“Do Ostravy jsem přijel, abych se setkal s vdovou po mém kamarádovi a pilotovi RAF Zdeňku Škarvadovi, se kterým jsme společně v Anglii létali na spitfirech,” řekl armádní generál Emil Boček.

S Ivanou Škarvadovou společně odvolili krátce po čtrnácté hodině v prostorách Základní školy na Bulharské ulici v Ostravě-Porubě. “Chtěl bych aby se lidé v České republice dali dohromady, abychom měli hezkou budoucnost,” vyzval.

Poslední žijící český pilot ve službách RAF letos oslavil 98. narozeniny. “Budu volit u vás, abych prokázal úctu mému zesnulém kamarádovi. Velmi na něj vzpomínám a schází nám,” řekl.

Zároveň byl nedávno hostem na Dnech NATO v Ostravě a byl podle svých slov nadšený atmosférou a báječnými lidmi. I proto se k volbám vypravil z Brna do Ostravy.

V sobotu chce generál navštívit Beskydy. “A poděkovat bohu, že se můžu ještě v těchto letech podívat do přírody,” dodal.

Na první volby si nevzpomíná, na válku ano

Na první volby, kterých se účastnil, si prý už nevzpomíná s tím, že je to už hodně dávno. Když se však zeptáte, kdy odešel do války, pamatuje si všechny podrobnosti. “V roce 1939. Matce jsem řekl, že jedu lyžovat do Beskyd a vrátil jsem se za pět let,” popsal bez váhání.

Emil Boček se narodil v Brně, kde s výjimkou válečného období žije celý život až dodnes. V roce 1939 se mu podařilo ilegálně opustit protektorát a odejít do Francie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. V uniformě se tehdy jako teprve šestnáctiletý dostal do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940.

Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie. V září 1940 ve Velké Británii absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat jakožto jeden z nejmladších příslušníků do RAF.

Jako letecký mechanik sloužil u 312. perutě až do roku 1943. Pak se dostal na pilotní výcvik do Kanady a o rok později se vrátil do Anglie už jako pilot-stíhač letky B u československé 310. stíhací perutě. Tam nalétal bezmála 74 hodin a podnikl 26 operačních letů.

Když se po skončení války vrátil domů, čekalo na něj nepříjemné překvapení - coby člen nekomunistického odboje se stal nepohodlným, a tak raději podal žádost na propuštění z armády. Odešel do ústraní, zřídil si opravnu motocyklů a oženil se.

Docenění válečných zásluh se Boček dočkal až po roce 1989.