kmenů, aby voda tekla korytem," popisuje Schneider místo poblíž vesnice Sepekov. Ve vysokých gumácích pětice mužů tahá klády z lesa na bahnitý okraj řeky.

Bahno je doslova všude. "Ještě potřebujeme asi tři stromy. Starosta nám povolil vzít dřevo z blízkého lesíku. Hráz by měla vydržet, aby voda netekla na blízké stavení u lesa," hlásí svému veliteli jeden z vojáků.

Dvanáct hodin ve člunu
Ve většině vsí voda opadla a řeky se vrátily do původních koryt. Veselí nad Lužnicí je stále výjimkou. Rozvodněná řeka zaplavila oba břehy a zalila desítky rodinných domků. "Situace je stále kritická. Obyvatele jsme evakuovali a teď nám nezbývá nic  jiného, než hladinu hlídat," říká podpraporčík Pavel Spáčil.

Za volantem jednoho ze dvou záchranářských člunů nasazených právě ve Veselí rychlé spěchá proti proudu řeky. Vítr totiž přinesl nepříjemný závan nafty a i na řece se začínají objevovat tmavé skvrny.

"Tady je to cítit nejvíc. Podívejte se do vody, vidíte!" ukazuje Spáčil a zpomaluje člun mezi zaplavenými domky. Člen krizového štábu mezitím volá o pomoc hasiče z Tábora, aby okamžitě přivezli norné stěny.

"Kousek proti proudu měl nějaký člověk asi tisíc litrů nafty v sudech. Teď je asi v řece," konstatuje Spáčil a blíží se k potopené dodávce v jedné z ulic. Na bocích dodávky zůstává tmavý okraj.

"Tohle ale nafta není," kroutí nevěřícně hlavou další voják z posádky člunu a klacíkem nabírá tmavou hmotu. "No jo, o pět ulic dál je autoservis že? Tak tohle pánové je hmota na vystříkávání podvozků aut," zjišťuje záchranář.

Člun vysokou rychlostí míří zpět ke břehu. Hasiči z Tábora jsou na cestě, norné stěny by ekologické havárii zabránit měly.

Tuny odpadu pomalu mizí
Ve čtvrti panelových domů u řeky v Písku voda vystoupala do prvního patra. Před každým vchodem se k nebi tyčí několikametrové hromady bahna, sutin, koberců, jízdních kol a dalších věcí, které velká voda ve sklepích poničila. Obyvatelé domů vyhazují všechno, čeho se voda byť jen dotkla.

Vojáci s lopatami seškrabují z chodníků nános bahna. Z ulice vyjíždí další kolona plně naložených armádních nákladních vozů směrem ke skládce. "Vůbec to neubývá, každá ta hromada se vejde tak na pět aut," povzdechne si řidič nakladače.

"Další defekt, jen za dopoledne je to už čtvrté kolo," přibíhá se zlou zprávou do operační místnosti v kasárnách velitel družstva, nasazeného přímo v centru Písku. "Musel jsem ze záložní jednotky udělat speciální skupinu pro lepení kol," dodává s úsměvem.

Přichází zpráva faxem. "Přijedou posily," vysvětluje mluvčí olomoucké jednotky František Nepšinský. "Během dne by měli dorazit další naši muži ze základny. Přivezou další těžké nakladače a fekální vůz," dodává.