Severská vytrvalost může být obdivuhodná. „Byli jsme od počátku přesvědčeni, že můžeme české armádě nabídnout to nejlepší a osvědčené vozidlo. Trvalo to dlouhých dvanáct let, od prvních kontaktů až po dnešek,“ konstatoval Tommy Gustafsson-Rask, výkonný ředitel BAE Systems Hägglunds, když ve čtvrtek české ministryni obrany Janě Černochové (ODS) slavnostně představil první vyrobený obrněnec CV9030CZ MkIV pro českou armádu.

„Co jsme si vysnili, se stalo realitou,“ podotkla Černochová s tím, že jde pro armádu i pro ni osobně o významný milník. „Pořízení nových bojových vozidel byl a je symbolickým zlomem v přístupu naší země k vlastní obraně, který se zásadně změnil s nástupem naší vlády,“ dodala.

Pořízení nejmodernějších vozidel současnosti za velký úspěch úspěch pro celou zemi, protože jde o jeden z nejvýznamnějších projektů se zapojením českého průmyslu.

„Rozumím tomu, že část veřejnost má nekomfortní pocit z toho, že se třeba investuje méně do bydlení nebo do systému dávek a místo toho investujeme do obrany, ale válka na Ukrajině a války na celém světě nám ukazují, že jestli chceme dalším zabránit, musíme si vytvořit vlastní obranu. Abychom se byli schopni bránit v rámci kolektivní obrany, ale také abychom protivníka dokázali odstrašit,“ dodala.

Odstrašení podle jejích slov fungovalo už během studené války a nikdo „spoušť nezmáčkl“. Věří, že pokud bude Česká republika vojensky silná a s robustním obranným průmyslem jako v dobách prvorepublikového Československa, nikdo si netroufne.

Obrněnce od truhlářů ze severu

A právě s meziválečným Československem má soudobý obrněnec pro armádu historické propojení. Kořeny dnešní společnosti BAE Systems Hägglunds sahají až do roku 1899, kdy Johan Hägglund založil ve švédském Örnsköldsvik truhlářskou dílnu. Z té se postupně stal největší zakázkový výrobce nábytku v širokém okolí, aby pak přes výrobu autobusů, tramvají a letadel nakonec zakotvil u pásové techniky.

A vstupní know-how pro to získali zdejší právě od Čechoslováků, tedy z konstrukce československého lehkého tanku vzor 38. V roce 1939 objednala švédská armáda 90 tanků za 10,9 milionu švédských korun, které měla dodat už protektorátní firma BMM (ČKD). Vyrobené tanky ale byly v roce 1940 zabaveny Němci, kteří československé tanky použili při tažení Polskem i jako stíhače tanků při útoku na Francii.

Neutrálnímu Švédsku byla povolena pouze licenční výroba a vzorový prototyp byl do Švédska dodán v roce 1941. V letech 1942–1944 pak vyrobila firma Scania-Vabis 220 tanků podle licence firmy Praga. Tanky s označením Strv m/41 byly vyřazeny z výzbroje v roce 1957 a v šedesátých letech přestavěny právě firmou Hägglund & Söner na pásové obrněné transportéry PBV 301.

Původní tankové věže byly použity jako součást opevnění střežících vojenská letiště a základny a obrněnce švédská armáda využívala až do roku 1972.

Faktem, že šasi i dnešních nejmodernějších obrněnců z dílen vychází ze znalostí konstrukce československých tanků, se nikdo v dnešní továrně Hägglunds nijak netají. Naopak, hrdě se k tomu hlásí. „Je to velice symbolické. Obrněnce, které dnes vyrábíme, navazují na tradici prvního vozidla inspirovaného československým tankem. Nyní se ten historický kruh uzavírá,“ poznamenal Tommy Gustafsson-Rask.

Před dekádami se švédské strojírenství učilo z československé výroby, teď naopak švédský výrobce postupně zaučuje české firmy, které se na projektu podílejí, aby nejmodernější obrněnce mohly v budoucnu vyrábět samy.

Zdržení za covidu a zrušený tendr

Česká republika s novými obrněnci získá také velmi cennou licenci nejen na jejich opravy, ale také výrobu. V případě potřeby, ať už kvůli ohrožení nebo při ztrátách v možných konfliktech, tak může pro svou armádu vyrábět nové a nové kusy a vyvíjet další varianty.

Česko bude devátou zemí vyzbrojenou vozidly CV90. Výrobce už dodal více než 1 400 vozidel v 17 variantách pro Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Estonsko, Nizozemsko a Švýcarsko. Osmou zemí Slovensko a zatím posledním zákazníkem s podepsanou smlouvou je Litva.

V případě Česka je nutné připomenout, že nákup provázely roky průtahů. Klíčový modernizační projekt připravovaný už od roku 2013 včetně prvních kontaktů s výrobci několikrát zcela „usnul“. Skutečně vybírat nové obrněnce pro 7. mechanizovanou brigádu začala obrana velmi zvolna v letech 2016 a 2017, kdy si vojáci tehdy dostupné stroje potenciálních dodavatelů otestovali.

Ministerstvo oslovilo v roce 2018 oslovilo čtyři už předem vybrané výrobce. Kromě švédského výrobce BAE Systems Hägglunds firmu General Dynamics European Land Systems (GDELS) s vozidlem ASCOD, německý Rheinmetall s vozidlem Lynx a také konsorcium PSM, tedy společný podnik koncernů Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall Landsysteme s obrněncem Puma. Právě Puma byla považována dlouho za jednoho z favoritů, ovšem výrobce v roce 2019 z tendru odstoupil.

Smlouvu v té době největší zbrojní zakázky v novodobé historii země chtěla mít tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO) podepsanou ještě v roce 2019 s tím, že by nové obrněnce armáda postupně dostávala v letech 2020 až 2025. Česká republika se totiž předtím zavázala ostatním spojencům v NATO, že dokonce roku 2026 vybuduje moderní brigádu těžkého typu.

Pak ovšem přišel covid a když se na jaře 2021 výběr na dodávky 210 vozidel za až 53 miliard znovu naplno rozběhl komplexním testováním nabízených vozidel přímo u armády a firmy pak předložily své finální nabídky, expertní komise pak následně konstatovala, že ani jeden ze tří účastníků nesplňuje všechny požadavky a nelze je dále hodnotit. Výběr znovu usnul. Výběrové řízení bylo ve fázi, kdy byly sice vyřazeny nabídky, ale nebyli vyřazeni uchazeči.

Černochová hned po svém nástupu nechala zpracovat právní analýzu pro další možný postup. Pár měsíců po ruské invazi na Ukrajinu byl v létě 2022 tendr zrušen a vláda ministryni pověřila, aby začala vyjednávat o pořízení vozidel přímo formou vláda-vláda pouze se Švédskem. Na jaře 2023 pak byla podepsána smlouva na pořízení 246 obrněnců CV90 za 59,7 miliardy korun s tím, že minimálně 40 procent z hodnoty kontraktu získají firmy českého obranného průmyslu.

Od rozhodnutí, že armáda dostane nová bojová vozidla pěchoty k současnému prvnímu vyrobenému stroji tak uplynulo devět let. Další kusy už jsou ve výrobě. Ještě pár let ale vojáci s letitými stroji BVP-2 jezdit budou. První nové obrněnce mají do Česka dorazit až příští rok na podzim. Postupně se výroba přesune do Česka, aby všech 246 obrněnců měla armáda k dispozici v roce 2030.

Spojencům slibovaná moderní těžká brigáda tak rozhodně v roce 2026 stát nebude. „To bohužel nestihneme, což jsme ale věděli už v roce 2022, protože pokud moji předchůdci s tou zakázkou tak dlouho otáleli, nebylo možné realizovat ten projekt v řádech měsíců,“ konstatovala Černochová.

Armád muž nové obrněnce netrpělivě vyhlíží. Ostatně nová generace bojového vozidla vznikala na základě požadavků samotných vojáků, kteří přímo u výrobce ladili ty nejmenší detaily. „Naprosto bezprecedentně nejmodernější a technologicky nejvyspělejší pásové bojové vozidlo a to globálně vzato,“ konstatoval generál Petr Milčický, který řídí sekci rozvoje sil.

Nové obrněnce podle něj budou sloužit v armádě minimálně 30 roků. „Jde o modulární systém, který bude umožňovat nadále vylepšovat podle konkrétních zkušeností a doplňovat o nejnovější moderní technologie,“ řekl.