Zdá se, že podpora členství v NATO je u obyvatel ČR stabilně na vysoké úrovni, jak ukazují výsledky aktuálního průzkumu veřejného mínění?
Severoatlantická aliance představuje symbol západního prodemokratického ukotvení naší společnosti. Členství je pro nás zárukou bezpečnosti, a tento názor ve společnosti dlouhodobě přetrvává, přičemž osciluje okolo 70 procent. Případné vychýlení je obvykle způsobeno obavou z nějaké krize globálního charakteru. Současná pandemie se však v průzkumu nikterak neprojevila.

Proč myslíte?
Pro více než tři čtvrtiny Čechů představuje NATO ochranu před válkou nebo terorismem. Málokdo si uvědomuje, že spolupráce probíhá i na jiné než vojenské úrovni. Politické konzultace mezi spojenci jsou stejnou součástí aliance jako třeba zahraniční mise a operace. Spojenci si také vzájemně pomáhají. Příkladem může být pomoc členských zemí NATO v podobě dodávky plicních ventilátorů, personální výpomoc v našich nemocnicích, a další.

Velmi tajemnou ale pro mne zůstává věková skupina 15-29 let, tedy těch, kteří vstup do NATO bezprostředně nepamatují, a tedy ani dobu, která k tomuto kroku vedla. Přitom je to právě tato generace, která z výhod členství vlastně těží naplno.
A taky se s tím ztotožňuje. Právě zmíněná věková skupina vnímá členství jako velmi důležité. Nesmíme se však spokojit se současným výsledkem. Členství v Alianci nevzniklo náhodou. Vstoupili jsme do NATO na základě schopností těch, kteří museli po revoluci dokázat, že jsme opravdu hodni označení rovnocenného spojence. 

Že jsme ochotni transformovat naše ozbrojené síly, ale nastavit také civilní systém jejich řízení. A že jsme ochotni převzít odpovědnost za obranu naší a také spoluzodpovědnost za obranu ostatních členů. Byla by škoda, kdyby v následujících letech naše výtečné renomé utrpělo šrámy.

Jak tomu zvlášť u takové cílové skupiny a v době masivního šíření dezinformací chcete čelit?
K tomu je nutné zabezpečit mimo jiné kontinuální a kvalitní informovanost o činnostech NATO, a o spojenecké roli České republiky. Stojíme před opravdovou výzvou. Musíme oslovit mladou generaci v době, kdy je důvěra v relevantní informační zdroj předpokladem k seriózní komunikaci.

Jan Havránek V letech 2017-2020 působil v kanceláři generálního tajemníka NATO jako poradce pro politiku. Předtím také jako vedoucí obranných poradců ve stále delegaci ČR při NATO.  V letech 2013-2014 na ministerstvu obrany řídil sekci obranné politiky a strategie. Absolvent Institutu mezinárodních studií na Univerzitě Karlově a The Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University v americkém Bostonu.

Budete pracovat s faktem, že sociální sítě jsou vlastně jedním z nejméně důvěryhodných nosičů informací v této oblasti?
Plně si uvědomuji tento fakt, opravdu osobně. A cítím velký zájem mladých o obranu, bezpečnost, zejména v kontextu nových technologií. Pandemie tyto procesy ještě více umocnila a uvedla naše životy do „online režimů.“ Tento aspekt musí být zohledněn i v oblasti bezpečnosti a obrany. Jedním z velkých úkolů v mé působnosti je věnovat se hybridním hrozbám na národní úrovni. Při těchto aktivitách považuji za nezbytné zaměřit se na zajištění a interpretaci dat, která budou ověřena, a pro cílovou skupinu čitelná.

Ale s tím asi souvisí i obecná mediální gramotnost společnosti.
Také máme v souladu s doporučením Auditu národní bezpečnosti nastavit strategickou komunikaci na státní úrovni. Vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti se musí zásadním způsobem promítnout do přípravy občanů k obraně státu. A samozřejmě je nezbytné dokončit Národní strategii pro čelení hybridnímu působení, která prochází v těchto týdnech schvalovacím procesem na vládě.

Jak pak pracovat se zjištěním, že relevantní informace o fungování a činnosti NATO má jen třetina dotázaných? Co to bude znamenat v přístupu ministerstva obrany?
Jak již jsem uvedl, chceme více komunikovat o našem členství v NATO. Nejen o skvělé práci a schopnostech našich vojáků. Ostatně zvýšení podpory a informovanosti o členství v NATO má vláda i jako jeden z bodů svého programového prohlášení. Také proto jsme se před dvěma lety zapojili do celoalianční kampaně #WeAreNATO, kterou zaštítilo ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s obranou. Ta kampaň není jednorázový projekt, ale kontinuální úkol pro nás pro všechny. Výsledkem jsou mimo jiné dvě desítky videospotů, které si jen na Facebooku pustilo půl milionu lidí.

Velmi zajímavým závěrem aktuálního průzkumu veřejného mínění je, že tři čtvrtiny dotázaných Čechů schvalují pomoc spojencům. Lze rozlišit, jestli to tak lze chápat nejen v případě vojenského ohrožení, ale také například ohledně materiální pomoci, ať už při řešení pandemie nebo třeba živelné katastrofy?
Pokud jsme členy Aliance, která na vzájemné pomoci staví své základy, bylo by smutné, kdybychom s tím nesouhlasili. Nejde jen o solidaritu v době covidu. Namátkou mohu zmínit zejména zdravotní pomoc, která byla poskytnuta Turecku, po ničivém zemětřesení. Humanitární mise, ke zmírnění následků zemětřesení, pak mířila koncem loňského roku do Chorvatska. 

Častější je ovšem vnímání právě vojenského aspektu. Není se čemu divit. Naše zahraniční angažmá v Afghánistánu nebo Iráku je spojenci velmi ceněno. Služba našich vojáků podporuje spojeneckou důvěryhodnost. Proto mě mrzí, že alianční závazek, vynakládat 2% HDP na obranu, je občas předmětem spekulací. Jedná se o investici do naší, nikoliv cizí budoucnosti.