V krátkém projevu k novinářům Scheffer poděkoval svému předchůdci Georgi Robertsonovi za jehož působení v čele, aliance přijala řadu změn především ve vnitřním fungování, "aby byla schopna čelit novým výzvám".

Za hlavní priority označil pokračování transformace NATO, hladké přijetí sedmi nových členů a zlepšení dialogu mezi Spojenými státy a evropskými spojenci. "Pokusím se postavit mosty...pro týmovou spolupráci," uvedl.

Za důležité označil další působení aliance v mírové misi v Afghánistánu. Zdůraznil však, že si v afghánské misi nemůže NATO dovolit zklamat, proto tolik diskutované případné zapojení aliance v poválečném Iráku není nyní podle jeho slov na pořadu dne.

"Soustředíme se na Afghánistán. Irák přijde na řadu, ale postupujme po bodech," konstatoval s tím, že možné zapojení v Iráku bude záviset i na budoucím politickém vývoji v této zemi v nejbližších měsících.

Bývalý šéf nizozemské diplomacie Jaap de Hoop Scheffera se oficiálně ujal funkce jako v pořadí jedenáctý tajemník. Nahradil skotského lorda George Robertsona, který stál v čele NATO přes čtyři roky.

Nového generálního tajemníka přivítali v bruselském sídle NATO současný zástupce tajemníka, italský velvyslanec Alessandro Minuto Rizzo, šéf vojenského výboru aliance Harald Kujat a český velvyslanec při NATO Karel Kovanda.

Ten z takzvané pozice "doyena" - služebně nejstaršího, koordinoval samotná jednání aliančních zemí o výběru nového generálního tajemníka.

Severoatlantická aliance vybrala nového generálního tajemníka na sklonku loňského září. Stal se jím podle očekávání šéf nizozemské diplomacie Jaap de Hoop Scheffer.

Poslední týdny před konečným rozhodnutím patřil k jasným favoritům.

Experti se shodují, že nový generální tajemník, by mohl pomoci urovnat vleklé spory mezi USA a evropskými spojenci, způsobené válkou v Iráku a snahou některých zemí o vlastní evropské obranné struktury.

Scheffer je totiž všeobecně považován za diplomata, který volí nejčastěji kompromis. Během sporů kolem  intervence v Iráku to Scheffer prokázal, když se Nizozemsko nepřidalo ani na stranu USA, ani ke skupině čtyř nejzarytějších odpůrců amerického úderu - Německa, Francie, Belgie a Lucemburska).

Třetí Nizozemec
Scheffer se stane v pořadí již třetím Nizozemcem v čele aliance. V šedesátých letech zastával tuto funkci Dirk U. Stikker a od roku 1971 až do roku 1984 pak Joseph Luns.

Volbu Scheffera přijal s nadšením odstoupivší generální tajemník George Robertson, který post oficiálně opustil v půli prosince. Scheffer podle něj získal za svou diplomatickou a politickou kariéru dost zkušeností, aby takovou funkci mohl zastávat.

Okamžitě po Robertsonově prohlášení o odchodu se doslova vyrojila desítka známých jmen evropské politiky, která by ho mohla ve funkci nahradit. Sám Robertson například původně tvrdil, že by po sobě rád viděl v čele NATO polského prezidenta  Aleksandera Kwaśniewského, kterého označil za "ideálního kandidáta".

Kwasniewski však svou  kandidaturu popřel s tím, že chce být především prezidentem a jeho funkční období vyprší až v  roce 2005.

Složitý výběr
O obsazení křesla generálního tajemníka aliance spekulovali diplomaté od počátku loňského roku, kdy George Robertson oznámil, že z čela aliance odejde. Schefferovo jméno se objevilo v kolotoči spekulací teprve několik týdnů před rozhodnutím.

Ačkoliv pětapadesátiletý Scheffer nemá v nejvyšší politice mnoho zkušeností, na kolegy z NATO zapůsobil svým pragmatickým stylem a oddaností alianci zcela modernizovat. V osmdesátých letech pracoval Scheffer v nizozemské misi při NATO, předloni sa stal členem vlády.

Druhým vážným kandidátem na post byl i kanadský vicepremiér John Manley. Měl podporu především Francie. Analytici však přesto Manleymu nedávali mnoho šancí. Důvod byl prostý - je Kanaďan a od vzniku NATO bylo zvykem, že v čele aliance stanul vždy Evropan.

Američané pak obsazují vojenské posty, jakým je například vrchní velitel sil NATO. Evropští spojenci by tuto tradici jen velmi neradi měnili.

Ve výběru nového generálního tajemníka sehrál významnou roli český velvyslanec při NATO Karel Kovanda. Z takzvané pozice "doyena" - služebně nejstaršího, koordinoval jednání aliančních zemí o výběru nového generálního tajemníka.

Úkol: transformace NATO
Nového generálního tajemníka muselo konsenzem zvolit všech 19 členských zemí aliance. Jde o neformální proces bez oficiálních kandidátů. Kandidáti jen zřídka deklarují svůj zájem na veřejnosti a i vlády členských zemí se velmi diskrétně vyjadřují o své podpoře.

Úkolem v pořadí už jedenáctého generálního tajemníka NATO bude především pokračovat v transformaci a modernizaci aliance a dohlížet na hladké začlenění sedmi nových zemí do struktur aliance.

Generální tajemník je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je zodpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu.

Zároveň je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje alianci pouze navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník.

Přineseme další informace...