Celé čtyři roky brutální ruské války na Ukrajině se mnoho analytiků a stratégů věnovalo dopadům možného zničení Kerčského mostu, který byl dlouho jediným fyzickým spojením Ruska s okupovaným Krymem.

Podle expertů prestižního amerického Hudson Institute však existuje jiný most, který je pro Kreml vojensky, ekonomicky a politicky zřejmě ještě daleko důležitější a pro pokračování války možná klíčový.

Jde o železniční most ve městě Krasnojarsk na Transsibiřské magistrále spojující evropskou a asijskou část Ruska. Zničení mostu by podle nich mělo dalekosáhlé dopady. Právě tudy totiž proudí zbraně a munice i vojenská pomoc ruských spojenců.

„Spojené státy a další členové Severoatlantické aliance by proto měli více zvažovat umožnění operace ke zničení nebo zneškodnění tohoto mostu v Krasnojarsku, což by Vladimiru Putinovi zasadilo velkou geopolitickou ránu,“ nabádají Luke Coffey a Can Kasapoğlu ve své nedávné analýze.

Krasnojarsk je s více jak milionem obyvatel jedno z největších sibiřských měst a hlavním městem stejnojmenného kraje, jednoho z největších ruských federálních celků. Přímo městem a celým krajem se od jihu na sever vine jeden z největších světových veletoků – řeka Jenisej.

Přes něj však vede pouze osm hlavních mostů včetně strategicky důležitého železničního přemostění Transsibiřské magistrály přímo v Krasnojarsku. Jde přitom o jediný vysokokapacitní železniční přechod přes řeku Jenisej, což z něj činí naprosto klíčovou železniční tepnu mezi východem a západem, spojující evropské Rusko se střední Sibiří a s tichomořskými exportními terminály na Dálném východě.

Klíčová spojnice přes veletok

Přesné údaje o objemu nákladu, který přes most po železnici každoročně proudí, nejsou veřejně dostupné. Nicméně ruské zdroje uvádějí, že v oblasti odpovědnosti Krasnojarské železnice je ročně přepraveno více než 80 milionů tun nákladu. A především produkty a suroviny nezbytné pro ruskou válečnou ekonomiku. Od munice a zbraní, přes uhlí a kovy, až po ropu a ropné produkty. Most zároveň slouží také jako centrální uzel pro vojenské přesuny mezi Moskvou, Centrálním a Východním vojenským okruhem.

A kromě toho jakýkoli vojenský náklad z Číny nebo Severní Koreje, který vstupuje do Ruska přes Dálný východ a poté míří do vnitrozemí po železnici a dál na frontu, musí překročit Jenisej právě tady – v Krasnojarsku. „Díky tomu je most jedním z nejdůležitějších infrastrukturních uzlů,“ konstatovali američtí analytici.

Bezprostředním dopadem vážného poškození nebo zničení mostu v Krasnojarsku by tak bylo téměř okamžité ochromení železniční dopravy mezi západním Ruskem a východní Sibiří. V závislosti na ročním období a podmínkách by narušení mohlo trvat celé měsíce.

Ani silniční, ani říční doprava by přitom nemohly ztráty kompenzovat vzhledem k jejich poměrně nízké kapacitě a sezónním omezením. Analytici spočítali, že k dosažení roční propustnosti mostu v Krasnojarsku a přepravě takového objemu nákladu z jednoho břehu na druhý by byly zapotřebí odhadem až dva miliony nákladních vozidel.

„To by vyžadovalo asi 5 500 nákladních vozidel denně, aby se plynule pohybovaly po hrstce mostů přes řeku Jenisej a po zvětralých sibiřských silnicích, které nejsou postaveny tak, aby takovou kapacitu vydržely,“ uvedli Coffey a Kasapoğlu.

Klíčový ruský železniční most v sibiřském Krasnojarsku

Obrovskou inženýrskou a stavební výzvu by pak podle nich představovalo i vybudování dočasného železničního přemostění přes veletok. Obnovení částečné kapacity by zabralo mnoho měsíců a úplná náhrada schopná zvládnout objemy transsibiřské železniční dopravy by pravděpodobně trvala roky.

Ochromení během týdnů

Už během několika týdnů po zničení mostu by se podle analytiků Rusko potýkalo s nahromaděním nákladní dopravy, nedostatkem klíčových průmyslových materiálů a vážným narušením vojenských dodávek ze Severní Koreje. Během několika měsíců by se ekonomické dopady staly velmi závažnými – zejména ve východních regionech Ruska, které jsou silně závislé na přepravě zboží na západ.

Ekonomický šok by pak mohl mít i politické důsledky. Odlehlé regiony Ruska jsou od hlavního města Moskvy vzdálené geograficky i politicky. Samotný Krasnojarsk je dlouhodobě spojován s mocnými a zkorumpovanými obchodními zájmy a má historii místa s násilným organizovaným zločinem. „Regionální vůdci zločinu by pravděpodobně byli frustrovaní neschopností Moskvy situaci napravit, což by Kremlu způsobilo další problémy,“ předpokládají analytici.

Kromě narušení schopností vést dál válku proti Ukrajině, když se Moskva se do značné míry spoléhá na čínský dovoz zboží dvojího užití a severokorejskou vojenskou techniku, by současné řešení ekonomických důsledků představovalo pro Putina značný politický problém.

Omezené možnosti úderu

Zničení mostu v Krasnojarsku se zdá být „jednoduchou“ radou ukrajinskými obráncům. Lze přitom vcelku jistě předpokládat, že ukrajinští plánovači o ruské Achillově patě velmi dobře vědí.

Jenže úder na takový strategický bod hluboko na ruském území by byl pro Kyjev extrémně složitou operací. Předně Ukrajina momentálně nemá takovou schopnost, jak cíl vzdálený zhruba 3 800 kilometrů zasáhnout například raketou.

Klíčový ruský železniční most je od ukrajinského území přes 3 800 kilometrů daleko

Obránci nicméně opakovaně prokázali neskutečnou schopnost kreativity a inovací. Nejpůsobivějším důkazem může být loňská operace „Pavučina“, kdy v červnu Ukrajina tajně vypustila sebevražedné bezpilotní letouny z návěsů tahačů hluboko na území Ruska, aby zaútočila na klíčové strategické letecké prostředky na několika ruských leteckých základnách. Během pouhých několika hodin bylo poškozeno nebo zničeno významné procento ruského strategického letectva schopného nést jaderné zbraně.

A například v listopadu se pak ukrajinské vojenské rozvědce podařilo při útoku vykolejit nákladní vlak na Transsibiřské magistrále v Chabarovském kraji, tedy 5 850 kilometrů v hloubi Ruska.

„Útok na most proto bude od Ukrajiny vyžadovat opětovné nasazení značné vynalézavosti na bojišti,“ uvedli Coffey a Kasapoğlu s tím, že momentálně má Kyjev v zásadě dvě možnosti.

Tou první je zopakovat v nějaké nové verzi právě operaci „Pavučina“. Tedy opět skrytě dopravit poblíž mostu velké množství bezpilotních systémů. A k úderu se podle analytiků nabízí také řeka Jenisej.

Druhou možností je pak tradiční sabotáž. „Partyzánské nebo tajné sítě uvnitř Ruska by mohly opět zneužít klíčových zranitelností, jako jsou říční čluny, které proplouvají pod mostem, nebo vlaky, které po něm jezdí. S dostatečnou kreativitou, trpělivostí a ambicí by agenti mohli nasadit a na dálku odpálit výbušniny, když transport přejíždí most. Není pochyb o tom, že ukrajinští zpravodajští experti od útoku v Chabarovsku identifikovali a vyvinuli další možnosti sabotáže,“ konstatovali američtí analytici.

I přesto, že má Ukrajina v takových složitých operacích velmi úspěšnou bilanci, klíčovým faktorem podle nich musí být zničení nebo vážné poškození železničního mostu. A to není totéž jako vykolejení vlaku nebo zničení letadla na zemi. Mosty jsou vysoce odolné konstrukce a zničení vyžaduje přesné načasování a masivní výbušnou sílu.

Právě zde by mohli sehrát důležitou roli západní partneři Ukrajiny, pokud by poskytli Kyjevu určité technologie nebo vybavení či zajistili zpravodajské informace o mostě a jeho okolí. „Operace na zničení mostu by stále měla jen nízkou až střední pravděpodobnost úspěchu. Potenciální dopad je však extrémně vysoký, takže by se jednalo o misi, kterou by Spojené státy a evropští partneři Ukrajiny měli podpořit,“ vyzývají Coffey a Kasapoğlu.