Vojáci ze 102. průzkumného praporu v klidu ještě telefonují blízkým, kteří s nimi na letiště nemohli.

Za několik hodin už budou v okolí afghánského Fayzabádu na severovýchodě země chránit členy tamějšího provinčního rekonstrukčního týmu.

"Mám klasickou cestovní horečku. Momentálně zjišťuju, co všechno jsem si možná zapomněl a co jsem nevyřídil," usmívá se jeden z vojáků, který u kontingentu v Afghánistánu bude zastávat administrativní práce. Jméno kvůli bezpečnosti jeho samotného i rodiny neuvedl.

Prakticky žádný z průzkumníků nejede do zahraniční mise poprvé a čekání na odlet nijak zvlášť neprožívají. "Jen kdyby nebyla taková zima," říká další z vojáků. Na přerovské vrtulníkové základně je po páté odpoledne asi pět pod nulou a lehké uniformy s písečným maskováním příliš nehřejí. V Afghánistánu je ale touhle dobou kolem dvaceti stupňů nad nulou.

"Tak hodně štěstí v Afghánistánu, pánové," loučí se se svými vojáky zástupce velitele prostějovských průzkumníků. "Půl roku budu bez rodiny," krčí rameny s ledovým klidem ve tvářích nad svými bezprostředními pocity před misí většina z vojáků.

Někteří si nechali narůst pořádné vousy. Průzkumníci před odletem cvičili s elitními bojovníky ze 601. skupiny speciálních sil, kteří loni půl roku v Afghánistánu pátrali po  teroristech. Ti po návratu tvrdí, že muže bez plnovousu neberou v Afghánistánu vážně.

"Loučení? Bratr má dost vlastních starostí a rodiče už ví, jak to probíhá," popisuje pocity před odjezdem další z vojáků. Do zahraniční mise jede podruhé. "S otcem jsme jen klasicky rozloučili, maminka to prožívala trochu víc," dodává.

O tom, co na něj a na další české vojáky v Afghánistánu čeká, má docela jasnou představu. Jednotka bude působit v okolí Fayzabádu v provincii Badakšan, přímo pod hřebeny Hindukúše, na severovýchodě země v takzvaných provinčních rekonstrukčních týmech pod hlavičkou NATO. Na starosti bude mít zajištění bezpečnosti v oblasti, ochranu mezinárodních jednotek a spolupráci s místními obyvateli.

Před odletem byli všichni vojáci naočkováni snad na všechny možné nemoci, které by se v oblasti mohli vyskytovat. "Myslím, že to bylo asi devět injekcí," konstatuje další z vojáků. S sebou má jednotky i zásobu léků proti malárii. Základna je totiž v oblasti, kde bývá komárů s malárií dost.

"Už je tady, poschoďák," ozývá se replika z jednoho ze zlidovělých filmů s Bolkem Polívkou, když se nad obzorem letiště objeví očekávané letadlo. Až se zase vznese, čeká na vojáky přes čtyři tisíce kilometrů dlouhá cesta.