Svět se dramaticky mění doslova v přímém přenosu. Jak důležitou roli teď pro vás představují relevantní informace?
Informace je mocnou zbraní pro každého.

Znamená to, že se nějak změnil váš přístup? Zisk informací byl přeci vždycky jeden z úkolů speciálních sil.
Relevantní informace jsou nezbytné pro to, aby se člověk dobře rozhodoval. A u speciálních sil typicky usilujeme o velice přesný účinek. Čím máme lepší informace, tím jsme schopnější lépe kalibrovat naši akci, aby byl účinek optimální. S kvalitními informacemi můžete vést přesné údery a snižovat kolaterální ztráty - vedlejší škody například na civilním obyvatelstvu nebo majetku a také snižovat riziko eskalace. A to je v dnešní době poměrně významná věc.

Po dlouhé roky jste ale pro veřejnost byli „lovci teroristů“. Ti, kteří najdou, udeří, eliminují, vysvobodí. V Afghánistánu, Iráku. A poměrně velmi konkrétní střípky z práce speciálních sil se pravidelně objevovaly na veřejnosti. Byli jste na očích. S odchodem z těchto misí rázem všechno utichlo.
Ano, byli jsme vidět. Zejména po 11. září 2001 (pozn. autora: po teroristických útocích na Washington a New York) probíhal takzvaný globální boj proti terorismu. A významná část armád států světa se soustředila na boj proti terorismu nebo protipovstalecký boj. Ten byl konkrétně v Afghánistánu a Iráku spojený i s budováním nových státních struktur obou zemí. A pokud chcete vybudovat funkční stát, tak klíčovou podmínkou je kromě nějak fungujícího práva a ekonomiky především bezpečné prostředí. To měly pomoci zajistit právě protiteroristické operace. V Afghánistánu měly takové operace vysokou intenzitu a byly do nich nasazovány po dlouhé období takřka výlučně speciální síly. Pak se situace změnila.

Jistě, třeba právě v Afghánistánu bylo v jednu chvíli přes 120 tisíc spojeneckých vojáků.
Postupem času se přišlo na to, že čím západní společenství podniká více protiteroristických a protipovstaleckých akcí samostatně, tím více je to kontraproduktivní z hlediska funkčnosti samotného státu, kde probíhají. A tím pádem se začal aplikovat takzvaný nepřímý přístup. To znamená, že se veškeré operace začaly dělat prostřednictvím místních struktur a jednotek. Byla to známka toho, že ten stát přebírá za operace vlastní odpovědnost a buduje vlastní schopnosti. A s tímto přístupem se do té doby nebývalá vysoká vizibilita speciálních sil začala rapidně snižovat. Nutno dodat, že velmi přirozeně.

Nebyl to i záměr? Myslím, vrátit se zpátky „pod povrch“. Speciální síly vždy vzhledem k určení obestíralo tajemství.
Dnes jsme v době, kdy globální boj proti terorismu ztratil na jedinečnosti a objevily se hrozby od státních aktérů. V našem kontextu konkrétně ze strany Ruska. To je zcela jiný soubor problémů a podmíněných zákonitostí. V globálním boji proti terorismu nám z pohledu speciálních operací šlo o to, abychom uchránili tajemství o operaci. Že má proběhnout na nějakém místě a v nějakém čase. Přitom ale nebylo vždy úplně na škodu, když se obecně vědělo, že nějaká speciální operace probíhá.

Dalším aspektem pak byla bezpečnost našich lidí – operátorů, kteří zůstávali a zůstávají v anonymitě. Ale při působení proti státnímu aktérovi je primárním cílem kompletně zůstat v pozadí a pochopitelně utajit, že vůbec nějaké operace nebo aktivity probíhají. Už samotná informace o existenci operace by mohla vést k eskalaci. A vzhledem k tomu, že státní aktér má k dispozici poměrně zásadní ničivé prostředky, je utajení naprosto klíčové.

Takže nemá smysl se vůbec ptát, jestli naše speciální síly nějaké operace provádějí?
Jistě, to nechám bez komentáře. Ta změna přístupu přímo souvisí se změnou bezpečnostního prostředí. Znovu totiž máme před sebou fenomén takzvaného strategického soupeření. Už to není o tom, že jste naše speciální jednotky rychle vyslal do Afghánistánu, tam splnily úkol, stáhly se a pak vyrazily do další akce. V rámci strategického soupeření zde máme permanentní konflikt, ve kterém každý den bojujete o to, abyste byl vůči soupeři v lepší pozici a tím pádem jste nucen provádět operační aktivity neustále.

Nemůžete ani naznačit? Ještě před pár měsíci byli čeští speciálové například v africkém Nigeru.
Z boje proti terorismu jsme si vzali jedno obrovské ponaučení. Místní vlády, které chtějí pomoci s budováním bezpečného prostředí, a to je i případ Afriky, stále hůře snášejí, pokud je kredit za úspěšnou operaci připsán externím vojenským strukturám. Takže je výhodné, pokud se operace dělají doslova neviditelně a místní vláda pak může prodávat výsledky za své.

Miroslav Hofírek Brigádní generál. Od 1. ledna 2023 je ředitelem speciálních sil. Předtím studoval na vysoké vojenské škole ve Vyškově a také v americké US Joint Advanced Warfighting School. Působil na různých pozicích u 601. skupiny speciálních sil. Má za sebou 4 nasazení v Afghánistánu. Tři roky strávil v Belgii na aliančním Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě.

Takže nepřímý přístup?
Od přímého vystoupení našeho bojovníka, který stojí tváří v tvář nepříteli, se postupně vše posunulo k tomu, že plníme úkol přes někoho jiného. To je trend, který pokračuje i dnes. Celou řadu úkolů můžete splnit tak, že připravíte, vycvičíte, vybavíte a zaúkolujete třetí entitu, která to udělá za vás a ve váš prospěch. Snížíte tím riziko eskalace, protože pomyslná nitka za operací nikdy nevede přímo k vám.

Sám jste byl nasazen čtyřikrát v Afghánistánu, jak moc se od té doby speciální síly proměnily?
Významně a to ve všech směrech. Když se vrátím někam do roku 2001 na počátek operací v Afghánistánu, tak zásadní proměnou prošlo veškeré vybavení. Třeba spojení. Na začátku to byly klasické vysílačky a dnes se víceméně chatuje přes aplikace v mobilu. Nebo navigace. Začínali jsme na papírových mapách, pak s jednokanálovou navigací GPS a dnes máte GPS v hodinkách, navíc se spoustou dalších jiných funkcí. Obrovský pokrok nastal i z hlediska senzorického vybavení, neskutečné je využití dronů nebo posun ve vybavení pro ochranu vojáků.

Zásadní změny nastaly v plánování a řízení operací. Dříve speciální síly tradičně dělaly něco, o čem zpravidla ostatní jednotky příliš nevěděly. Fenomén globálního terorismu a dnešní moderní multidoménový boj ovšem vyžaduje poměrně silnou spolupráci včetně masivního sdílení informací, což vedlo doslova k přepsání samotného přístupu k utajení speciálních operací. K dosažení nejvyšší účinnosti s ostatními složkami je nezbytné poměrně hodně sdílet informace a společně plánovat. A co se týče změn ohledně taktiky, trend jsem už naznačil.

Takřka v sousedství zuří třetím rokem brutální ruská válka na Ukrajině. Získáváte nějaké cenné zkušenosti?
Myslím, že nás obecně šokovala nesmírná brutalita Ruska. Projevila se naplno při masakrech například v Buči. Všichni jsme to věděli, ale nikdo si ani nedokázal představit, jakou malou cenu má v ruských očích lidský život. Bylo to poměrně významné procitnutí, protože jsme dosud posuzovali nepřítele prostřednictvím našich eticko-morálních rámců. Proto je potřeba na nepřítele pohlížet realisticky. Válka na Ukrajině je samozřejmě obrovskou studnicí zkušeností nejen pro speciální síly, ale i pro armády a státní instituce obecně.

A konkrétně? Změnila válka nějak přístup nebo přípravu českých speciálních sil?
Paradoxně nás to trochu vrátilo zpět do historie z hlediska připomenutí si základního poslání, které speciální síly a ozbrojené síly mají. A tím jsou úkoly spojené s obranu teritoria České republiky a spojenců. Nikoliv však pouze prostřednictvím expedičních operací, jako tomu bylo v Afghánistánu, ale operací vázaných přímo na evropský prostor. Ve válce na Ukrajině se také potvrzuje pro speciální síly zásadní téma, a to je udržitelnost funkčních vojenských schopností v dlouhém, intenzivním konfliktu. A dále pak, že kvantita je kvalitou sama o sobě.

Tím myslíte ruskou přesilu?
Můžete mít perfektně vycvičené a schopné tři bojovníky, ale pokud se na ně valí minimálně vycvičení vojáci v tisících, pak jsou vyhlídky na úspěch problematické. A dalším aspektem je, že pokud nasadíte okamžitě to nejlepší, protože očekáváte krátký střet, ale konflikt se promění v opotřebovávací válku, tak máte rázem vážný problém.

Připomnělo nám to, že je potřeba od počátku plánovat a fungovat tak, abychom byli schopni uspět i v dlouhodobějším konfliktu. Abychom byli opatrnější z hlediska nasazování těch nejkvalitnějších instruktorů třeba do první linie. Sice s nimi máte jistotu, že perfektně splní úkol, ale jejich případná ztráta může mít dlouhodobý negativní efekt.

Co říkáte na operace ukrajinských speciálních sil?
Na ukrajinském bojišti vidíme celou řadu zajímavých věcí, které jsou pro nás inspirativní, ale vidíme taky celou řadu věcí, které vedou do slepé uličky. Inspirativní je, jak se Ukrajincům a speciálním silám daří operovat na Ruskem okupovaných územích prostřednictvím hnutí odporu. To je velmi významná věc. A také, jak se jim daří provádět sabotážní akce hluboko na ruském území. Poměrně velmi zdařilé byly akce v souvislosti s Kerčským mostem, což byla klíčová tepna pro zásobování ruských jednotek. A také Černomořská flotila. Ta už není dominantní silou v regionu a musela z Krymu utéct do jiných kotvišť, protože byla systematicky napadána mimo jiné operátory speciálních sil.

České Speciální síly

Tou slepou uličkou jste měl na mysli některé ukrajinské akce?
Osobně negativně vnímám, že Ukrajina nasazovala od počátku do boje vše, co bylo momentálně k dispozici. To vedlo k tomu, že se ukrajinské speciální síly začaly profilovat v rolích, ve kterých by se neměly objevovat. Speciálové začali suplovat úderné prapory. Přitom by se neměli dostat do situace, kdy na bojišti plní taktické úkoly určené primárně jiným jednotkám. Obsadit třeba zákopový systém nepřítele dokážou, jsou to špičkoví bojovníci, ale ztráty a výsledný efekt není adekvátní. Taktický zisk nevyváží jejich nasazení. Je to něco, v čem se mnozí můžou zhlédnout, ale musíme si na to dávat pozor.

Speciální síly měly vždy asi to nejlepší možné vybavení. Rychlý vývoj nových technologií prakticky každý den přináší nové a nové možnosti. Ostatně na Ukrajině vidíme, že speciální síly útočí na dálku drony nebo bezpilotními čluny. Ukrajinští obránci prokázali v mnoha případech velkou vynalézavost. Zaujaly vás některé technologie či prostředky k využití pro české speciální síly?
Válka neskutečně tlačí inovace kupředu. Věřím tomu, že kdybychom byli v podobné situaci, tak máme nesmírně šikovné lidi a budeme vymýšlet a dělat věci, které jsou pro nás dneska nepředstavitelné. Myslím, že se na Ukrajině neobjevilo zatím nic, o čem bychom nevěděli nebo by ten trend nebyl už zřejmý.

Zásadní je ovšem intenzita inovací. Jednotlivé směry využití technologií nebo umělá inteligence měly bez války nějaké tempo svého vývoje, to se s válkou překotně změnilo. Válka nám ukazuje, že musíme zaměřit na jednu důležitou věc. Technologie je krásná ale drahá věc. Tím spíše vojenská technologie. Ukrajinské bojiště názorně ukazuje, jak se dají využít daleko dostupnější civilní technologie ve vojenský prospěch. Musíme se soustředit na využívání komerčních technologií pro vojenské využití.

Testujete něco konkrétního?
Nezlobte se, ale to nebudu komentovat.

Jasně, to chápu a co třeba využití umělé inteligence?
Je v našem hledáčku. Patří do kategorie průlomových technologii. Pro nás je zajímavá v tom, že nám může pomoci se vypořádat s fenoménem velkých dat. Zavedení může značně zrychlit zpracování a analýzy a tím urychlit rozhodovací proces.

Naprostým fenoménem jsou informace z otevřených zdrojů – OSINT. Díky tomu, že má prakticky každý telefon s připojením k internetu a s masivním rozvojem sociálních sítí, lze sledovat prakticky každou událost kdekoliv na světě doslova v přímém přenosu. Jsou to pro vás relevantní informace?
V kontextu českých speciálních sil ano, protože ta data v prostoru jsou. A jsou tam, protože každý člověk je vlastně schopen být senzorem, který vkládá data do informačního prostoru. Jde jenom o to, je najít, nějakým způsobem zpracovat, vyhodnotit a použít. Pro nás je to nesmírně atraktivní, protože nás to dokáže posunout z hlediska přípravy a plánování na zcela jinou úroveň. Tím neříkám, že OSINT nahrazuje sběr zpravodajských informací z jiných zdrojů. Vzhledem k objemu dat, se kterými je schopen pracovat, se OSINT stává základní disciplínou a ty další způsoby získávání informací mohou sloužit k potvrzení. Vkládáme do toho poměrně velké úsilí. A velké naděje.

Je to pro vás výhoda nebo problém? Není naopak vzhledem k obrovskému množství dat, který se virtuálně šíří světem, v takovém prostředí daleko těžší operovat utajeně?
Je to výhoda i problém. Klade to zvýšené nároky na provádění například právě speciálních operací ve fyzickém prostředí. Zároveň je globální konektivita výborná příležitost pro sběr informací. Obrovské úspěchy máme například v geolokaci z OSINT, která má dnes i sílu důkazu a obstojí prokazatelně před soudem.

A dovedete si tedy představit, že relativně brzy můžete vést skrytě speciální operace prakticky bez přímého nasazení svých mužů v terénu?
Ano a OSINT tomu může výrazně pomoci, protože celá řada věcí se dá udělat tak, aniž by u toho musel přímo být náš operátor. Koneckonců například rozbouřit někde vášně se dá i bez fyzického nasazení buřičů.

Od počítače, od stolu?
Ano, prostřednictvím nějaké psychologické operace, což patří do našeho portfolia. Tam je využití OSINT naprosto zásadní a výhodné, protože lehce okamžitě zmapujete aktuální náladu ve společnosti, kterou chcete zasáhnout. Jste schopni identifikovat citlivá nebo výbušná témata.

To mi přijde dost strašidelné. Prakticky každý může vědět, jaká je třeba nálada pro protivládní nepokoje, jestli je lepší pondělí nebo středa?
To je pravda, ale my s tím musíme umět pracovat. Nedovedu si představit, že by to někdo z jakéhokoliv důvodu dokázal ignorovat.

České Speciální síly

Takže se OSINT dostává na výsluní v práci speciálních sil?
Nejsme jediní, kteří si uvědomují tu sílu. Proto jsme nyní v Česku uspořádali konferenci a kurz – Special Operations Forces OSINT Events 2024. Cílem je posunout komunitu v rámci NATO a spřátelených zemích, jak k informacím z otevřených zdrojů přistupovat. Svět je příliš velký na to, aby se všichni mohli věnovat všemu. Pokud můžete sdílet výsledky nebo zjištění někoho jiného ve svůj prospěch, tak jde o bohulibou věc.

Předpokládám, že je konference určená pro speciální síly. Můžete prozradit nějaké podrobnosti?
Podařilo se mám ve spolupráci s dánskými speciálními silami do Česka dostat experty z 23 států nejenom ze speciálních sil, ale i například z kybernetických sil a zpravodajských služeb. Z České republiky se mimo armády, zúčastnili zástupci policie, ministerstva zahraničí, Vojenské policie, zpravodajských služeb a Celní správy. Konference a kurz se zaměřily na zvýšení profesionality těch lidí, kteří se problematice OSINT věnují.

Účastníky byly i poměrně zajímavé země, které ty dovednosti mohou okamžitě využít. Čelí nesrovnatelně akutnějším hrozbám než Česká republika. Jde o výměnu zkušeností a informací.

Máte nějaký příklad, kdy jste informace z otevřených zdrojů využili? Jak osoby za sebou i nevědomky zanechávají na internetu stopy, které pak pro ně mohou být třeba nebezpečné?
Nemůžu být konkrétní. Pokud i nevědomky uděláte třeba nevhodnou fotku v blízkosti vojenského objektu, snadno můžete získat informace o režimu a ostraze. Mohou to být i další objekty citlivé pro obranu státu nebo třeba zastupitelské úřady.

Special Operations Forces OSINT Events měly vedle edukačního i osvětový cíl. Udělat si základní analýzu z otevřených zdrojů by mělo být základním vzděláním každého z operátorů speciálních sil. Zároveň se snažíme lidi učit, aby po sobě ve veřejném informačním prostoru nenechávali nechtěně informace, které mohou mít fatální důsledky.

Upravujete kvůli tomu i nějak podmínky výběru nových operátorů speciálních sil a nabíráte přímo analytiky pro OSINT?
Výběr ke speciálním silám je stále ve dvou kategoriích – bojovníci (A) a štábní a podpůrný personál (B). Konkrétně analytici patří do kategorie B. Vždycky jsme hledali schopné lidi, ale nyní u adeptů hledáme i určitý talent, aby dokázali s OSINT pracovat. Součástí výběru je sledování komunikačních a sociálních dovedností.

U bojovníků jsme udělali celou řadu změn právě kvůli těmto trendům, které posunují speciální síly z viditelných ofenzivních úkolů více ke sběru informací a projekci vlivu. Ideální operátor musí být mixem mentality a dovednostmi válečníka, schopnostmi komunikativního a empatického diplomata a také trochu filozofa, který své schopnosti dokáže zasadit do kontextu obrany České republiky.

A to dřív nebývalo?
Úplně jsme se na to nezaměřovali. Potřebujeme lidi, kteří jsou schopni splynout s prostředím. Což nejde vždycky udělat s brutálně velkým potetovaným svalovcem. Velká příležitost se nabízí pro ženy.

Ta poměrně hanlivá přezdívka, že jste jen „vykopávači dveří“, už neplatí?
Vycházela z image, kterou jsme měli v souvislosti s protiteroristickými operacemi a ofenzivními akcemi. Ty samozřejmě budily pozornost. Speciální síly ale nikdy neměly ve svém portfoliu pouze takové akce. Kromě ofenzivní činnosti máme za úkol speciální průzkum a zpravodajskou činnost a v neposlední řadě také zajištění podpory a vlivu. Každý z našich operátorů v sobě snoubí všechny tyto role. Je to součást naší DNA. Většinou jde o kombinaci. Přeci nemusíte sbírat informace tak, že lítáte někde kolem nějakého objektu. Když informace získáte díky prostředníkovi s využitím podpory a vlivu, tak cíle dosáhnete přeci taky. A elegantně. A stejně tak to platí i pro ofenzivní činnost.