Po dvou týdnech na polském pobřeží Baltu, kdy čeští vojáci v cvičných misích většinou odvraceli útoky letounů, vyvrcholilo rozsáhlé cvičení protivzdušné obrany NATO bojovými střelbami.
Ty lze považovat za největší v historii Aliance, když z různých typů protiletadlových systémů devíti armád byly postupně odpáleny dvě stovky řízených střel.
Fotografie    |
Společné střelby několika zemí se už sice v minulosti uskutečnily, nikdy se jich však nezúčastnilo tolik států a nestřílelo se takové množství raket.
Čeští vojáci se zapojili s přenosnými komplety RBS-70 a velkými raketovými komplexy 2K12 KUB.
„Poprvé stříleli z protiletadlového komplexu 2K12 KUB v noci. Pro obsluhy odpalovacích zařízení to znamenalo mírné ztížení, kdy přípravu na střelbu prováděly za horší viditelnosti,“ uvedla mluvčí jednotky Jana Samcová.
Vojáci na polygonu Ustka na pobřeží Baltského moře během několika různých úkolů vystřelili celkem jedenáct raket ze systému 2K12 KUB a čtyři střely ze systému RBS-70. „Procvičovali soustředěnou střelbu více kompletů stejné kategorie proti jednomu cíli, rozdělení více cílů několika kompletům i vedení střelby jednotlivými a řadami raket. Všechny cíle byly úspěšně zničeny,“ konstatoval Alan Dubový, který střelby českých vojáků řídil.
Jak dodal, jednotka si během uplynulých dvou týdnů procvičila celé spektrum dovedností. „Jsem hrdý na práci vojáků, díky kterým je systém KUB stále schopen plnit úkoly. Ovšem ani schopnosti vojáků nemohou nic změnit na skutečnosti, že náhrada stávajícího systému za modernější je nevyhnutelná,“ dodal Dubový.
Komplexy 2K12 KUB - odpalovací vozidla a další vybavení, se kterým vojáci u Baltu cvičí, získala ještě československá armáda už v polovině osmdesátých let. Jedinou modernizací za celou dobu byl přechod z analogového ovládání na digitální.
2K12 KUBV kódovém označení NATO SA-6 Gainful je pozemní samohybný protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu určený především k ničení letadel, vrtulníků a řízených střel s plochou dráhou letu v malých a středních výškách - od 25 až do 10 000 metrů. Účinný dostřel je až 23 km. Vývoj začal už v 50. letech minulého století, v roce 1967 byl systém zaveden do výzbroje sovětské armády a později do ostatních armád východního bloku. Bojové komponenty komplexu jsou instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie. |
Ministerstvo obrany se už před dvěma lety začalo poohlížet po moderních systémech, které by KUB mohly nahradit. Životnost komplexu i raket, kterých v té době měla armáda ve skladech přesně 351 a zřejmě je nikdy nestihne vystřílet, totiž v roce 2021 vyprší.
Protivzdušná obrana tohoto typu je přitom strategicky důležitou součástí při ochraně objektů důležitých pro obranu států. Například letišť. Systémy KUB jsou schopné zničit letouny podle podmínek na vzdálenost 20 až 25 kilometrů.
Manévry přinesly několik novinek
Ačkoliv strakoničtí vojáci oblast dobře znají a pravidelně sem jezdí střílet z protiletadlových komplexů KUB střílet, letošní střelby pro připravily řadu novinek.
Poprvé například společně pálili za použití obou systémů KUB a RBS-70 společně. „Ve vzdušném prostoru se pohybovalo více cílů, jeden simuloval vlastní letadlo a ostatní nepřátelská,“ popsal jeden z úkolů Dubový. Obsluhy řízení palby tak měly za úkol nejprve rozpoznat, který cíl je vlastní a který cizí - nepřátelský.
Poprvé vojáci obsluhující komplexy KUB také stříleli na nový typ terče, se kterým dosud neměli zkušenosti. Šlo o bezpilotní prostředek MJ-7 Szogun, který startuje ze speciální odpalovací rampy. Součástí volitelné výbavy stroje je pak vlečný rukáv, na který zase stříleli vojáci s přenosným systémem RBS-70.
Doposud čeští vojáci stříleli na upravenou leteckou raketu, která byla odpalována z bojového letounu. Ve vzduchu se vždy pohybovala pouze jedna a imitovala tak jediný nepřátelský cíl.
Cvičení Tobruq Legacy, odkazující názvem druhoválečné boje u severoafrického přístavu Tobruk, letos proběhlo už popáté. Za jeho vznikem i pojmenováním stojí čeští a slovenští vojáci, když v roce 2015 společně přišli s nápadem, aby se jednotky protivzdušné obrany různých aliančních armád pravidelně setkávaly a společně cvičily.
Od té doby se z něj stalo největší cvičení jednotek pozemní protivzdušné obrany v rámci NATO. V roli hostitelské země, kde cvičení probíhá, se pravidelně státy NATO střídají.
