Lze docela s jistotou předpokládat, že nedávné sestřelení ruské moderní stíhačky Su-35S se velmi rychle dostane do výcvikových skript budoucích bojových pilotů po celém světě. Pokud už tam není. A to hned z několika důvodů.
Předně jde o první známé sestřelení Su-35S letounem F-16 v historii, což zdůrazňuje rostoucí efektivitu ukrajinského letectva díky západním technologiím. Ruský moderní páteřní stroj za v přepočtu zhruba 2 miliardy korun pyšnící se svou supermanévrovatelností měla poslat k zemi neporovnatelně starší F-16 v ukrajinských barvách dodaná západními spojenci, kteří už desítky let staré stroje vyřazují nebo vyřadili ze služby.
Technologický rozdíl by přitom měl nahrávat ruskému stroji. Zatímco stroje Su-35 řazené do kategorie takzvané 4,5 generace jsou ve službě teprve od roku 2014, letouny F-16 dodané ukrajinským obráncům ze Západu (především z Dánska a Nizozemska) mají své roky slávy hodně dávno za sebou. Poslední zásadní modernizací prošly někdy na přelomu tisícíletí.
Dalším historickým momentem pak bezesporu bude, že ruský stroj byl s největší pravděpodobností zasažen střelou vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile) s dosahem podle varianty 70-160 kilometrů, kterými jsou F-16 v ukrajinských službách vyzbrojeny.
Šlo by tak o první bojové a úspěšné použití této střely v Evropě po více jak čtvrtstoletí. Naposledy s nimi totiž spojenci z NATO na jaře roku 1999 během operace Allied Force v Kosovu sestřelili šest srbských stíhaček MiG-29.
Smrtící kombinace
Třetím a možná nejdůležitějším momentem je, že ukrajinští obránci opět prokázali svou neskutečnou přizpůsobivost a schopnost proti obří ruské přesile mistrně využívat jakoukoliv novou získanou bojovou schopnost. A v tomto případě jde skutečně o učebnicovou kombinaci.
Tak trochu skrytou ovšem prakticky hlavní roli v úspěšném sestřelu ruského „klenotu“ totiž sehrál speciální letoun včasného varování a řízení ASC890 (Saab 340 AEW&C), který v domovském Švédsku nese označení „Argus“. Mimochodem letoun se opakovaně představil v Česku na Dnech NATO v Ostravě.
Dva tyto v podstatě „létající radary“ a řídící stanoviště Švédsko darovalo Ukrajině v rámci svého 16. balíčku vojenské pomoci už loni v květnu. „ASC890 poskytne Ukrajině novou schopnost bojovat proti vzdušným i námořním cílům. Schopnost Ukrajiny identifikovat cíle na dlouhou vzdálenost bude posílena. S nástupem letounů F-16 budou fungovat jako multiplikátor síly,“ předesílal tehdy švédský ministr obrany Pal Jonson.
Kvůli výcviku posádky a obsluhy a také úpravám a nutným modifikacím darovaných stíhaček F-16 Ukrajina sice získala první ze švédských strojů až letos v dubnu a koncem měsíce pak letoun zřejmě absolvoval svůj první zkušební let ve Lvovské oblasti, ale jen o pár týdnu později se stoprocentně potvrdila Jonsonova slova.
Ukrajina právě kombinací tří ingrediencí (F-16 + AMRAAM + Argus) namíchala smrtící koktejl, který pro další měsíce rapidně zvyšuje ukrajinskou schopnost čelit ruské vzdušné převaze.
Vidět a nebýt viděn
A co se tedy s největší pravděpodobností 7. června poblíž města Korenevo v ruské Kurské oblasti asi 16 kilometrů od ukrajinské hranice stalo? Ruská strana zkázu svého letounu oficiálně nepotvrdila a ani dosud nekomentovala, na rozdíl od ruských „milblogerů“.
Rozhodující a pro ruského stíhače osudný okamžik měl přijít hned v prvních sekundách. Letoun Argus v ukrajinských službách totiž zachytil na svém radaru ruskou stíhačku ve vzdálenosti 200-300 kilometrů od ukrajinských hranic. Stroj švédské výroby je přitom schopen sledovat lodě, letadla a rakety do vzdálenosti až 400 kilometrů.
Pilot ruského sůčka měl za úkol udeřit na ukrajinské pozice v Kurské oblasti a o tom, že jeho pohyb někdo sleduje zřejmě neměl nejmenší tušení. Je otázkou, zda měl takové úkol primárně od počátku, nebo se nechal vlákat do důmyslné ukrajinské pasti.
Radarový Argus začal okamžitě v reálném čase přenášet data o ruském cíli hlídkující ukrajinské stíhačce F-16 a navádět ji na dostřel. V okamžiku, kdy se ruský stíhač dostal nevědomky do dosahu střel AMRAAM podvěšených pod křídly ukrajinské F-16, byl vzdušný „souboj“ prakticky rozhodnutý.
Ukrajinský pilot mohl odpálit střelu daleko z ukrajinského vnitrozemí, aby minimalizovala riziko sestřelení ruskou protivzdušnou obranou a pak se klidně bezpečně vzdálil, aniž by jeho přítomnost ruský protivník vůbec zaznamenal. AMRAAM patří mezi radarem naváděné střely typu „vystřel a zapomeň“ určenou k boji mimo vizuální vzdálenost.
Ruský pilot po zásahu svého letoun podle dostupných informací katapultoval a zřejmě přežil. A Rusko po nedávné ukrajinské mistrovské operaci „Pavučina“, při níž drony Ukrajinci zaútočili na letiště s ruskými strategickými bombardéry a desítky jich zničili či vážně poškodili, odepsali jedno ze svých nejmodernějších bojových letadel.
Právě koordinace vzdušných systémů a přesné zaměření cíle na velkou vzdálenost bylo opět klíčem k úspěchu operace. Ze strategického hlediska pak sestřel ukázal na rostoucí schopnosti ukrajinského letectva díky západní podpoře. A to může mít významný potenciál k proměně situace ve vzduchu i na zemi, kdy se ruské letouny budou držet ještě dál od frontových linií.
Sestřelení létajícího obra je pro Rusko tvrdá rána a může ovlivnit další boje |
Ztráta moderního letounu jednoznačně odhaluje slabiny ruské taktiky a zvyšuje tlak na ruské letectvo. Rusům citelně chybí právě letouny včasného varování, když se ukrajinským obráncům podařilo zničit už nejméně dva velké stroje A-50 Berijev a ruskému letectvu zbývá jen několik kusů. Ty už spadají do kategorie velmi vzácné.
Ukrajina nyní se službami prvního Arguse, a brzy zřejmě i druhého, klidně z bezpečí dohlédne na startující ruské letouny ze základen v ruské Voroněžské i Kurské oblasti a zajistit zaměření cílů pro F-16.