Výzva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského během společného zasedání amerického Kongresu, že je čas na nový přístup k zajištění globální bezpečnosti, by mohla být přímou výzvou pro NATO.

„A opodstatněnou. Aliance musí udělat mnohem víc, aby čelila masakru a nebezpečí způsobenému ruskou invazí,“ konstatoval analytik Ian Brzezinski z prestižního Scowcroftova centra pro strategii a bezpečnost Atlantické rady a někdejší náměstek ministra obrany pro Evropu a politiku NATO. (Pozn. autora: Ian je synem někdejšího bezpečnostního poradce amerických prezidentů Zbigniewa Brzezinského)

Spojenci by se podle něj měli rozhodnout k vytvoření humanitární bezkonfliktní zóny na západní Ukrajině, která v současnosti zůstává bez ruských jednotek.

Zajistit by ji podle Brzezinského mohly alianční Síly rychlé reakce, především pozemní a vzdušné komponenty. Vzhledem k rozloze Ukrajiny by šlo o relativně úzkou zónu oddělenou širokým prostorem od ruských okupačních sil daleko na východě. Pro Moskvu by šlo o jasný vzkaz, že jde o čistě obranný krok.

Takováto bezkonfliktní zóna by umožnila dosáhnout několika cílů najednou. Přísun většího množství mezinárodní pomoci přímo na místo k vysídleným a raněným Ukrajincům trpícím nevybíravou Putinovou brutalitou, zajištění územního zachování ukrajinského státu a v neposlední řadě by to „uvolnilo ruce“ ukrajinským silám chránícím západní Ukrajinu před potenciálními invazemi z Běloruska a Moldavska.

Ukrajinské jednotky by se tak mohly plně soustředit na boj s ruskými invazními vojsky dále na východě.

„Riziko eskalace konfliktu by bylo zvládnutelné. Ochranná síla by sice musela být schopna se bránit potenciálním ruským útokům, její nasazení by však nezahrnovalo žádnou útočnou akci,“ nastínil Brzezinski s tím, že základní rovnováha sil a principy odstrašování mezi Moskvou a Západem z posledních sedmdesáti let by ale v zásadě zůstaly nezměněny.

Ruský prezident Vladimir Putin by tak musel velmi pečlivě zvažovat, zda zaútočit na bezkonfliktní zónu. „A slabý výkon jeho sil v posledních týdnech naznačuje, že takový krok by byl nepravděpodobný,“ konstatoval.

A hlavní argument, proč by se Aliance podle Brzezinského neměla bát? Převaha NATO vůči Rusku je ohromující.

Ozbrojené síly spojenců čítají dohromady zhruba 3,5 milionu vojáků v aktivní službě a civilních pracovníků, využívají nejpokročilejší zbraňové systémy na světě a rozpočty na obranu spojenců společně přesahují 1,2 bilionu dolarů.

Pro srovnání – Rusko může v poli nasadit asi 900 tisíc vojáků – kteří navíc nyní na Ukrajině odkopali svůj mizerný výcvik, špatnou morálku, letité vybavení a nefunkční velení. Rusko přitom dává ročně na armádu 150 až 180 miliard dolarů a ruská ekonomika dosahuje zhruba jedné pětadvacetiny velikosti spojenců a partnerů NATO.

„Čím více nyní Aliance ustupuje od výkonu své moci při obraně Ukrajiny, tím více se Putin pravděpodobně bude cítit povzbuzen – a tím více bude pošramocena důvěryhodnost NATO v očích jeho členských států střední a východní Evropy. To je důvod, proč NATO potřebuje zajistit Putinovu porážku na Ukrajině,“ konstatoval.

Lákavé, ale nebezpečné a nákladné

Za lákavé ale velmi nebezpečné řešení s nejasným výsledkem považuje vytvoření byť i omezené bezletové zóny nad Ukrajinou analytička Kelly A. Grieco.

Implementace bezletové zóny a především její vynucování, tedy nevyhnutelné ničení ruských letounů, byť jen nad západní částí Ukrajiny nebo pro ochranu humanitárních koridorů by podle ní byla velmi nákladná a obtížná mise vedoucí k přímé vojenské konfrontaci s Ruskem.

„Ve skutečnosti by to jen zvýšilo ztráty na životech a lidské utrpení, aniž by to změnilo konečný výsledek války,“ uvedla někdejší šéfka výuky teorie válčení na univerzitě amerických vzdušných sil v Alabamě.

Rusko Vladimira Putina podle ní není Irák Saddáma Husajna a ruská armáda má ve výzbroji pokročilé rakety země-vzduch, mobilní systémy protivzdušné obrany a protiletadlové dělostřelectvo, schopné napadnout jakoukoliv bezletovou zónu.

„Spojené státy a NATO nemohou rozumně očekávat, že získají a udrží vzdušnou převahu nad Ukrajinou. A bez ní není bezletová zóna uskutečnitelná,“ řekla.

Spojenecké letouny by čelily několika vrstvám ruských protivzdušných systémů S-300 a S-400. Ovládnutí nebe by tak podle ní vyžadovalo rozsáhlou kampaň k potlačení/zničení nepřátelské protivzdušné obrany, která by se musela přitom silně opírat o schopnosti amerických letounů páté generace, jako jsou F-22 Raptor a F-35 Lightning II. A i tak by kvůli vysoké mobilitě ruských systémů šlo podle ní o hru „kočky s myší“.

Ruské protivzdušné obraně by se dříve nebo později podařilo sestřelit a zabít nebo zajmout nějaké piloty. Mise by rovněž vyžadovala nesmírné operační nasazení v podobě nepřetržitých bojových vzdušných hlídek s maximální podporou velení a řízení, zpravodajských, sledovacích a průzkumných prostředků, létajících tankerů, pátracích a záchranných vrtulníků, údržbou a logistikou.

Grieco podotkla, že například k vynucení bezletové zóny nad Irákem podnikaly americké a koaliční síly 34 000 bojových letů ročně. „Vynucení bezletové zóny není válečnou záležitostí. Je to válka,“ dodala.

Potenciál pro eskalaci v jaderný konflikt je tak podle ní enormní. Za další překážku pro vytvoření bezletové zóny označila skutečnost, že ruská protivzdušná obrana dlouhého doletu zasahuje nad Ukrajina z Běloruska a přímo z Ruska. Účinné prosazení úplné nebo částečné bezletové zóny by tak téměř jistě vyžadovalo bombardování ruského území.

Ani „omezená“ nebo „humanitární“ bezletová zóna by v žádném případě rizika neomezovala, ačkoliv by spojenci neusilovali o přímou konfrontaci s ruskými silami. „Stále jde o vyhlášení války Rusku,“ konstatovala s tím, že Putin by si „mohl vybavit“ letecké údery NATO v Libyi v roce 2011, kde byl tehdejší diktátor Muammar Kaddáfí po několika měsíce náletů vytažen z díry a popraven. „Pro Putina jsou sázky na bezletovou zónu NATO pravděpodobně existenční,“ dodala.

Obtížná volba, ale není na co čekat

Podle bývalého ředitele pro Evropu a Rusko v americké Národní bezpečností radě Richarda D. Hookera nepřetržitá diplomacie a relativně mírné sankce z roku 2014 Putinovi signalizovaly, že Západu chybí odhodlání.

Pokud Ukrajina padne, NATO bude čelit nové hrozbě bez ukrajinské armády na své straně a s mnohem menší strategickou hloubkou. Z Běloruska je to přece jen na skok do Kaliningradu, ruské pobaltské enklávy. „Volba je jednoduchá. Putinovi se můžeme postavit buď nyní, nebo později,“ konstatoval.

Bezletová zóna je podle něj nejrychlejší a nejúčinnější podporou, kterou může NATO Ukrajině nabídnout a vyřadit ruské letectvo. „Je smutné, že navzdory materiální pomoci poskytnuté Ukrajině může Rusko nakonec zvítězit, pokud Západ nezasáhne. Bezletová zóna by umožnila členům NATO zásobovat ukrajinskou armádu pozemní i leteckou dopravou a také by Ukrajině poskytla realistické vyhlídky na úspěch a přežití,“ dodal.

Aliance zatím výzvám po bezletové zóně odolávala. Ale bezprecedentní jednota, kterou její členové projevili v posledních dnech, podle něj naznačuje, že by mohla uvažovat o přehodnocení.

Riziko nebezpečné eskalace kvůli takovému kroku je podle jeho slov stavět do kontextu. Pokud by totiž Rusko fakticky spolklo Ukrajinu a možná také Moldavsko, Putin by mohl pocítit pokušení zaútočit třeba na pobaltské státy. Alianci by nezbylo nic jiného, než skutečně bojovat na zemi i ve vzduchu.

Vstup do války na Ukrajině je podle Hookera bolestivou a obtížnou volbou, které by se Západ raději vyhnul. Ale evropská bezpečnost, tak pečlivě budovaná od počátku 90. let, se zhroutila. Západ si myslel, že rok 1939 se už nikdy nemůže opakovat.

Strach z Putinova vojenského útoku na NATO nebo použití jaderných zbraní zůstává silný. Hooker ale upozornil na to, že v posledních dnech Rusko již použilo značnou část svého inventáře přesně naváděné munice a balistických střel, zatímco většina ruských konvenčních sil je nasazena na Ukrajině. Ruské armádě tak už nezbývá mnoho na to, aby válku nějakým zásadním způsobem rozšířila.

„NATO je z nějakého důvodu jadernou aliancí a ruský vůdce ví, že by riskoval masivní odvetu. Putin za ta léta hodně získal tím, že vychvaloval svou doktrínu: eskalovat k deeskalaci. Ale pokud Západ ustoupí pokaždé, když tak učiní, prohraje – i svět,“ dodal.