29. března 2004 uložilo 7 států listinu o přistoupení u vlády USA a stalo se tak oficiálními členy Severoatlantické aliance. Zástupci Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Rumunska, Slovenska a Slovinska tyto listiny předali do rukou amerického ministra zahraničí Colina Powella.

Zdroj: NATO

30. března 2004 začala mise Baltic Air Policing, jejímž cílem je střežit vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy, tedy členských zemí NATO, které nemají své vlastní nadzvukové bojové letouny.

Zdroj: NATO

31. března 2005 podepsal generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer při návštěvě Austrálie dohodu o výměně utajovaných informací, čímž připravil prostor pro širší spolupráci mezi Aliancí a Austrálií.

Zdroj: NATO

1. dubna 2009 rozšířily řady členů NATO dvě nové země - Chorvatsko a Albánie, o jejichž vstupu do Aliance rozhodl už v dubnu předešlého roku summit v rumunské Bukurešti.

Zdroj: novinky.cz

2. dubna 1951 bylo ve francouzském Rocquencourtu založeno vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE). Vydrželo zde až do roku 1967, kdy bylo sídlo přesunuto do Casteau, Mons v Belgii.

Zdroj: SHAPE

4. dubna 1949 byla ve Washingtonu podepsána mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance. Dvanáct zakládajících států se zavázalo, podle Charty OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Článek 5 smlouvy pak pojednává o tom, že se smluvní strany dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více zemím bude považován za útok proti všem. Na rozdíl od článku 1 však tento článek neobsahuje žádný závazek a členské státy se jím tak nemusí řídit.

Zdroje: Ministerstvo obrany ČR