Právě tady, na mošnovském letišti, mají armádní letci a záchranáři od soboty improvizovanou předsunutou základnu.
Odsud posádky armádních strojů neúnavně startovaly znovu a znovu zachraňovat obyvatele obcí na Jesenicku, Bruntálsku, Krnovsku a Opavsku, když jim divoká voda brala jejich obydlí a usilovala o holé životy.
A startují dál. Momentálně přepravují zásoby vody, jídla a hygienických potřeb na ta nejvíce postižená místa. „Budeme zde tak dlouho, jak bude potřeba. Jsme tu pro vás. Společně to zvládneme,“ ujišťuje jeden z pilotů Michal Scherks, kapitán armádního stroje W-3A Sokol ze 24. základny v pražských Kbelích.
Na centrální stojánce mošnovském letiště obhlíží svůj stroj. Za pár desítek minut půjde znovu „nahoru“. Opodál stojí pětice větších a těžších strojů Mi-171Š a jeden právě startuje na další „povodňovou misi“. Armáda od neděle na Mošnov vyslala celkově šest strojů.
Vojáci od sobotního večera, kdy velká voda začala pustošit zdejší kraje, létají prakticky nepřetržitě, posádky se ale pochopitelně střídají. „Když jedna posádka už cítí, že toho má plné brejle, vystřídá ji druhá,“ uvedl armádní letecký záchranář Jan Humpál, náčelník oddělení výsadkové a záchranné přípravy na stejné základně ve Kbelích.
Konkrétně v záchranném stroji Sokol ji tvoří dva piloti, palubní technik a dva letečtí záchranáři. Na Mošnově jsou dvě kompletní. Jedna letová mise trvá přes dvě hodiny. Pak se vrací zpět do Mošnova.
Pilot armádního vrtulníku W-3A Sokol Michal Scherks, během nasazení při povodních na dočasné základně v Mošnově.
Armádní letecký záchranář Jan Humpál během nasazení při povodních na dočasné základně v Mošnově.
V neděli, během nekritičtějších okamžiků, kdy vrtulníky ze vzduchu zachránily desítky lidí, to však bylo i 6,5 hodiny v kuse. Aby se nemuseli letci a záchranáři vracet zpět na mošnovské letiště, využívali k dotankování například heliport v Bruntále a přistavenou cisternu letecké služby policie.
Každý zachráněný se nám vybaví
Škody, které velká voda napáchala, jsou podle obou letců při pohledu ze vzduchu nesmírné. „Vesnice a jejich okolí třeba na Jesenicku trochu známe a vypadají teď úplně jinak. Upřímně, tu šíři zkázy jsme si nedokázali představit,“ popsal Scherks.
Vojáci s vrtulníkem W-3A Sokol dnes z rozbouřené Bělé zachránili 25 lidí. Záchranné práce popisuje pilot vrtulníku kapitán Vlastimil Baudyš.
Čtěte v článku zde - 🔗 https://t.co/iplZPamLaV https://t.co/ijvYCPuwnv
Události konkrétně v obci Karlovice považuje osobně za nejsilnější okamžik. V neděli večeru tam s kolegy letěl na urgentní výzvu zachránit člověka ve vodě. „Odlehlé místo, špatná dohlednost a na místě jsme zjistili, že už bohužel není co plnit. Provedli jsme průzkum, jestli ještě není potřeba někoho vytáhnout a pak jsme museli zpátky,“ řekl.
Jeho kolega Humpál připouští, že se mu několikadenní extrémní nasazení slévá v jedno drama, které začalo ve chvíli, kdy z paluby vrtulníku uviděl první rozvodněné říčky doslova za ploty letiště. Čím víc se od Mošnova vzdalovali, pohroma se násobila.
„Každá zachráněná osoba, u které jsem byl a vytáhl ji do vrtulníku, se mi určitě vybaví i za rok. Byly to všechno silné příběhy, které se spojily v jeden,“ dodal. Nejintenzivnější byla podle něj neděle, kdy strávil dohromady řadu hodin právě na ocelovém laně z navijáku vrtulníku. „Slaňovali jsme do divoké vody, spouštěli se do baráků, na střechy, do vikýřů, na balkóny. Ale to jsou všechno věci, na které se připravujeme a které umíme,“ popsal.
Ze silného nárazového větru při takových akcích obavy neměl. Vždy se spoléhá na úsudek kapitána vrtulníku a ten by přílišné riziko nedopustil. Pilot Michal Scherks přiznává, že létání nad rozbouřenou vodou a zvlášť v údolích pod horami pochopitelně má svá specifika.
Posádky našich vrtulníků nad zaplaveným územím Moravy pomohly desítkám lidí do bezpečí🛟.
#JsmeArmada #ArmadaPomaha #SpolecneToZvladneme https://t.co/VuFXoJvYSb
„Prostředí je to více než nehostinné,“ konstatoval s tím, že v případě nějaké nenadálé situace na palubě a nouzovém přistání do terénu je zde mnohem menší pravděpodobnost, že najde vhodné místo. Vrtulníky jsou sice dvoumotorové a v případě selhání jednoho zvládnou letět dál. „Ale pokud by šlo do tuhého a došlo k vysazení obou motorů, pak není moc prostoru,“ dodal.
Přepravují tuny vody a potravin
Po dnech intenzivního nasazení si nikdo z letců nepřipouští, že je „hotovo“. Naopak. Jen místo vytahování lidí ze vody a ze střech domů posádky armádních vrtulníků rozvážejí do postižených oblastí potraviny, vodu a další nezbytný materiál.
Jako v pondělí večer, kdy pětice transportních strojů Mi-171Š přeletěla do Olomouce zásobami, které pak stroje dopravily už na konkrétní místa. Vykládka tak probíhala v noci.
Únavu si ani jeden z letců nepřipouští. Na základně letištních hasičů mají posádky nezbytné zázemí. Podle Scherkse patří sice záchranné operace k nejtěžším úkolům, ale na odpočinek stačí pár hodin. Pak znovu do vzduchu.
„Dáte si něco k jídlu, natáhnete se, přečtete si zprávy, ale stejně sledujete vývoj situace a jste neustále připravený k dalšímu vzletu,“ doplnil Humpál.
tisknout 
