Český historik, který publikoval řadu prací z oboru novodobé historie a mezinárodních vztahů. Působí také jako diplomat. Řadu let pracuje v sekretariátu centrály Severoatlantické aliance v Bruselu, momentálně v odboru komunikace se členskými a partnerskými státy. Působil také v Moskvě.

V rozhovoru Luňák připomněl, že Varšavská smlouva byla zrcadlovou strukturou k NATO, ale dlouhé roky pouze symbolickou v reakci na přijetí tehdejšího Západního Německa mezi členy Aliance.

Luňák upozornil na zásadní rozdíl ve fungování NATO a Varšavské smlouvy. Například na jenom z případů, kdy československé vedení dostalo z Moskvy za úkol vypracovat plán masivního útoku na Západ a proč to generalita považovala za naprosto nerealistické s tím, že by se území Československa proměnila na místo totální jaderné zkázy.

„Československá generalita měla k tomu výhrady, nicméně ten příkaz zněl zcela jasně a nebyla žádná možnost, jak to ovlivnit,“ konstatoval.

A jaké potíže měli sami členové NATO mezi sebou a proč Francie vystoupila z vojenských struktur? A proč k tomu kroku na čas přistoupilo také Řecko? „Zajímavý je i případ Portugalska, kde se do vlády dostali kovaní komunisté a vznikly obavy, že by měli přístup k tajným informacím NATO,“ podotkl.