Nebude to hned, ale jde o strategické rozhodnutí, které má do budoucna omezit zranitelnost Evropy nejen v případě válečného konfliktu, ale i dalších krizí.

Řeč je o plánu na rozšíření současného systému produktovodů NATO (NPS – NATO Pipeline System) – rozsáhlé pavučiny potrubí, která dosud měří přes 10 tisíc kilometrů a propojuje 12 evropských zemí. Síť vznikla už v dobách studené války se Sovětským svazem s primárním účelem: v případě válečného konfliktu s východním blokem zajistit životně důležité zásobování jednotek NATO palivem.

Velmi zjednodušeně, spojenci tehdy natáhli trubky s benzínem, naftou a mazivy všude tam, kde by v relativně dostupné vzdálenosti od možné fronty měli zaručený přísun paliva pro tanky, obrněnce i bojové letouny.

„Rozšíření alianční produktovodů z Německa na území České republiky a dále do Polska je skutečně plánováno. S výstavbou se počítá ve střednědobém horizontu, tedy v rozmezí 10-15 let od schválení plánů a projektů,“ potvrdil pro natoaktual.cz Petr Pešek z tiskového odboru ministerstva obrany.

Konkrétní detaily rozšíření sítě na východ nejsou ještě známy. Obecně se ale počítá s prodloužením potrubního vedení z německého Bramsche do Polska a z Ingolstadtu směrem do České republiky. O naléhavém rozšíření infrastruktury se v Alianci začalo vážně hovořit od poloviny roku 2022 po ruské invazi na Ukrajinu. Tehdy Vojenský výbor NATO pověřil vrchní spojenecké velitelství (SHAPE) v belgickém Monsu vypracováním projektu.

Česká republika podle Peška nyní se spojenci a aliančními orgány posuzuje možnosti a varianty svého zapojení. „Jakmile budou připraveny konkrétní návrhy, počítáme s jejich předložením vládě k rozhodnutí,“ dodal Pešek.

Strategická bezpečnostní tepna

Aliance i po rozpadu Sovětského svazu svou síť dál rozvíjela a rozšiřovala. Jde skutečně o strategický systém, který zajišťuje, že v případě jakékoliv krize zkrátka nezůstanou bojové jednotky „na suchu“.

Alianční síť produktovodů CEPS v roce 2023

Mapa sítě produktovodů NATO kolem roku 1970

A vzhledem k dlouhodobé hrozbě, kterou Rusko představuje, a zároveň poučení z války na Ukrajině chce NATO zásadní rozšíření své vojenské infrastruktury pro logistiku zásobování palivem. Na červnovém summitu v Haagu se proto spojenečtí představitelé souběžně se zvýšením výdajů na obranu do roku 2035 až na pět procent HDP zavázali také k investicím do rozšíření stávajícího strategického potrubního systému.

V současnosti se síť produktovodů NATO skládá z deseti dílčích propojených skladovacích a distribučních systémů pro paliva a maziv se skladovací kapacitou až 4,1 milionu metrů krychlových. Alianční potrubí propojuje sklady, vojenské letecké základny, civilní letiště, čerpací stanice, logistická centra pro nákladní automobily a železniční uzly, rafinerie a přístavy.

Jednotlivé dílčí sítě řídí národní orgány daných zemí. Výjimkou je ale největší soustava takzvaného Středoevropského potrubního systému (CEPS), nadnárodní sítě spravované zvláštní kanceláří pod záštitou agentury NATO pro podporu a zadávání veřejných zakázek. Je nutné poznamenat, že „Středoevropský“ v tomto případě neoznačuje země střední Evropy jako je Česko, ale jde o „staré“ členské alianční země Německo, Francii, Belgii, Lucembursko a Nizozemsko, považované v dobách studené války z pohledu spojenců za středoevropské.

Samotná síť CEPS měří přes 5 700 kilometrů a dodává palivo do všech jmenovaných zemí, ale také například pro americké jednotky v Německu. Slouží jak vojenským, tak civilním uživatelům, jako jsou letiště nebo sítě čerpacích stanic. A takový model dvojího užití funguje dobře již mnoho let.

Momentálně propojuje 36 depotů s čistou skladovací kapacitou přibližně 1 milion metrů krychlových, tři železniční nákladové stanice a 16 nakládacích stanic pro kamiony; je na něj také připojeno 11 rafinerií a šest vstupních bodů u Severního moře, Atlantiku a Středozemního moře.

Přímé napojení vede na 20 vojenských leteckých základen napříč Evropou a šestici mezinárodních letišť (například nizozemský Schiphol). Jen pro představu, potrubím proudí nepřetržitě ekvivalent objemu zhruba 1 200 kamionových cisteren.

Půl bilionu korun za dvě dekády

Plán rozšíření počítá s vybudováním nových východních větví a vzniknout tak má takzvaný „Východoevropský systém produktovodů“ (EEPS). Ta má být plně integrován se stávajícím systémem CEPS, čímž vznikne rychlý, chráněný a jednoduchý podzemní dodavatelský řetězec ze západní Evropy až na východní křídlo NATO.

Cílem je zajistit nepřetržité dodávky paliva pro spojenecké síly v době míru i války – a zároveň posílit odolnost spojeneckých zemí na východním křídle. Od Pobaltí, přes Polsko až po Rumunsko. Vzhledem k rostoucímu globálnímu napětí a důrazu na kolektivní obranu by CEPS-EEPS sloužil jako jedna z nejdůležitějších „tepen“ spojenecké bezpečnosti v Evropě.

V současné době se totiž státy v první linii možného střetu s Ruskem, jako je Polsko nebo Rumunsko, spoléhají převážně na dodávky paliva po železnici nebo silnicích. V době míru to stačí, ale v případě konfliktu vysoké intenzity by takové zásobování rychle zkolabovalo.

V konfliktním scénáři zahrnujícím rozsáhlé nasazení spojeneckých jednotek a trvalé letecké operace by poptávka po palivu ze strany spojenců raketově narostla. Obecné odhady hovoří o tom, že jen samotné vzdušné síly spotřebují až 85 procent celkových dodávek paliva. Vojenští plánovači proto varují, že současná logistická infrastruktura by se rychle zhroutila, nehledě na její zranitelnost a logistická omezení.

Nové východně větvě mají propojit stávající systém s Polskem a pobaltskými státy, Českou republikou a dále pak jihovýchodní Evropou. Navrhovaný podzemní systém má být odolný vůči nepřátelským úderům a zahrnovat má také zodolněná skladovací zařízení a čerpací stanice pro podporu rychlých vojenských operací. V době míru by také dodával palivo pro civilního letectví, a to v návaznosti na úspěšný model dvojího užití, který již funguje v Německu, Francii a zemích Beneluxu.

Očekává se, že vybudování kompletní infrastruktury EEPS může stát až 21 miliard eur (přes půl bilionu korun) a bude trvat až 25 let. V závislosti na financování a politické shodě. Německo, Polsko a Česká republika jsou považovány za pravděpodobná centra pro koordinaci, zatímco projekt by mohl získat spolufinancování z programu bezpečnostních investic NATO a také z fondů EU pro infrastrukturu a energetickou bezpečnost.

Někteří národní distributoři paliv, jako je například polský PERN, už vyjádřili ochotu podílet se na investičním a stavebním procesu – a zároveň integrovat síť do domácích dodavatelských řetězců.

Obranní plánovači upozorňují, že by nové větve systému zároveň podpořily strategii energetické transformace NATO. Produktovod má být plně kompatibilní se syntetickými a udržitelnými leteckými palivy (SAF), čímž by se sladila vojenská připravenost s klimatickými cíli. A vzhledem k tomu, že potrubní přeprava produkuje výrazně méně CO₂ než silniční nebo železniční doprava, nový systém by byl příznivější k životnímu prostředí a nezahušťoval dále silniční infrastrukturu.