Jak důležitá návštěva prezident Zelenského byla s ohledem na to, že jednání o možném příměří jsou prakticky na mrtvém bodě?
Šlo o důležitá jednání s ohledem na praktickou spolupráci. Projednali jsme společné projekty podpory Ukrajiny, aby se mohla bránit, ale také na ekonomické úrovni. Abychom více prosperovali a rozvíjeli ekonomické vztahy i v civilní oblasti. Aby rostly české vývozy na Ukrajinu, aby docházelo ke vzájemným investicím, ke spolupráci našich firem na třetích trzích a aby to z našeho pohledu vedlo nakonec k větší zaměstnanosti v České republice a vyšším odvodům na daních.

A existuje už nějaký další konkrétní projekt jako třeba kompletace útočných pušek Bren nebo výroba munice přímo na Ukrajině?
Ano, to jsou dva konkrétní projekty, které pokračují. Diskutovali jsme o celé řadě nových projektů, byť je na dotyčných firmách, aby zveřejnily, co chtějí dělat a jak daleko v jednáních jsou. Z pohledu státu se posouváme hlavně v oblasti výcviku ukrajinských pilotů. Vidíme tam velké příležitosti.

Nejen poptávku z ukrajinské strany, ale také pro budování vlastních výcvikových kapacit pro naše piloty, případně pro další spojenecké země. A to je i příležitost pro celou řadu firem. Od státního LOMu Praha až po další soukromé společnosti, které se na takovém typu výcviku mohou podílet. Je to zároveň výhodné pro českou armádu i pro český byznys, jak získat zkušenosti přímo s ohledem na potřeby v rámci novodobého bojiště, kterým ruská válka na Ukrajině je.

Vždycky žasnu nad tím, jak si u nás naivně myslíme, že Ukrajina prohrává. Pro mě je fakt, že se tři roky brání takové obrovské a brutální ruské přesile, naopak vítězstvím Ukrajinců.

Výcvik pilotů lze označit za prestižní záležitost a předpokládám, že bude probíhat na nejmodernějších strojích české výroby L-39 Skyfox?
Půjde o výcvik jak na letounech Skyfox, tak přímo na letounech F-16. Ten probíhal v rámci takzvané koalice ochotných, tedy uskupení zemí, které se soustřeďují na podporu budování silného ukrajinského letectva. Tam by Česká republika mohla sehrát svou roli, byť to samozřejmě záleží i na rozhodnutí ostatních zemí, zejména těch, které by takový výcvik financovaly.

Prezident Zelenský velmi oceňoval českou muniční iniciativu. Opozice v čele s hnutím ANO ale zároveň opět proklamovala, že bude požadovat audit iniciativy. Dříve dokonce avizovala, že by projekt zrušila.
Já osobně s auditem rozhodně nemám žádný problém, protože všechno probíhá naprosto průhledně a ve spolupráci s celou řadou zemí v rámci NATO a EU. Tam nevidím jakékoliv nebezpečí. Naopak. Iniciativa má obrovský přínos nejen pro Ukrajinu, ale i pro nás samotné. Seznámit se blíže s tím, jak to funguje a udělat audit je samozřejmě možné.

Jaká další česká pomoc v podpoře Ukrajiny při obraně může ještě následovat? Existuje nějaký prostor a nápady?
Soustředíme se především na dodávky velkorážové munice a měli bychom v tom pokračovat. Je to naše určitá specializace. Pak se také snažíme rozšířit výcvik ukrajinských vojáků právě s důrazem na přípravu pilotů a v neposlední řadě hrají roli také dodávky těžké techniky. Premiér Fiala sám uvedl, že jsme od začátku ruského útoku na Kyjev v únoru 2022 dodali více než 2 tisíce kusů těžké techniky, z toho více než 600 děl, 300 tanků, přes 50 raketometů a to je také jistě při obraně Ukrajiny znát.

Části veřejnosti je ovšem podsouváno a dokonce tomu věří, že techniku platí Česká republika ze svého rozpočtu.
Drtivá většina těchto dodávek byla financována buďto ze západních zdrojů nebo je nakupovali sami Ukrajinci. Takže i tady platí, že jde o příspěvek nejen pro obranu Ukrajiny, ale zároveň o příspěvek ke zvýšení kapacit českého obranného průmyslu. Projevuje se to zvyšováním konkurenceschopnosti českých firem obranného průmyslu. A to je velmi důležité zvláště nyní, když se budou rozdělovat obrovské peníze na evropském kontinentě v rámci vyzbrojování a budování větších obranných kapacit.

Existuje z českého pohledu ještě nějaká sankční páka na Rusko?
Sankce je možné neustále vylepšovat a snažit se, aby nebyly obcházeny a zároveň cílit na Rusko sankcemi novými. Je to ovšem otázka kolektivní dohody v rámci Evropy a Evropské unie nebo se Spojenými státy. Myslím, že cestu sankcí bychom neměli opouštět a naopak se připravit k zavádění nových, protože právě to je jedna z těch pomyslných pák k dalšímu tlaku na ruskou stranu.

Dokud Rusko neuvěří tomu, že už není schopné dobývat další území, respektive jen za obrovských ztrát, a ruská ekonomika nebude na dně, jsou sankce jediným nástrojem, které mohou ruskou mašinerii zastavit. Pojďme vytrvat a doufat, že jednou sankce vůči Rusku budeme rušit. To připadá ale v úvahu, až bude platit nějaké dlouhodobé příměří a až se situace výrazně uklidní.

A lze prozradit nějaké další konkrétní sankční kroky?
Vedli jsme debatu o konkrétních sankcích, ale ještě není dobré o nich hovořit takto předem. Navíc daleko více záleží na rozhodnutí jiných, klíčových zemí. Obecně tento směr podporujeme, ale zároveň pečlivě vážíme, aby to samozřejmě více dopadlo na Rusko než na nás samotné.

S ukrajinskými představiteli jednáte pravidelně. Je cítit únava z více jak tři roky trvající brutální války, nebo stále přetrvává jejich odhodlání, se kterým ruská invazní vojska odrazili?
Po desítkách setkání mezi námi panuje důvěra, takže se můžeme bavit naprosto otevřeně a ptát se i na otázky velmi důvěrné. Na lidech vidím stále stejné odhodlání, že se musí bránit, že jim nic jiného nezbývá. Jak prezident Zelenskyj, tak členové jeho delegace jsou odhodláni pokračovat, protože ve chvíli, kdyby se vzdali, byli by na tom daleko hůř. A kdyby Ukrajina padla, dotkne se to všech Ukrajinců, ale také to nesmírně negativně zasáhne i nás. Oni si to nepřipouštějí a my je musíme podpořit.

Nepřipouštíte pochyby o dalším vývoji?
Vždycky žasnu nad tím, jak si u nás naivně myslíme, že Ukrajina prohrává. Pro mě je fakt, že se tři roky brání takové obrovské a brutální ruské přesile, naopak vítězstvím Ukrajinců. Vždyť uhájili 80 procent svého území a dokázali podstatou část okupovaného území v těch prvních fázích plné války získat zpět. To není prohra a kéž by to tak vydrželo.