Když na sklonku července 2024 ruské válečné kanály triumfálně zvěstovaly – a mnoho jejich „fanoušků“ i v Česku intenzivně šířilo, že „strategický Pokrovsk“ co nevidět padne, ruské invazní jednotky byly tehdy pouhých 16 kilometrů od města.
Pokrovsk do rukou okupantů zatím nepadl. Přes 450 dnů, během kterých Rusové ale i někteří západní experti pád města každým okamžikem prorokovali už nesčetněkrát. A ruské síly v oblasti za tu dobu podle odhadů ztratily v bojích nejméně 100 000 vojáků (zabitých či zraněných).
Ano, situace ukrajinských obránců je v posledních týdnech a dnech ve městě kritická a ukrajinské velení zkouší mnohdy velmi riskantní překvapivé operace, aby alespoň část města udržela co nejdéle před tím, než pravděpodobně své muže z této části fronty raději stáhne na další obranné pozice.
Důkazem může být odvážné vysazení ukrajinských speciálních sil nebo čerstvý noční útok na ruské předsunuté muniční skladiště a kompletovnu útočných dronů v okupovaném Doněcku, který s největší pravděpodobností podporoval právě především ruské jednotky u Pokrovsku.
„Je pravděpodobné, že Pokrovsk dříve či později padne a ruská vojenská operace na jeho dobytí, která trvá přes rok, skončí. Ztráta Pokrovsku celkový obraz situace nijak zásadně nezmění,“ konstatovala estonská vojenská zpravodajská služba ve své poslední situační zprávě z bojiště.
Upozornila, že navzdory soustavným pokusům o prolomení ukrajinské obrany jsou ruské útoky většinou zastaveny hned v počátečních fázích. Nejaktivnější jsou Rusové právě u Pokrovsku, kde je hlášena téměř třetina ze všech bojových kontaktů na frontě. „Je třeba dodat, že navzdory vítězným ruským zprávám není pád této oblasti stále otázkou dnů a ruské tvrzení o obklíčených ukrajinských jednotkách je třeba vnímat s velkou skepsí,“ podotkli estonští zpravodajci.
„Pád Pokrovsku obranu Ukrajiny nezlomí,“ komentoval situaci generál Ben Hodges, někdejší velitel amerických pozemních sil v Evropě. Podle něj je možné, že další obrana města už nebude dávat smysl. Rusko však podle jeho slov zaplatilo za jeho zničení už nyní nepředstavitelnou cenu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj tento týden připustil, že ukrajinské jednotky v současnosti v oblasti čelí osminásobné přesile ruských sil. Přesto se obránci drží. Navzdory nepřestávajícím vlnám ruských útoků. Jako ostatně celý uplynulý rok.
Proč Moskva obětuje desetitisíce vojáků, aby dobyla Pokrovsk a snaží se ze zpustošeného města vytvořit klíčovou epizodou války na východě Ukrajiny? Zprávy z oblasti říkají, že je město doslova poseto mrtvými těly. Ruští vojáci vstupují do města, umírají a pak znovu vstupují další, znovu a znovu, bez přestávky.
Město leží na důležité dálnici, kterou využívá ukrajinská armáda pro zásobování svých sil. Moskva ho považuje za bránu do západní části Donbasu. Region chce ovládnout celý, tedy celou Luhanskou a Doněckou oblast. Ukrajina stále drží asi 10 % Donbasu, což je zhruba 5 000 kilometrů čtverečních v západní části Doněcké oblasti.
Dobytí Pokrovska a blízkého města Kostjantinivka by ruským silám mohlo poskytnout odrazový můstek pro ofenzívu směrem k hlavním regionálním sídlům – Kramatorsku a Slovjansku, což by znamenalo nejvýznamnější územní zisk Moskvy od pádu Avdijivky na začátku roku 2024. A z čistě vojenského hlediska je udržení těchto pozic důležité, protože za nimi se otevírá prakticky rovinné území do hloubky Dněpropetrovské oblasti.
Strategický? Ale kdepak
Ačkoliv analytická komunita už od loňského léta opakovala, že jde o strategický bod, řada uznávaných odborníků si to nemyslí. Naopak. Jde podle nich prakticky o malé město, které se proměnilo z větší části ve vypálenou skořápku, kterou chce ruský vládce Putin zoufale stůj co stůj dobýt. Další vlny a vlny útočících ruských vojáků přitom Kremlu nepřinesou nic jiného než další početné ztráty.
„Pokrovsk nikdy nebyl strategickým městem,“ soudí například Phillips P. O’Brien, uznávaný profesor strategických studií na University of St Andrews s tím, že takovou nálepku získal až s šířícím se ruským narativem, že město padne během několika dnů.
Ta byla ale podle něj založena na zcela mylném předpokladu, že Rusové mohou během několika týdnů rychle a rozhodně na bojišti postoupit, město obklíčit a dobýt, i když k tomu zjevně neměli dostatečné kapacity. Jak se totiž ukázalo, i pouhých 16 kilometrů přes dobře bráněné území může být zejména pro ruskou armádu takřka nepřekonatelným úkolem.
„Za více než 15 měsíců od doby, kdy se začaly objevovat zprávy o katastrofě, Rusové obětovali obrovské množství vojáků, aby se k městu přiblížili – tempem, které je, nutno říci, mnohem pomalejší než šnečí,“ konstatoval ve své poslední analýze O’Brien. „Stydělo by se i hlemýždě, kdyby se pohybovalo tempem, kterým se v této době pohybovala ruská armáda,“ dodal s jednoduchým, ovšem velmi netradičním srovnávacím výpočtem.
Průměrný hlemýžď se podle něj při normálním tempu dokáže pohybovat asi 7,5 centimetrů za minutu – tedy asi 5 metrů za hodinu. Takový průměrný hlemýžď, který by se tedy 1. srpna 2024 vydal na ruskou frontovou linii, by od té doby do dneška urazil více než 47 kilometrů. Ruská armáda si proto podle O’Briena o rychlosti šneka může nechat jen zdát.
„Pokrovsk se tak proměnil v kostnici ruských vojáků a vybavení a zároveň ztratil veškerou svou hodnotu pro Ukrajince. Nyní je město jen troskami vyhořelých budov a smrti,“ uvedl.
Ukrajinské vrchní velení, které bylo po většinu času velmi přesné, přitom odhaduje, že jen od konce letošního srpna Rusové ztratili u Pokrovsku přibližně 14 000 vojáků (mrtvých a zraněných). A to je pouze desetina doby, po kterou bitva probíhá,“ upozornil O’Brien.
Ušetřit síly na další obranu
Město je nyní obklíčeno ze tří stran, což zřejmě dává masivním ruským dronovým operacím stále větší možnost kontrolovat pohyb ve městě. Podle něj by proto ukrajinské velení nemělo obětovat vojáky, aby se pokusili udržet bezvýznamný krunýř, ale vytěžit maximum a uchránit své zbývající síly.
S tím souhlasí také Peter Dickinson z prestižního amerického Atlantic Council. Po třech a půl letech hrdinského a mimořádně krvavého odporu totiž podle něj rostou obavy, že se Ukrajina blíží bodu, kdy již nebude mít dostatek bojovníků k efektivní obraně celé délky frontové linie.
„Vzhledem k současnému vývoji války se ruská převaha v lidských silách nad Ukrajinou v příštím roce jen zvětší. Putinovým jednotkám se zatím nepodařilo dosáhnout žádných významnějších průlomů, ale ruské územní zisky se pomalu, ale jistě sčítají,“ podotkl.
Pokud se Putinovým velitelům podaří město Pokrovsk dobýt, mnozí to podle Dickinsona budou vnímat jako ospravedlnění kremelské strategie, která spočívá jen v drcení masami a spoléháním se na samotnou velikost ruské armády. „Putin již dlouho věří, že válku může vyhrát, pokud přežije Západ a ovládne Ukrajinu. Stále zjevnější nedostatek pěchoty v Kyjevě bude vnímat jako silný signál, že čas je na jeho straně,“ dodal.
Prozatím nemá bojem zocelená, ale vyčerpaná a početně přečíslená ukrajinská armáda jinou možnost než zůstávat v obranném postoji. „Ukrajinští velitelé musí být připraveni v případě potřeby ustoupit, aby si zachovali drahocennou bojovou sílu, a zároveň hledat příležitosti k maximalizaci nepřátelských ztrát,“ uvedl.
Cílem by mělo být odolat ruskému náporu, dokud kombinace drtivých ztrát na frontě, stupňujících se dálkových úderů do útrob Ruska a prohlubujících se ekonomických problémů konečně nedonutí Putina usednout k jednacímu stolu.
S tím souhlasí také estonská vojenská rozvědka. Za mnohem kritičtější pro Ukrajinu přitom označila masivní útoky ruských dronů a raket, které cílí jak na vojensko-průmyslová zařízení, tak na životně důležitou energetickou a servisní infrastrukturu. „Válka proti Ukrajině se nyní stala sama o sobě, ne-li existenčním cílem, nejen pro Putina, ale i pro celé Rusko, jehož dosažení či nedosažení určí i budoucnost Ruska,“ konstatovali zpravodajci.
Lze proto odhadovat některé možné scénáře dalšího vývoje. Tím prvním a zřejmě nyní nejméně pravděpodobným scénářem je možnost, že ruská agrese na Ukrajině skončí v dohledné době nějakým příměřím. „Vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran nemá schopnost dosáhnout průlomu na bojišti, bude tak učiněno podél současné linie boje, přičemž není vyloučena ani drobná výměna oblastí nebo kritických zařízení/vybavení. Jednalo by se však pouze o dočasné řešení, které by s největší pravděpodobností na omezenou dobu zastavilo nepřátelské akce,“ uvedla estonská rozvědka.
Druhým scénářem je možnost, že pokud se sníží mezinárodní podpora, Ukrajina by se mohla ocitnout v situaci, kdy válka skončí za ruských podmínek. Bez podpory spojenců na bojišti by Kyjev nemohl pokračovat v organizované obraně konvenčními silami. Pokud by ovšem Ukrajina souhlasila s ukončením války za ruských podmínek, pak by přestala existovat jako suverénní stát. „Ačkoli lze odhadovat, že i kdyby na bojišti prohrála, bude ve svém nekonvenčním odporu všemi prostředky pokračovat,“ nastínili zpravodajci.
Podle nich nelze také vyloučit možnost, že kvůli prohlubující se socio-ekonomické nestabilitě (ztráty, sankce, hluboké údery, finanční krize atd.) nebude Rusko brzy schopné pokračovat ve válce a Putin bude souhlasit s mírovými jednáními. „V závislosti na situaci v Rusku a závažnosti domácí krize budou akceptovány podmínky Ukrajiny. Obnovení hranic z roku 1991 je možné, ale nepravděpodobné,“ konstatovala estonská rozvědka.
Nejrealističtějším scénářem ale bohužel podle ní je, že ruská agrese proti Ukrajině bude pokračovat ve své současné podobě. Putin si nemůže dovolit prohrát a jeho neochota k ústupkům donutí Rusko pokračovat ve válce až do úplné kapitulace Ukrajiny. „Při současném tempu bojů by to trvalo roky. Rusko sází na to, že čas na mezinárodní úrovni pracuje v jeho prospěch, ačkoli se zhoršující se socio-ekonomická situace v Rusku stává stále důležitějším faktorem,“ konstatovali analytici.




tisknout 





