13. září 2006 došlo k prvnímu setkání náčelníků NATO pro transformaci. Konalo se na velitelství „Allied Command Transformation“ v Norfolku ve Virginii. Hlavními tématy byla interoperabilita, společné vzdělávání a odborná příprava, obranné plánování a další.
Zdroj: NATO
14. září 1960 vznikla Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Jedná se o stálou mezivládní organizaci, která vznikla na základě dohody mezi Íránem, Irákem, Kuvajtem, Saudskou Arábií a Venezuelou na konferenci v Bagdádu. Cílem OPEC je koordinovat a sjednocovat ropné politiky mezi členskými zeměmi s cílem zajistit spravedlivé a stabilní ceny pro producenty ropy, spravedlivou návratnost kapitálu těm, kteří investují v odvětví a také docílit účinné, ekonomické a pravidelné dodávky ropy spotřebitelským zemím.
Zdroj: OPEC
15.-18. září 1950 přijala Aliance vojenskou doktrínu takzvané předsunuté obrany. Několikadenní zasedání Severoatlantické rady v New Yorku tím řešilo problém, jak bránit území členských zemí NATO před podobnou agresí, jaká v té době probíhala v Koreji.
Zdroj: natoaktual.cz
16. září 2002 ratifikovaly země NATO dohodu o interoperabilitě bezpilotních letadel. Ta umožnila spojencům sdílet informace získané jejich bezpilotními vzdušnými prostředky během vojenských operací.
Zdroj: NATO
17.-19. září 1949 proběhlo první washingtonské zasedání Severoatlantické rady ve formátu ministrů zahraničních věcí pod vedením státního tajemníka Deana Achesona. Bylo rozhodnuto o vytvoření Výboru pro obranu, složeného z ministrů obrany členských zemí. Výbor se scházel alespoň jednou do roka (nyní nejméně dvakrát). Byl založen také Vojenský výbor. První strategickou doktrínou byla Strategická koncepce pro obranu oblasti Severoatlantické smlouvy – takzvaná DC 6.
Zdroj: natoaktual.cz
18. září 2005 jednotky NATO letecky přepravily 1 200 afghánských policistů na určená místa pro provinční a parlamentní volby. Operace byla součástí bezpečnostní pomoci, kterou NATO poskytlo při rozhodujících volbách po svržení islamistického hnutí Tálibán.
Zdroj: NATO
19. září 1968 rezignoval profesor Jiří Hájek, ministr zahraničních věcí Československa, na svou funkci. Byl „ministrem pražského jara“ a v srpnu 1968 protestoval na půdě OSN proti sovětské invazi. Za normalizace se pak stal mluvčím Charty 77.
Zdroj: totalita.cz