Pokud doposud americký prezident Donald Trump věřil, že se mu rychle podaří přesvědčit Putina podepsat komplexní příměří na Ukrajině, tak nyní jasně zjišťuje: Rusko má zájem o mír, ale pouze za svých podmínek.
Podle analytika Johna Lougha z prestižního londýnského Chatham House je Putinova vyjednávací strategie značně předvídatelná. Bude ve vyjednávání postupovat velmi pomalu, snažit se udržovat Trumpův zájem a neustále obnovovat očekávání, jak se Moskva nakonec zachová.
„Putin dal najevo, že je připraven tančit s Trumpem dlouhé a pomalé tango, zatímco ruská armáda bude pokračovat v postupu na bojišti. Jeho strategie je jasná: využít jednání o příměří jako nástroj k urychlení vítězství a stanovit podmínky, které se později stanou součástí konečné dohody,“ konstatoval Lough, jenž je uznávaným expertem na sovětskou a ruskou bezpečnostní politiku a v dobách relativně vstřícných vztahů působil jako první představitel NATO v Moskvě.
„Putin má silné karty. Zatím s nimi hraje sebevědomě a kompetentně.“
Podle Lougha je jednou z Putinových primárních podmínek případné dohody zastavení americké vojenské podpory Ukrajině a sdílení zpravodajských informací Ukrajině. A to už americký Trump jednou zkusil, aby přiměl Kyjev k jednání. Putin tím podle Lougha nakreslil jasnou značku, ke které se bude stále vracet.
Na rozdíl od Trumpa a jeho velkých proklamací o rychlém dosažení míru nebo alespoň příměří ale Putin nespěchá. „Jeho armáda může pokračovat v bojích bezbolestně několik dalších měsíců. „Bude mít dostatečnou jistotu, že se ukrajinské bojové rezervy budou od začátku léta zmenšovat, protože je velmi nepravděpodobné, že by Trumpova administrativa Kyjevu odsouhlasila další balík vojenské pomoci. Ví také, že Evropa bude mít problém tuto mezeru zaplnit,“ konstatoval Lough.
Jiný stát nemáme, musíme bojovat, varuje před ústupem ukrajinský historik |
Do té doby hodlá podle něj Trumpa uklidňovat určitými signály dobré vůle, souhlasem s rychlým obnovením bilaterálních vztahů s USA nebo přijetím myšlenky spolupráce na Blízkém východě. „Putin hodlá takovými gesty spolu s drobnými ústupky, jako je příměří v energetice, udržet Trumpovu víru v ruskou angažovanost při jednáních.
Mezitím může Rusko usilovat o větší zisky na bojišti a pomalu resetovat Trumpova očekávání ohledně dohody,“ dodal s tím, že Putin nemusí v současné situaci myslet na nic jiného, než na dosažení svých maximalistických cílů. Má pro to díky Trumpovy ty nejpříznivější podmínky.
White House: Trump says he’s fed up with both Putin and Zelensky. https://t.co/lFVl3mshYV
Moskva moc dobře ví, že Trumpovo chování je částečně ovlivněno jeho touhou po Nobelově ceně míru, která ho vede k tomu, aby usiloval o mír rychle, téměř za každou cenu a bez ohledu na spravedlivé řešení pro Ukrajinu. To vytváří pro Putina příležitost k tomu, aby si kladl podmínky, které dlouhodobě oslabí schopnost Ukrajiny klást odpor – včetně omezení velikosti ukrajinské armády a zabránění rozmístění evropských sil na ukrajinském území.
„Ruský prezident se nachází ve výjimečné situaci, kdy vidí příležitost svěřit svému americkému kolegovi nastolení míru navrženého Ruskem,“ konstatoval Lough.
V realizaci cílů Kremlu ovšem brání dvě klíčové překážky. Tou první je připravenost „koalice ochotných“ v čele s Francií a Británií pokračovat v poskytování ekonomické a vojenské podpory Ukrajině a tou druhou vůle Ukrajinců. Putin se totiž možná domnívá, že ji může zlomit tím, že bude trvat na uspořádání ukrajinských voleb, jakmile vstoupí možné příměří v platnost. Jeho cílem by pak bylo nastolit novou ukrajinskou vládu, která by pro své přežití neviděla jinou alternativu než velmi těsné vztahy s Ruskem.
Kdo volá po zrušení sankcí, pomáhá Rusku, varoval Fiala po schůzce ochotných |
A zároveň se podle Lougha může Putin snažit Trumpovi našeptávat, že evropské země, které Ukrajinu dál podporují, chtějí dohodnutý „mír sabotovat“. A u toho doufat, že na ně Trump jako trest zaměří „americkou ekonomickou palbu“. „Putin má silné karty. Zatím s nimi hraje sebevědomě a kompetentně,“ dodal Lough.
Putin trvá na demilitarizaci
O možných i nemožných podmínkách potenciální mírové dohody zprostředkované USA k ukončení rusko-ukrajinské války koluje řada spekulací. Podle experta Petra Dickinsona z amerického Atlantic Council je ale jedna naprosto jistá – Kreml trvá na tom, že budoucí Ukrajina musí být především neutrální a demilitarizovaná.
Yes, when you back Russia, you are taking the side of Iran and North Korea. https://t.co/u0hREz654B
To není nic nového. „Vladimir Putin od prvního rána po invazi uvádí demilitarizaci Ukrajiny jako svůj klíčový válečný cíl,“ připomněl Dickinson s tím, že demilitarizace Ukrajiny také zásadně vyčnívala v neúspěšných mírových rozhovorech konaných během prvních týdnů války v roce 2022. Tehdy ruští představitelé požadovali snížení ukrajinské armády o zhruba 95 procent, tedy na přibližně 50 tisíc vojáků.
Putin podle Dickinsona sice může v současné době považovat za výhodné hovořit o míru, ale jeho trvání na jednostranném odzbrojení Ukrajiny odhaluje, co má se zemí skutečně v úmyslu. „Ruský diktátor si evidentně připravuje půdu pro případné obnovení současné invaze, ve které plně hodlá pokračovat, jakmile přezbrojí a dovolí to okolnosti. Proč by jinak byla demilitarizace Ukrajiny v Moskvě považována za takovou prioritu?“ tvrdí.
Ukrajina se musí stát ocelovým dikobrazem, vyzval Lipavský |
Připomíná, že žádný seriózní vojenský analytik by nikdy netvrdil, že Ukrajina představuje pro Rusko jako celek věrohodnou bezpečnostní hrozbu. A stejně tak žádný ukrajinský politik nebo veřejná osoba nikdy neměl žádné územní ambice proti daleko většímu a bohatšímu sousedovi. Naopak jediným účelem ukrajinských ozbrojených sil je obrana země před ruským útokem.
Důraz Kremlu na odzbrojení Ukrajiny by proto měl být podle Dickinsona vnímán jako varovný signál nejen pro Bílý dům, ale také pro širší mezinárodní společenství, který signalizuje Putinovo odhodlání dokončit své dobyvačné plány a zcela zadupat ukrajinskou státnost. Pravé Putinovy cíle podle Dickinsonových slov potvrzuje do očí bijící nekonzistence v logice jeho samotného.
Russia has no interest in a deal where Ukraine survives as a vibrant sovereign State. Ukrainians know this, Europeans know this, most Americans know this. I wish the Trump team knew this.
Deal or no deal? Confusion surrounds Russia-Ukraine pact https://t.co/VIjQULiqat
„Zdá se, že ho přítomnost jednotek NATO podél ruských hranic v Norsku, Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku netrápí. A zároveň od nás očekává, že uvěříme, že slabá vyhlídka na připojení Ukrajiny k Alianci někdy v daleké budoucnosti je dostatečně alarmující, aby ospravedlnila největší evropskou invazi od druhé světové války. Z vojenského hlediska to nedává smysl,“ konstatoval. Jediný rozumný závěr tak je, že Putinovy námitky se týkají konkrétně Ukrajiny, a nikoli NATO obecně.
Klíčem je tlak na Kreml
S tím souhlasí také ukrajinský poslanec a předseda zahraničního výboru parlamentu Oleksandr Merežko. Zničení Ukrajiny by podle něj vytvořilo katastrofální precedens, který by šmahem zbořil desetiletí pokroku v mezinárodních vztazích a znamenal návrat k diplomatickým standardům devatenáctého století v podobě impérií, invazí a anexí.
„Pokud bude Putinovi umožněno uspět na Ukrajině, jeho pozice bude mnohem silnější, zatímco Evropa bude zranitelnější než kdy jindy. Pak už mu bude bránit málo v dosažení jeho širších cílů,“ upozornil.
Merežko varoval, že Trumpův zjevný spěch povzbuzuje ruského diktátora, aby sledoval své maximalistické válečné cíle. Patří mezi ně přímá anexe pěti ukrajinských regionů představujících asi dvacet procent celé země a mezinárodní izolace zbývajícího ukrajinského státu, který by zůstal neutrální, odzbrojený a bezbranný. Za takových okolností by bylo jen otázkou času, kdy Putin své dobytí dokončí.
Příměří nebude mír. Evropa musí ušetřit Ukrajinu od dalšího zklamání |
„Existuje velmi reálné nebezpečí, že dychtivost amerického vůdce uzavřít dohodu s Vladimirem Putinem by mohla vést k chybnému urovnání, které podkope základy mezinárodní bezpečnosti na mnoho dalších let,“ dodal.
Analytik Doug Klain z Atlantic Council nabádá, že pokud chce Trump tak usilovně mír na Ukrajině, musí zvýšit tlak přímo na Putina. Rusko podle něj totiž ještě není připraveno zahájit seriózní mírová jednání, ale Putin je svým způsobem ve zranitelné pozici. „Obětuje obrovské množství vojáků pro skromné zisky na Ukrajině a snaží se nahradit velké množství vojenského vybavení, které se ztrácí při nákladných frontálních ofenzivách,“ vysvětlil.
Připomněl, že Trump ve své knize Umění udělat dohodu (Trump: The Art of the Deal) tvrdí, že nejlepším způsobem vyjednávání, je „jen stále tlačit a tlačit a tlačit, abych dosáhl toho, co chci“. Podle Klaina jsme byli dosud svědky pouze Trumpova tlaku na Ukrajinu. Od pozastavení pomoci Kyjevu, přes postavení se na stranu Moskvy při hlasování v OSN až po nazvání ukrajinského prezidenta diktátorem. „Podobný tlak na Rusko jsme ještě neviděli,“ podotkl.
Putinův přístup k vyjednávání momentálně připomíná The Art of the Deal mnohem více než ten Trumpův. Ruský diktátor tlačí a tlačí na další ústupky, přičemž na oplátku nabízí jen velmi málo. „Pokud chce Trump dosáhnout skutečného míru, bude muset na Moskvu vyvinout mnohem větší tlak. Zostřené sankce jsou nezbytným krokem, ale poskytnout Ukrajině zbraně, které potřebuje k vytlačení Ruska zpět, se pravděpodobně ukáže jako mnohem efektivnější,“ dodal Klain.
tisknout 
