Tomáš Kopečný je od ledna 2020 náměstkem ministryně obrany pro řízení průmyslové spolupráce. V minulosti na ministerstvu zastával pozice ředitele odboru průmyslové spolupráce, vedoucího oddělení mezinárodní obranně-průmyslové spolupráce či poradce na ministerstvu obrany. Intenzivně se zaměřuje na nové nastupující převratné technologie.
V rozhovoru popsal, že NATO v podstatě chápe jako místo, kde se setkávají státy, které si řekly, že se budou společně bránit v případě nějaké krize. Ačkoliv si většina lidí Alianci spojuje jen vojenským působením v různých zemích, hlavním smyslem je právě kolektivní obrana a jedním ze základních principů fungování Aliance zůstává příprava obranných plánů a způsobů, jak mohou ohrožené členské zemi ostatní přispěchat co nejrychleji na pomoc.
Kopečný připomněl, že NATO funguje přes 70 let a hlavním smyslem bylo odstrašení Ruska od agrese. Aliance se ale pochopitelně přizpůsobovala tomu, co jednotlivé země „nejvíce pálí“. Od humanitárních krizí, přes politické hrozby až po nebezpečí terorismu.
„Po posledních dvaceti letech a rozpadu soupeření mezi Západem a Sovětským blokem jsme v situaci, kdy primární hrozbou zůstává Rusko. Je to jasné po invazi na Ukrajinu,“ konstatoval.
Čím je úloha NATO jedinečná při řešení krizových situací, jak rychle se jednotky členských zemí dovedou spojit a zasáhnout a proč spojenci v reakci na ruské chování budují předsunutou vojenskou přítomnost na východních hranicích? Má zabránit bleskovému obsazení, jde o včasné varování. Válka na Ukrajině podle něj totiž možná měla být jen jedním z prvních kroků Ruska, které by se případě rychlého vítězství mohlo vojensky zaměřit na malé členské státy NATO, například v Pobaltí.
„Do hlavy Putina a ruského vedení nikdo nevidí,“ uvedl k tomu Kopečný s tím, že v takovém případě by ale reakce NATO přišla do několika hodin. „Všichni jsme viděli, co se děje, když Rusové postupují,“ upozornil s odkazem na hrůzy páchané ruskými jednotkami v ukrajinské Buči nebo Irpini.
V rozhovoru rovněž popisuje fungování zahraničních misí včetně takzvaného Air policingu, tedy policejního vzdušného dohledu. Konkrétně ten je jasným důkazem solidarity ostatních spojenců, kteří se střídají v ochraně vzdušného prostoru těch zemí, které vlastní kapacity na takovou činnost nemají.
V rozhovoru se věnuje také novým hrozbám, které mohou představovat nastupující převratné technologie v čele s umělou inteligencí. Proč v tomto ohledu není hlavní hrozbou Rusko, ale Čína?
