Bylo to vůbec poprvé, co armáda otestovala v takovém měřítku jednotky pro kybernetické, informační a psychologické operace a civilně-vojenskou spolupráci. A navíc v polních podmínkách, co nejvíce se blížícím možnému skutečnému nasazení.
Pod důmyslným námětem měly na dvě stovky vojáků specializovaných jednotek z Česka, Slovenska, Maďarska a Německa a pozorovatelů z Belgie a USA ve vojenském prostoru Libavá za úkol odhalovat nepřátelskou propagandu, vyvracet dezinformace a čelit komplexním hybridním útokům, které nepřítel během válečného konfliktu využije pro znesnadnění obrany i zastrašení obyvatelstva a rozdělení společnosti.
Jak totiž ukazuje válka na Ukrajině, pravdivé informace mají stejnou váhu jako třeba schopnost sestřelit nepřátelský vrtulník.
„Naší zbraní jsou informace. Když se podíváme na množství hybridních hrozeb, které jsou všude kolem nás, tak se informace skutečně stává zbraní,“ řekl Josef Daňhel, zástupce velitele Skupiny kybernetických a informačních sil v Olomouci.
Fiktivní scénář cvičení vycházel ze situace, kdy je východní hranice NATO ohrožena aliancí několika států. Do Polska vtrhnou nepřátelská vojska a valí se nezadržitelně dál. Ze země proudí tisíce uprchlíků i na území Česka a vláda proto rozhodne o evakuaci dvou krajů, aby pohotovostní jednotky NATO mohly připravit obranu a pokusily se útok zastavit.
Evakuaci obyvatel, příjem uprchlíků i budování obranných pozic ale značně komplikují nepřátelské dezinformace, propaganda i sabotáže. Záškodníci podnikají útoky na kritickou infrastrukturu, ničí vysílače, nefunguje rozhlas, objevují se falešné zpravodajské internetové portály a sociálními sítěmi se šíří hrůzostrašná videa i nepravdivé pokyny, například kam a kdy se mají lidé k evakuaci dostavit nebo že uprchlíci vyrabují po cestě jejich domy.
Analyzovat, odhalit, rychle zareagovat, vyvrátit, vysvětlit a doručit správné informace i tam, kde běžně dostupné kanály nefungují. To byly hlavní úkoly speciálních týmů během cvičení.
Pancéřovaná vysílací studia
„Ve vnitrozemí vás čeká hlad a smrt! Probíhá separace dětí od rodičů. Systematické vyvražďování seniorů. Zůstaňte doma. Vydrže, my vás zachráníme,“ hlásal například jeden z letáků i se zjevnými chybami, který cvičící jednotky zachytily v jedné z okolních obcí.
Na internetu se zase objevuje video se změněnou zvukovou stopou, které hlásá, že obyvatelstvo nikdo nebude bránit.
Mašinerie v reakci se spouští okamžitě. Na místo vyjíždí tým vojáků jednat přímo s místní samosprávou i občany, zřizuje informační centrum a zároveň pátrá po osobách, které letáky roznášely.
V polních podmínkách tábora experti bleskově připravují vlastní plakáty, rozhlasové vysílání, videoreportáž i zpravodajské texty a příspěvky pro sociálně sítě, které mají lživou propagandu udusit hned v zárodku.
K boji v informačním prostředí jsou přitom během cvičení použity simulované zpravodajské weby a sociální sítě. Analytické týmy cvičících musí neustále vyhodnocovat zprávy z terénu, obsah médií, odhalovat nepřátelskou propagandu a navrhovat protiopatření.
Místo protitankových střel či obrněnců zde hlavní roli hrají kamery, počítače, fotoaparáty a tiskárny. A v polních podmínkách mají vojáci k dispozici i televizní a rozhlasová studia a střižny v pancéřovaných nákladních automobilech, které na cvičení přivezla specializovaná německá jednotka.
„Jde vlastně o běžné komerční technické vybavení pro televizní nebo rozhlasové vysílání. Je ovšem instalováno do vozidel, které musí obstát i na bojišti,“ vysvětlil Frank Scheffler z operačního komunikačního centra německého Bundeswehru. Jeho jednotka se přímo specializuje na podporu bojových jednotek v mediálních aktivitách.
Pokud si to situace vyžádá, je jednotka schopná například během chvíle vybudovat vlastní výkonný vysílač, obsadit frekvence a spustit vlastní rozhlasové vysílání s důležitými informacemi a pokyny. Zkušenosti s tím mají němečtí specialisté pro informační boj z několika ostrých nasazení.
„Naši lidé byli už v misích v Afghánistánu, Mali nebo na Balkáně. Máme zde ale mnoho mladých nováčků, kteří jsou stále ve výcviku a je to pro ně skvělá příležitost nabrat zkušenosti pro případné nasazení v budoucnu,“ dodal.
Bojovníci s kamerami a foťáky
V jednom ze zamaskovaných stanů vojáci právě dokončují podobu letáků s důležitými informacemi pro uprchlíky a grafiku pro sociální sítě.
„Aby uprchlíci věděli, co mají dělat, kam postupovat. Poslouží i pro podporu samotné mise a působení české armády, že jsme připraveni zasáhnout,“ popsal jeden z úkolů Martin Paško, velitel takzvaného „combat camera“ teamu, tedy skupinky bojových fotografů a kameramanů.
Ti působí na první pohled jako běžní vojáci – v polních uniformách, taktických vestách s přilbami i zbraněmi. Navíc však do boje s sebou nosí nejrůznější záznamovou techniku.
Pokud například nepřítel zveřejní záměrně pozměněnou fotografii na internetu, hledají specialisté zdroj a předkládají veřejnosti pravdivý snímek. Ten musí členové „combat camera teamu“ samozřejmě pořídit nebo získat.
Ferenc Sipos z maďarské jednotky pro kybernetické a informační operace ukazuje „výzbroj“, kterou má tato skupina k dispozici.
„Používáme veškeré dostupné vybavení, které se nám pro práci na bojišti může hodit pro zaznamenání pohybu jednotek a operací. Od kamer, přes fotoaparáty, drony až po malé outdoorové kamery, které můžeme vojákům připevnit na helmy nebo zbraně či vozidla,“ konstatoval.
Jeho jednotka funguje v rámci maďarské armády teprve krátce od letošního ledna. „Jsme stále ve fázi testování a získávaní zkušeností, kterých mají naši němečtí nebo čeští kolegové daleko více,“ dodal.
Situace, které cvičící jednotky na Libavé řeší, vyžadují nejen schopnost komunikace s veřejností a médii, analýzy situace na informačním bojišti, ale také vojenské znalosti. Stále jde o vojáky, ozbrojené „kombatanty“, kteří musí ovládat zbraně i taktiku. I během cvičení musí čelit útokům ozbrojenců.
Soundsystém pro bojiště
A scénář cvičení se samozřejmě po celou dynamicky vyvíjí podle reakce cvičících, aby co nejvěrněji simuloval reálné nasazení vojáků v podobné situaci. Jako v případě, že se nepřátelským speciálním silám podaří do oblasti určené k evakuaci přerušit všechny dostupné informační kanály. Včetně toho, že na mobilní telefony přicházejí falešné SMS zprávy nepřítele.
Čeští vojáci právě pro takové případy ukázali zajímavou technologii. Sestavu vysoce výkonných mobilních reprosoustav, převážených v terénním voze. Správné pokyny například pro skupinu uprchlíků někde uprostřed lesů dokážou doručit až na vzdálenost 1,7 kilometru. Naprosto jasně a zřetelně.
„Je to novinka, kterou máme pár měsíců. Zatím jsme to nepoužili v ostrém nasazení. Dovedeme doručit zprávu, když to jinými kanály již není možné,“ vysvětlil Martin Kresta ze Skupiny kybernetických a informačních sil.
Podle Tomáše Lišky, který se zařízením pracuje, má sice reprosoustava sílu až 130 decibelů, ale pro reprodukci hudby třeba na festivalu se vůbec nehodí. Při jejím používání musí vojáci používat speciální ochranná sluchátka a vždy se držet za reproduktory. „Může totiž způsobit nevratné poškození sluchu. Reproduktor je konstruován pro předávání mluveného slova, naprosto čistě,“ popsal.
Připustil však, že systém hlasité reprodukce může posloužit i jako zajímavý prostředek pro psychologické operace. V některých spojeneckých armádách dokonce platí za páteř takových aktivit.
Během chvíle mohou vojáci chytrým rozmístěním takových reprosoustav simulovat zvuky prakticky čehokoliv, aniž by to tam ve skutečnosti bylo.
Přesvědčit se o tom mohli pozorovatelé cvičení, když se pustou planinou obklopenou lesy najednou nesl srdceryvný pláč dítěte, střelba či lomoz nejméně tuctu pásových obrněnců nebo přilétajícího vrtulníku a to tak věrně, že se zdálo, že se stroj každou chvíli vyhoupne zpoza blízkého horizontu.
Kilometr kabelů a 147 počítačů
Podle zástupce velitele Skupiny kybernetických a informačních sil Josefa Daňhela by samozřejmě v případě skutečného napadení byly jednotky přímo v terénu v sestavě dalších sil a jejich pohyb by podléhal utajení. Cvičení však mělo ověřit, že nově budované jednotky kybernetických a informačních operací už jsou nasazení schopné.
„Ověřili jsme si také některé nové technologie, především softwarové nástroje pro vyhodnocování aktivit v informačním prostředí,“ konstatoval Daňhel.
Upozornil však, že zatímco jiné útvary armády cvičí v reálném fyzickém prostředí, s nějakou skutečnou mapou, v jasném prostředí, kde proti sobě stojí jedna jednotka proti jiné, tady si museli organizátoři cvičný svět doslova od základu během několik dní vytvořit.
Znamenalo to rozvinout na 1,3 kilometrů kabelů a zapojit přesně 147 počítačů. A vytvořit mimo jiné také vlastní sociální média a pět zpravodajských portálů (dva nepřátelské), pro které specialisté pro rozehru cvičení vytvářely v reálu tisíce článků, komentářů a příspěvků a které cvičící analytické týmy musely neustále monitorovat, vyhodnocovat a reagovat na ně.
Řadu rolí pak ve scénáři dostali příslušníci Aktivní zálohy, kteří představovali starosty obcí, pracovníky neziskových organizací nebo obyvatele či uprchlíky, s nimiž měly cvičící týmy navazovat kontakty a řešit vznikající krizové situace.
Jednu takovou roli dostal třeba záložník Tomáš Grabec. V civilu je zaměstnancem Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Při cvičení ale sehrál úlohu hejtmana Olomoucka. „Při evakuaci kraje jsme řešili jednotlivé problémy. Příprava byla poměrně náročná, abychom jednání a prostředí simulovali co nejvěrněji,“ uvedl.