Podle zjištění NKÚ investovalo ministerstvo obrany v letech 2016 až 2018 do nové techniky pro armádu 2,8 miliardy korun a dalších 1,3 miliardy korun šlo na opravy, údržbu a náhradní díly. I přesto ale nebyla velká část obrněné techniky provozuschopná.

Za hlavní příčiny kontroloři označili závislost na dodavatelích nebo prodražování oprav a údržby obrněné techniky.

„Při nákupech obrněné techniky se ministerstvo obrany nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011,“ uvedl NKÚ ve své zprávě.

To podle kontrolorů vede k tomu, že se obrana stává závislou na dodavatelích servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje. Výdaje na servisní podporu a nákup náhradních dílů vzrostly ze 194 milionů korun v roce 2016 na téměř 780 milionů korun v roce 2018.

Problémy s dodávkou náhradních dílů a servisem se projevily například u bojových vozidel pěchoty, obrněných kolových transportérů nebo tanků. V kontrolovaných letech 2016 až 2018 bylo provozuschopných méně než 43 procent tanků. Jeden z vyprošťovacích tanků nebyl schopen provozu tři a půl roku, což je téměř pětina jeho životnosti. Zpráva NKÚ rovněž upozorňuje na vysoké stáří techniky.

Ministerstvo obrany se hájí, že situace je způsobena dlouhodobým podfinancováním armády z předchozích let a „doháněním restů“. „Aby se situace v této oblasti zlepšila, musíme pokračovat v modernizaci naší armády,“ uvedl ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Do oprav, nákupu náhradních dílů a servisu sice jde více peněz, ale v předchozích letech vinou škrtů v rozpočtu nebyly na opravy a údržbu vyčleněny odpovídající prostředky.

„Neprovozuschopnost techniky je v řadě případů způsobena jejím stářím a často již překročením technické životnosti. Přesto díky zvýšeným investicím do servisu a údržby procento neprovozuschopné techniky postupně klesá,“ konstatoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

Malý počet komplikuje servis

U modernizovaných tanků T-72M4CZ (projekt byl dokončen v roce 2008) komplikuje dostupnost náhradních dílů a opravy jejich unikátní provedení a malý počet modernizovaných kusů. U kolových obrněnců Pandur jsou podle ministerstva obrany limitující faktory podobné - malý počet kusů speciálních verzí a unikátnost. „Z toho vyplývají dlouhé dodací lhůty pro dodávky majetku a realizaci služeb u komodit nedostupných v ČR ani EU,“ dodal Pejšek.

Upozornil, že v roce 2019 kvůli tomu vznikla speciální pracovní skupina, mobilní servisní a kontrolní tým a s izraelským výrobcem zbraňové stanice došlo k dohodě o zřízení skladu a servisního střediska přímo na českém území.

Ministerstvo obrany odmítlo kritiku, že se při nákupech nezabývalo náklady na životní cyklus. Analýza a plánování nákladů na životní cyklus jsou podle Pejška důležitou součástí strategických modernizačních projektů.

Kontroloři NKÚ ve své zprávě doporučili, aby se na opravách a údržbě obrněné techniky podílela více sama armáda. To se podle Pejška například u obrněnců Pandur děje.