Jedno je nadmíru zřejmé. Původcem většiny nejvážnějších krizí a bezpečnostních hrozeb a výzev, kterým spojenci se Stoltenbergem během uplynulé dekády museli čelit, byl ruský vládce Vladimir Putin a jeho věrní.
„Věřím, že největším rizikem bude, když vyhraje prezident Putin, protože pak to bude poselstvím, že když použije vojenskou sílu a bude ohrožovat spojence NATO, pak dostane, co chce. A to nás všechny učiní zranitelnějšími,“ shrnul Stoltenberg nedávno příznačně celých uplynulých deset let v čele Aliance.
Novým šéfem NATO je Mark Rutte. Podpora Ukrajiny zůstává prioritou |
Zatímco od 90. let minulého století a rozpadu Sovětského svazu spojenci takřka dvacet let stále nechtěli opustit do značné míry velmi upřímnou avšak pošetilou myšlenku, že s Ruskem mohou vycházet a dokonce spolupracovat, v posledním desetiletí je vládce Kremlu z takového snu dokonale probudil.
Severoatlantická aliance v čele se Stoltenbergem se tak velmi rychle musela vrátit ke svým kořenům a původnímu smyslu svého vzniku - tedy bezprostřednímu ohrožení ze strany tehdejšího Sovětského svazu, respektive agresivního Ruska.
Stoltenberg se jako v pořadí třináctý šéf Aliance ujal úřadu záhy po ruské ilegální anexi poloostrova Krym v roce 2014 a ruských vojenských akcích na východní Ukrajině. A skutečně pracoval na tom, aby NATO bylo připraveno bránit vlastní území v případě většího konfliktu.
Tlačil na spojence, aby posílili své vojenské schopnosti a zintenzivnili odstrašování a obranu území NATO, mimo jiné vytvořením mnohonárodních bojových skupin podél východního křídla NATO. A to také zajistilo, že NATO bylo schopno spustit své obranné plány během několika hodin, když Moskva 24. února 2022 s plnou invazní silou vtrhla na Ukrajina. Už následující den Stoltenberg předsedal vůbec prvnímu mimořádnému virtuálnímu summitu Aliance, kde spojenečtí vůdci diskutovali o obranných opatřeních a postavili se za Ukrajinu.
A žádný jiný problém neovlivnil Stoltenbergovo funkční období více než právě brutální ruská útočná válka proti Ukrajině. Ano, už předtím musel řešit ruské porušování smlouvy INF o likvidaci raket středního a kratšího doletu, které nakonec vedlo k jejímu zániku; musel „vyprovodit ruské diplomaty“ z bruselské centrály NATO, kteří byli ve skutečnosti špióni ruských tajných služeb; v měsících před ruskou invazí pak neustále vyvracet dezinformace a lži Kremlu a se spojenci zveřejnit bezprecedentní množství zpravodajských informací NATO, aby poskytl důkazy o bezprecedentním soustřeďování ruských bojových jednotek na ukrajinských hranicích.
Rusové za každým průšvihem
A bylo toho více. Jen namátkou překažený pokus o státní převrat v Černé Hoře pod taktovou ruských tajných služeb, který měl zvrátit vstup země do NATO; otrava Sergeje a Julie Skripalových nebezpečným novičokem v britském Salisbury (tedy na území NATO) nebo výbuch muničních skladů ve Vrběticích (na území NATO), za kterým podle vyšetřování stála stejná skupina ruské vojenské rozvědky GRU; ruské akce v Sýrii, masivní cílené šíření ruských dezinformací, rozsáhlé sofistikované kyberútoky se stopami vedoucími do Moskvy a nebo stále agresivnější chování ruských vojenských letců nad Baltem či Černým mořem.
A přesto byl Stoltenberg zastáncem toho, aby se Aliance pokusila udržovat s Ruskem dialog a deeskalovat vyhrocené vztahy. Mimochodem ještě v lednu 2022, měsíc před ruským vpádem na Ukrajinu, proto svolal po dlouhé době a zároveň na dlouho dobu poslední jednání Rady NATO-Rusko.
Pak ovšem nastalo asi nejkritičtější období, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a přivedlo válku k hranicím NATO.
Zelenskyj děkoval za pomoc proti tyranovi, mírné zklamání ovšem trvá |
„Navigoval nás při hledání nové role NATO v rychle se měnícím světě. Pod jeho vedením jsme dokázali, že NATO není po mozkové smrti… a především nás sjednotil, abychom stáli za Ukrajinou,“ prohlásil na jeho adresu chorvatský vyslanec při NATO Mario Nobilo.
Všechny předchozí výzvy, hrozby a krize například v podobě globální pandemie covid-19, arogantních povýšeneckých výhrůžek spojencům od někdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, překotné stažení aliančních sil z Afghánistánu nebo přesunutí centrály NATO do nového sídla, se staly v této souvislosti nicotnou a dávnou minulostí.
Stoltenberg v čele NATO vždy otevřeně plně podporoval Ukrajinu a naléhal na spojence, aby napadené zemi pomáhali. Po celou dobu neúnavně pracoval na tom, aby zajistil, že spojenci budou Ukrajině poskytovat podporu, kterou potřebuje k přežití a vítězství. Na summitech v Madridu (2022), Vilniusu (2023) a Washingtonu (2024) byl podle diplomatů právě on hybatelem věcí, aby spojenci dosáhli konsensu o příslibech dlouhodobé a udržitelné pomoci Ukrajině – a opakovaně se zasazoval o potvrzení, že je Kyjev na nezvratné cestě ke členství v NATO.
„Tím, že dodáme Ukrajině více zbraní, dáme Rusku najevo, že toho, co chce, nedosáhne silou,“ řekl při bilančním proslovu s tím, že bez stabilní Ukrajiny nebude bezpečná ani Evropa.
Před svým odchodem ovšem opakovaně připustil, že NATO mohlo udělat více, aby zabránilo válce. „Nyní poskytujeme vojenské vybavení do války - tehdy jsme mohli poskytnout vojenské vybavení, abychom válce zabránili,“ řekl Stoltenberg.
Diplomat za kuchyňským stolem
Alianci ze své pozice udržoval soudržnou a využíval svých diplomatických schopností k tomu, aby obrušoval neshody a udržoval rostoucí počet spojenců na stejné vlně. „Jednota zůstává naší největší silou,“ prohlásil Stoltenberg během slavnostního ceremoniálu v bruselské centrále NATO, kdy předal vedení svému nástupci.
Spojenci dají Ukrajině 40 miliard eur, pomohou k vítězství a vstupu do NATO |
A využíval k tomu nejen oficiální kancelář. Pro udržování neformální a vstřícné atmosféry velmi často s manželkou Ingrid hostil alianční lídry a další důležité osoby v oficiální rezidenci generálního tajemníka v Bruselu.
Sám to popsal tak, že ve svém domě vlastně jen pokračoval v tradici „diplomacie za kuchyňským stolem“, kterou doslova odkoukal od svého otce Thorvalda Stoltenberga. Ten působil řadu let jako šéf norské diplomacie a také jako ministr obrany.
Stoltenberg vzpomněl, že jako dítě a později jako dospívající nesčetněkrát sešel v jejich domě ráno dolů, aby našel svého otce, jak servíruje snídani diplomatům a světovým vůdcům, včetně například Nelsona Mandely. Nalévá jim kávu a diskutuje o důležitých tématech u prostého jídla - norské makrely, hnědého sýra a chleba, který šel ráno koupit do místní pekárny. A ačkoliv norská protokolární služba byla vždy v šoku, Stoltenberg otevřením svého soukromí a nastavením neformálního tónu vytvářel ideální prostředí pro skutečné rozhovory.
„Je velice silnou osobností,“ uznale už před lety chválil někdejší dlouholetý český vyslanec při Alianci Karel Kovanda.
Seveřané konečně na jedné lodi
Stoltenberg nebyl generálním tajemníkem, který by přivítal do NATO nejvyšší počet nových členů většinu zemí do NATO. Prim patří Jaapu de Hoop Schefferovi, který přivedl sedm nových spojenců během takzvaného „velkého třesku“ v roce 2004 a další dva v roce 2009.
Během deseti let však dohlížel na většinu dalších kol rozšiřování - v roce 2017 o Černé Horu, v roce 2020 o Severní Makedonii a naposledy o Finsko (2023) a Švédska (2024). Ostatně přijetí dvou do té doby po řadu desetiletí vojensky neutrálních zemí na jejich vlastní žádost byl rovněž důsledek ruské války na Ukrajině.
Na dosažení konsenzu všech spojenců ohledně přistoupení Finska a Švédska Stoltenberg osobně obzvláště záleželo a usilovně na něm pracoval. Ještě v předvečer madridského summitu v roce 2022 strávil hodiny vyjednáváním s vedoucími představiteli Finska, Švédska a Turecka, aby se během vrcholné schůzky mohla zrodit nevídaná dohoda, která nastavila cestu k jejich členství.
Rozhovory trvaly tak dlouho, že Stoltenberg a jeho manželka museli vynechat oficiální večeři ve španělském královském paláci a místo toho se spokojili s pivem s úředníky, kteří na znění dohody pracovali.
A integrací severských zemí, zejména Švédska, do Aliance neskrývaně kvitoval. Krátce po pak přistoupení Stoltenberg vtipkoval s kolegy, že země nejenže „potřebovala“ 200 let neutrality na vstup do NATO, ale že s ještě „většími obtížemi odložila odvěkou rivalitu s Norskem“. Naposledy bylo Norsko totiž ve válce právě proti Švédsku v takzvané Severní válce v 18. století.
Mám uvařit kávu?
Kvůli agresivnímu Rusku Aliance pod vedením Stoltenberga sáhla k výraznému posilování svého východního křídla. Na spojence neustále apeloval, aby vydávali víc peněz na obranu. A jestliže v roce 2019 investovalo požadovaná 2 procenta HDP do obrany jen pět zemí, nyní jich je přes dvacet.
Do agendy dnešní „dvaatřicítky“ rovněž začlenil nezbytnou připravenost Aliance a její adaptování na nejistou budoucnost - od klimatických změn, přes umělou inteligenci až po Čínu.
Zajímavostí je, že obvykle se před dlouhými schůzkami nabízel, že sám uvaří kávu pro své zaměstnance i hosty. Poslední den ve funkci Stoltenberg ve své řeší vzpomněl na počátek 90. let minulého století, kdy se v Norsku stal ministrem průmyslu a energetiky.
Premiér mu prý tehdy řekl, že se musí připravit na dlouhá jednání v parlamentu, kdy musí sedět celé hodiny a poslouchat ne vždy příliš vzrušující debaty. „Ale premiér mi také řekl, abych nezapomněl, že právě to je demokracie, že takto se staráme o náš velký národ a společně přijímáme rozhodnutí. A stejně tak jsem zde v Severoatlantické radě sedával deset let na více než tisícovce jednání a poslouchal diskuse, které nejsou vždy příliš vzrušující, ale všechny jsou součástí toho, jak se staráme o naši velkou Alianci,“ řekl.
Tím nejsilnějším důkazem o jeho schopnostech pak může být fakt, že se spojenci vždy jednomyslně shodli na prodloužení jeho mandátu - bezprecedentně čtyřikrát. V prosinci 2017, v březnu 2019 do konce září 2022, v březnu 2022 do loňského září a loni v červenci, aby obranná aliance neměnila své vedení během války na Ukrajině, ještě o rok, tedy do konce letošního září.
V čele Aliance přesto nebyl Stoltenberg nejdéle sloužícím generálním tajemníkem. Prim v tomto ohledu drží nizozemský politik a diplomat Joseph Luns, který šéfoval na vrcholu studené války se Sověty v letech 1971 až 1984.
I po odchodu z Aliance se Stoltenberg bude s největší pravděpodobností věnovat bezpečnostní politice. Podle několik zdrojů by totiž měl stál od příštího roku stane šéfem prestižní Mnichovské bezpečnostní konference.