„Nikdo nám je nenutí. Jde o jediný produkt, který vyhovuje našim kritériím. Proto se vozidla Supacat stala volbou pro speciální síly. Na náhradě vozidel Land Rover jiným typem jsme začali pracovat už v roce 2018, takže v období předchozí vlády a pokračuje to do současné vlády,“ konstatoval šéf Speciálních sil Miroslav Hofírek.
Generál tak odmítl jeden z nejhlasitějších „argumentů“ kritiků, že vojáci 601. skupiny speciálních sil vozidla Supacat vlastně „vůbec nechtějí, ale pod tlakem civilní části ministerstva obrany“ byla zakázka připravena k podpisu.
Obrana chce pro elitní jednotku prostějovských bojovníků pořídit 24 obrněných vozidel britského výrobce Supacat v nejpokročilejší verzi HMT Extenda 6x6. Jde o vozidla zvlášť vyvinutá právě pro speciální síly a využívají je elitní jednotky v Británii, USA, Nizozemsku, Norsku, Dánsku, na Novém Zélandu či na Ukrajině.
První kusy by měli vojáci převzít již příští rok, kompletní dodávka by měla být dokončena do roku 2028. Ministerstvo obrany na pořízení nových vozidel vyčlenilo zhruba 2 miliardy korun. V ceně je zahrnuto nejen samotné dodání strojů, ale i výzbroj, speciální vybavení a zařízení podléhající utajení, náhradní díly, výcvik osádek a zajištění životního cyklu techniky.
Nahradit mají zastarávající a léty i způsobem použití značně opotřebovaná terénní vozidla Land Rover Defender 110 SOV II (Special Operation Vehicle), které speciálové dostali v letech 2005 a 2006 a od té doby s nimi absolvovali řadu misí například v Afghánistánu nebo Africe.
Až sem by na tom nebylo vlastně nic kontroverzního. Vojáci, kteří nasazují krky v riskantních tajných operacích, potřebují nahradit zastaralá a dávno nevyhovující vozidla, protože vysoká mobilita je jednou z jejich hlavních zbraní. Po letech krácených výdajů na obranu, kdy na obnovu vozového parku nebyly peníze, teď nastal ten příhodný čas. Jenže.
Úkryt, zbraň, spižírna i ložnice
O nákupu vozidel Supacat pro 601. skupinu speciálních sil se v nepravidelných intervalech diskutuje nejméně od přelomu let 2010-2011. Elitní vojáci tehdy měli za sebou řadu misí v Afghánistánu a Iráku. Viděli vybavení svých britských nebo amerických kolegů a měli o ně zájem. Obraně ovšem chyběly peníze.
Zkušenosti z ostrých akcí proti teroristům už tehdy naznačovaly, že vozidla Land Rover Defender jsou sice kvalitní, ale postupem času nebudou úplně stačit pro plnění tak rozsáhlého spektra nejrůznějších úkolů. To se později potvrdilo při nasazeních v Africe a naplno vzhledem k poznatkům z války na Ukrajině.
Proč by vlastně měli mít speciálové něco jiného, než ostatní jednotky armády? Zní častá námitka. Odpověď je prostá. Jejich úkoly se zásadně liší od činnosti běžných – konvenčních útvarů.
Vy máte otázky, my máme odpovědi!
Co se dozvíte ve 3. díle? Třeba kde budeme #Supacatpro601 používat, do jakého prostředí se hodí a kdy naopak musíme sáhnout po jiném vozidle – protože univerzální platforma pro speciální síly neexistuje. https://t.co/2xHFkameAf
Povaha jejich nasazení totiž vyžaduje mimořádnou mobilitu, schopnost samostatného působení v naprostém odloučení a jakémkoliv prostředí. Operace se často odehrávají v nestabilních oblastech, ve velmi náročném terénu a bez přímé podpory dalších jednotek. Proto jsou nároky na vozidla, které speciální síly používají, naprosto zásadní. Jde nejen o nástroj pro jejich přepravu, ale i pro vedení boje, logistiku a samotné přežití a splnění úkolu.
Velmi zjednodušeně. Musí být schopni operovat skrytě třeba hluboko na nepřátelském území po několik dnů bez toho, aniž by se spoléhali na pravidelný přísun zásob a munice. Vozidlo je v takovém případě doslova jejich úkryt, zbraň, spižírna i ložnice současně.
„V moderních konfliktech se kromě rychlé reakce očekává, že schopnost dlouhodobě působit – přežít v naprostém odloučení bude ještě důležitější. Vše potřebné si musíte vézt s sebou. Od zbraní, přes munici až po vodu a jídlo,“ uvedl Vlastimil Štěbra z ředitelství Speciálních sil.
A tady dosavadní vozidla Defender, byť se speciálními úpravami, už dávno zaostávají. Nehledě na stáří, nedostatečná nosnost a přepravní kapacita, nízká ochrana a zastaralá konstrukce prostě značně limitují možnosti využití. „Snažíme se je udržovat, ale mají za sebou mnoho dlouhých nasazení. Od hor až po pouště. Jsou už za zenitem,“ uvedl.
Současný Land Rover Defender SOV II si speciálové sice nechali upravovat podle potřeb a z konstrukčních parametrů doslova vymačkali maximum. Zesílili pérování a odpružení, zvýšili užitečnou hmotnost, navěsili pancéřování, vybavili různými zbraňovými komunikačními a informačními systémy. Ale když do vozidla nastoupilo 4 nebo 5 operátorů (každý s vybavením a zbraněmi vážící zhruba 120 kilogramů), tak na zásoby pro nějaké dlouhodobější působení zkrátka už nezbyl žádný prostor.
Vozidlo Land Rover Defender 110 SOV českých Speciálních sil
Už v Afghánistánu musely české speciální síly proto používat další vozidla, která zásoby a další potřebné vybavení uvezla. Jako takzvané „mateřské vozidlo“ jim sloužila například upravená nákladní Tatra.
A momentálně jedinou a osvědčenou platformou, která splňuje jejich požadavky pro vedení moderních speciálních operací, je pravě vozidlo Supacat HMT, které se koneckonců stalo standardem speciálních sil v celé řadě zemí.
Žádná podpůrná vozidla se zásobami
To ostatně vyplynulo z takzvané studie proveditelnosti Vojenského technického ústavu ve Vyškově, kterou si armáda nechala vypracovat v letech 2020–2021. Experti vyhodnotili čtrnáct různých typů vozidel od devíti výrobců.
Základní kritéria byla jasná: maximální mobilita a průchodnost i v extrémním terénu, vysoká nosnost a možnost přepravovat zásoby a výzbroj pro více dnů samostatného působení, modulární konstrukce umožňující rychlé přizpůsobení vozidla typu mise a prostředí a schopnost vozidlo přepravit prostředky vzdušných sil.
Studie měla ověřit, zda požadované schopnosti vůbec na trhu existují. Experti zkoumali varianty 4x4, kombinace 4x4 s mateřským vozidlem i vozidla 6x6.
Vozidlo Land Rover Defender 110 SOV českých Speciálních sil
Vozidlo Land Rover Defender 110 SOV českých Speciálních sil
Výsledky studie byly jednoznačné. Žádná jiná platforma na trhu, domácí ani zahraniční, nedokázala splnit soubor těchto požadavků v plném rozsahu. Jedině Supacat 6x6 dokázal nabídnout dostatečnou nosnost, přepravu šesti osob – operátorů a zároveň rezervu pro budoucí modernizace.
„Žádné jiné vozidlo není prostě schopné propojit velikost a vlastnosti osobního vozidla se schopnostmi nákladního,“ konstatoval Štěbra, který měl celý proces pořízení nových vozidel na starosti. Zároveň rezolutně odmítl, že by při posuzování vozidel existoval nějaký politický tlak či snahy o ovlivňování.
Platforma Supacat HMT vznikla z požadavků samotných britských speciálních sil, které ji do výzbroje získaly v roce 2006. Unikátní modulární konstrukce například umožňuje rychlou přestavbu ze šestikolové na čtyřkolovou konfiguraci a naopak, což dává jednotce schopnost volit mezi lehčí rychlou variantou nebo verzí s výrazně vyšší nosností.
Díky tomu se vozidlo stává nejen bojovým prostředkem, ale hravě zastane i funkci takzvaného mateřské vozidla – nese nejen posádku (většinou šestičlennou), ale i veškeré zásoby, palivo a výzbroj pro několikadenní působení, aniž by bylo nutné zajišťovat doprovodné logistické kolony nebo zásobování třeba ze vzduchu, což samozřejmě v obou případech rapidně zvyšuje riziko odhalení a zranitelnost jednotky.
„Supacat byl od začátku vyvíjen speciálními silami pro speciální síly a nemá dětské nemoci přestavěných nákladních aut,“ podotkl Štěbra.
V případě českých speciálních byl požadavek nosnosti zcela klíčový a také konkrétní. Operační sestava s plně vyzbrojenými vozidly s předpokládaným nasazením 10 dnů bez možnosti zásobení a podpory musí být schopná s sebou vézt až 18 tun materiálu (i s rezervou). A jedna šestikolka Supacat zvládne uvézt zhruba 3,8 tuny. Pro takové nasazení by tak podle Štěbry vystačilo v jedné sestavě 6 vozidel.
V tom je vozidlo z britských dílen naprosto unikátní. Užitná nosnost jiných vozidel pro speciální síly se totiž pohybuje nejvýše kolem 1,5 tuny a kolona vozidel by se buď podstatně prodloužila (minimálně 12 vozidel), nebo by jednotka musela sáhnout po nějakém novém moderním mateřském vozidle, které by bojovým strojům stačilo.
„Například použití nákladní Tatry se ukázalo jako takové nouzové řešení. Na jedné straně máte agilní speciální vozidla s perfektní průchodností terénem a za nimi sice upravený ale těžkopádný náklaďák, který celou tu vlastní jednotku citelně brzdí, protože se pohybuje podle tempa nejpomalejšího článku,“ vysvětlil Štěbra.
Na trhu podle něj momentálně není vozidlo, které by tento zásadní nedostatek eliminovalo a nechat si vyvinout a vyrobit několik mateřských vozidel přímo od některého výrobce i českého by asi stálo příliš mnoho času a peněz.
Klíčová hodnota 18 tun přitom podle Štěbry vychází ze zkušeností a různých misí, které operátoři speciálních sil už absolvovali. Na základě toho vytvořili hmotnostní kalkulaci. Kromě zbraní a dostatečného počtu munice je totiž samozřejmě nutné s sebou vézt palivo, některé nezbytné náhradní díly, potraviny a vodu.
Samostatnou kapitolou je pak specifický materiál podle typu úkolu. V sestavě často nechybějí zdravotníci s výbavou, letečtí návodčí (JTAC) s konzolemi a přístroji nebo pyrotechnik. „Ten má s sebou trhaviny a různé nálože nebo potřebuje pyrotechnický oblek či robota,“ vypočítal Štěbra.
Zbytečný kabriolet? Spíš smrtící ježek
Další námitkou kritiků pořízení vozidel Supacat je, že vzhledem k otevřené konstrukci vozidla jde spíše o zbytečný a snadno zranitelný „kabriolet“, který se k modernímu válčení vůbec nehodí. Sami speciálové to vidí jinak a využívají celé spektrum vozidel. Od otevřených vozidel Defender, přes Enok na platformě Mercedesu G, čtyřkolek a terénních motorek až po uzavřená pancéřovaná vozidla Iveco nebo zmiňované Dingo 2. Každý typ má svoje výhody a nevýhody.
Samozřejmě že otevřená platforma nemůže poskytnout stejnou balistickou ochranu jako třeba vozy typu MRAP (Mine Resistant Ambush Protected) zodolněná proti výbuchům min a improvizovaných nástražných zařízení nebo uzavřená obrněná vozidla, nicméně speciální síly nejsou ze své podstaty primárně určeny k boji v prvním sledu. Často operují hluboko v týlu protivníka a musejí mít dokonalý přehled o situaci v prostoru působení, aby v případě překvapivého kontaktu s nepřítelem mohli okamžitě využít veškerou palebnou sílu, získat převahu a z boje se pokud možno vyvázat.
Balistickou ochranu vozidla Supacat Extenda lze přitom pomocí přídavných plátů snadno podle potřeby vylepšit až na nejvyšší úroveň, která se v NATO označuje STANAG 3. Vzhledem ke konstrukci vozu to má přitom jen minimální vliv na jeho mobilitu a manévrovatelnost.
Vozidlo Land Rover Defender 110 SOV českých Speciálních sil
Stejně jako vozidla Defender, mají být i nové obrněnce Supacat především doslova ověšeny zbraněmi. Jako ježek s pěkně nebezpečnými bodlinami. Několik kulometů, automatický granátomet, samotní operátoři s útočnými puškami, RPG, minomet, protitankové střely. „To je obrovská palebná síla. Už jen její viditelná demonstrace zajišťuje odstrašení případného útočníka, který si raději nedovolí vystřelit na takto plně a silně vyzbrojené vozidlo,“ konstatoval Štěbra. V opačném případě se na útočníka okamžitě snese „smrtící déšť“.
Právě proto speciální síly po celém světě ve velkém používají otevřená vozidla, která takovou sílu nabízejí a operátoři jsou v bezprostředním kontaktu s okolím. Mohou totiž okamžitě reagovat na danou situaci.
Jde o situační povědomí. V uzavřeném a jinak dobře chráněném vozidle zkrátka neslyšíte blížící se ruch nebo naopak zlověstný klid na ulici, nevidíte na všechny strany okolo a blížící se hrozbu. Štěbra popsal, jak si čeští speciálové v Afghánistánu v uzavřených vozidlech kvůli tomu otevírali poklopy na střeše a dávali při jízdě pozor z nich. „Sloužili jako oči a uši, protože jinak uvnitř máte velmi omezené zorné pole a neslyšíte včas třeba přilétající hrozbu,“ podotkl.
Osobní zkušenosti s tím má i šéf speciálních sil Hofírek. V Afghánistánu podle svých slov sestavoval bojové kolony vždy z několika typů vozidel. Jako velitel často vyjížděl ve zcela uzavřeném vozidle Dingo, ale před ním vždy jezdily právě otevřené vozy. Důvod byl prostý, aby vždy a včas věděl, že někdo na kolonu střílí a odkud střílí. A spolubojovníci v otevřeném vozidle to věděli zaručeně první.
„Zažil jsem dokonce situaci, že jednotka v pancéřových vozidlech byla pod palbou z ručních zbraní i protitankových granátů a vůbec to netušila,“ vzpomněl. Do vozidel se sice začaly instalovat nejrůznější senzory a detektory směru, odkud palba přichází, ale lidské smysly podle něj nemohou nikdy nahradit.
Dronům neuniknou ani tanky
To se přímo týká i nejnovějších poznatků z války na Ukrajině a další zásadní výtky kritiků, že v otevřených vozidlech Supacat by byli vojáci proti nyní tak masivně využívaným dronům doslova jako „na talíři“.
Podle Hofírka jde o zcela lichý argument hned z několika důvodů. Předně se už ukázalo, že v tomto typu konfliktu neobstojí proti neustále vylepšovaným dronům ani ta nejlépe pancéřovaná technika, včetně bojových vozidel pěchoty nebo hlavních bojových tanků. Celopancéřované vozidlo pro speciály by tak vůbec nic neřešilo.
Ministerstvo obrany nicméně potvrdilo, že vozidla Supacat by byla vybavena tak, aby v prostředí s dronovou hrozbou byla schopná operovat. Konkrétní systémy ale podléhají utajení. Díky rezervě v mimořádné nosnosti vozidla Speciální síly samozřejmě počítají s modernizací podle nejnovějšího vývoje technologií, včetně protidronových systémů.
Zkušenosti z Ukrajiny podle Hofírka naopak potvrzují, že právě otevřená platforma je v ochraně proti dronům výhodná. Momentálně i se sebelepší dostupnou protidronovou ochranou v uzavřeném voze většinou osádka neví, že ji někdo pomocí dronu monitoruje nebo, že se právě chystá zaútočit. „Opět se budu opakovat, ale v otevřené platformě slyší, vidí a vnímají okolí a mohou reagovat. Jsou v lepší situaci, s vyššími šancemi,“ dodal.
Vozidlo Enok na platformě Mercedes G českých Speciálních sil
Obrněnec Dingo 2 z vybavení 601. skupiny speciálních sil
Třetí argument podle něj rovněž vyplývá z války na Ukrajině. Současná opotřebovávací válka se stabilizovanou frontou a mraky kroužících dronů by stejně nebylo místem, kde by se speciálové dostali do přímé konfrontace po boku obrněných transportérů nebo tanků. Jejich cílem by byly operace hluboko v týlu nepřítele, manévrový boj. V hustě zastavěných nebo zalesněných oblastech se přitom každé nasazení vozidel speciálních sil pečlivě zvažuje a často se volí spíše pěší, skryté a utajené postupy.
Drahé? Cena stejná jako pro Brity
Asi nehlasitější námitkou kritiků zůstává ovšem cena. Různé spekulativní propočty z prostého vydělení celé akvizice a ještě pokaždé s různým počtem vozidel uvádějí, že jedno vozidlo Supacat pro české speciály vyjde na více jak 130 milionů korun a že je ministerstvo obrany chce nakoupit „třikrát dráž, než Britové“.
Původní nabídka na dodávky kompletně vybavených a vyzbrojených vozů byla totiž podle ministerstva obrany vyčíslena na 2,137 miliardy korun i s DPH.
Obrana se hájí, že armáda má naopak vozidla získat za stejnou cenu jako Britové. Ti v roce 2023 podepsali počáteční objednávku na 70 kusů s výhledem na pořízení až 240 vozidel v závislosti na operačních požadavcích. Cena za kus se podle různých zdrojů pohybuje v přepočtu kolem hranice 38 milionů korun.
Jenže Britové nezveřejnili o jaká vozidla Supacat HMT jde, jestli o čtyřkolová nebo šestikolová nebo právě nejvýkonnější a nejpokročilejší verzi Extenda, kterou požaduje 601. skupina speciálních sil. Ceny se samozřejmě s provedením liší.
Další rozdíly pak vyplývají z nižšího počtu pořizovaných kusů (24 oproti 240 u britské zakázky), nákladů na přepravu, clo a DPH.
Ten hlavní a zásadní rozdíl v ceně se ovšem skrývá jinde. Ve srovnávání sumy za „holé vozidlo“ – pojízdnou platformu doslova bez ničeho s cenou za kompletně vybavený a vyzbrojený vůz připravený do akce. Tedy jako porovnávat jablka a ohryzky. „Britský výrobce sám deklaroval, že dodá holá vozidla za stejnou cenu jako pro britskou armádu. Tedy bez jakýchkoliv integrovaných systémů a zbraní,“ potvrdil Štěbra.
Obrana už loni v listopadu po jednání sněmovního výboru rozdělila zakázku na dvě části. V první chce od zastoupení výrobce, tedy společnosti LPP, nakoupit „holá vozidla“. Ve druhé pak státnímu podniku Vojenský technický ústav (VTÚ) zadá jejich technické zhodnocení/integraci všech potřebných systémů.
Jinými slovy, holá vozidla mají stát ve skutečnosti méně než polovinu celé sumy. Zbytek jsou zbraně, všechny další potřebné systémy, vybavení a jejich instalace. Pokud by tak na 24 vozidel byla vyčleněna asi miliarda korun, cena za kus i s proclením a daní by byla někde pod hranicí 42 milionů korun. Což by ceně pro Brity odpovídalo.
Štěbra i Hofírek připouštějí, že se vzhledem k celkové výši kontraktu může zdát, že jde o vysokou částku. „Nekupujeme jen vozidla – kupujeme komplexní schopnost, která nám bude sloužit dalších 15 až 20 let,“ podotkl Štěbra.
Podle Hofírka požadované parametry nelze zajistit prostřednictvím žádného jiného výrobku a vyšší cena této techniky odráží technologickou úroveň a specializovaný vývoj. „Od speciálních sil pro speciální síly,“ dodal.
tisknout 
