Ministr obrany je klíčovou osobou v systému zajišťování obrany země. Vede rezort, jemuž podléhají ozbrojené síly, zodpovídá za jejich vybavení či dlouhodobé modernizační procesy. Při častých změnách slýcháme kritiku ohledně narušení kontinuity a stability při vedení tohoto silového ministerstva.

I Česko má zkušenost s několikadenním ministrem obrany, nicméně ti nejsou ani jinde zcela neobvyklí. Přesto se u nás střídají ministři obrany častěji než u našich spojenců. V rámci našeho seriálu TOP 5 jsme opět zapátrali ve statistikách aliančních zemí, abychom porovnali výdrž ministrů obrany, našli rekordmany a také posoudili, zda na délku jejich působení má vliv členství země v NATO (metodologii výpočtů uvádíme na konci článku).

Kde šéf obrany vydrží nejkratší a nejdelší dobu?

Když se řekne „nejrychleji se střídající vlády od konce války“, vybaví se nám nejspíše Itálie, případně relativně méně stabilní země například na západním Balkáně. V obou případech bychom se ovšem spletli. TOP 5 zemí, kde vydrží ministr obrany nejkratší dobu, totiž „vedou“ Řecko (průměrně 1,31 roku ve funkci) a Turecko, následované Estonskem, Českou republikou (1,56 roku) a Slovenskem. Tedy působí-li v zemích NATO jeden ministr obrany průměrně po dobu 2,37 roku, tak v ČR se udrží ve funkci o 207 dní méně.

Naopak země s nejdéle sloužícími ministry obrany od roku 1949 (nebo od vzniku země) vedou Lucembursko a možná trochu překvapivě Maďarsko (shodně 4,24 let), následované (Západním) Německem a pak pěticí zemí shodně se 3 lety (Albánie, Bulharsko, Černá Hora, Litva a Polsko).

Ministrem obrany na tři dekády?

V poslední tabulce jsme viděli vysoké zastoupení zemí východní Evropy, což nám pomůže vysvětlit hned následující TOP 5, a sice rekordmani ve funkcích. Při bližším ohledání je zřejmé, že dlouholetí ministři se v těchto zemích objevovali zejména v době před jejich vstupem do NATO, tedy v období nedemokratických režimů. 

Tuto TOP 5 uzavírá de Gaulleův ministr obrany Pierre Messmer (9 let 137 dní, 1960–1969), jenž byl mimochodem vůbec nejdéle sloužícím francouzským ministrem obrany od dob Ludvíka XV. 

Dobri Džurov byl šéfem obrany 28 let

Všichni další v této TOP 5 jsou už z vlád tehdy ještě komunistických zemí (tj. pochopitelně z doby před vstupem těchto zemí do NATO), přičemž rekordmanem je bulharský generál Dobri Džurov, který ve funkci  vydržel nepřetržitě od roku 1962 až do 1990, čili neuvěřitelných 28 let.

Pokud bychom z žebříčku komunistické režimy vyřadili a hodnotili jen země, které již jsou členy NATO, i tak se dostaneme na poměrně vysoká čísla. Za zmíněnou Francii by se zařadila Belgie (André Flahaut, 8 let a 162 dní v letech 1999-2007), Dánsko (Hans Hækkerup, 7 let 331 dní v letech 1993-2000), USA (Robert McNamara, 7 let 39 dní v letech 1961-1968). 

Zebříček překvapivě uzavírá Itálie, jejíž politický veterán Giulio Andreotti strávil v čele obrany 7 let 8 dní (v letech 1959-1966) a který byl nejen předsedou vlády, ale postupně šéfoval deseti různým ministerstvům.

Nejdéle sloužícím českým ministrem obrany byl se 3 roky a 318 dny Martin Stropnický (v letech 2014-2017).

Zítra nemohu, jsem ministrem

Karolína Peake „vládla“ obraně 8 dní

Pamatujete si osmidenní ministryni obrany ČR Karolinu Peake z roku 2012? I když pro „regulérního“ ministra je to čas krátký, zdaleka nebyla podle našeho žebříčku v rezortním křesle dobu nejkratší a do TOP 5 „ministerských jepic“ se vůbec nepropracovala.

Jako předseda řecké vlády řídil Sofoklis Venizelos v turbulentní poválečné době i ministerstvo obrany, a to 7 dní (21.- 28.8. 1950). Na ještě kratší dobu byl řízením v Kanadě pověřen Jean-Eudes Dubé (5 dní, 1.- 6.9. 1972), v Nizozemsku Jan de Koning (4 dny, 4.- 8.3. 1978) a dokonce letos v USA David Norquist (2 dny, 20.-22.1.2021) na dobu, než byl schválen Bidenův ministr obrany.

Bývalý maďarský ministr Pál Maléter

A ano, v análech se nám podařilo vypátrat i jednodenního ministra obrany. V Maďarsku v revolučním roce 1956 jím byl Pál Maléter, který byl jmenován ministrem obrany ve třetí vládě Imreho Nagye, ovšem hned následující den jej zatkli okupující Sověti. 

Zajímavostí pro nás je, že Maléter se narodil v Prešově a studoval v Praze, než rodina v roce 1939 prchla před nacistickou okupací. Historici dohledali jeho syna a natočili s ním rozhovor o jeho otci a roce 1956.

Čestné uznání: opakovaně do stejné řeky

Estonský exministr obrany Jüri Luik

Kromě obdivuhodného výkonu zmíněného Giulia Andreottiho sloužícího v čele deseti různých ministerstev jsme narazili i na jednoho ministra obrany, který se na svou pozici opakovaně vracel. Estonec Jüri Luik od nás tak získává ocenění nejvícekrát sloužícího ministra obrany, protože se na postu objevil hned třikrát (1993-1994, 1999-2001 a 2017-2021).

Kromě toho byl Luik také estonským ministrem zahraničí, velvyslancem při NATO, v USA či v Rusku, což je v 55 letech solidní výkon. Po opuštění vládních funkcí letos poskytl rozhovor o novodobé roli Ruska.

Má členství v NATO vliv na délku funkce?

Ze všech sedmnácti zemí, které do NATO vstoupily později než v roce 1949 (nepočítáme Německo, které do vstupu nemělo ministra obrany), pak došlo u 65 % z nich ke zkrácení průměrné délky výkonu funkce, a sice o 0,68 roku (248 dní). 

Tato změna může být způsobena tím, že se většina z těchto zemí před vstupem do NATO transformovala z nedemokratických režimů, z nichž - jak jsme viděli - zejména ty komunistické vytvářely podmínky, za kterých mohl jeden člověk stát v čele rezortu i desítky let. 

Takového mj. najdeme i v Československu, když byl Bohumír Lomský ministrem obrany téměř 12 let (1956-1968). Československé ministry jsme ovšem do statistiky nezahrnovali a počítáme až samostatnou ČR od roku 1993. Naši nadprůměrnou rychlost výměn ministrů by to stejně nevylepšilo. Zatímco my od roku 1993 vystřídali 18 ministrů obrany, tak například Maďarsko jen osm.