Je to pro mě osobní. Jen asi dva týdny před útokem jsem se s nimi totiž potkal osobně přímo v Afghánistánu. Bylo to v rámci cesty Petra Pavla, tehdy ještě náčelníka Generálního štábu, za českým kontingentem.

Povídali jsme si. Vtipkovali. Pamatuji si to přesně. Vyráželi jsme tehdy na patrolu po okolí Bagrámu, oni z jedné zrovna přijeli. Byli unavení, zaprášení, ale usměvaví a odhodlaní.

Projížděli jsme tehdy s patrolou v obrněncích MRAP podobnou trasu, jako kluci o zhruba dva týdny později. Vznikla tam právě i tahle článková fotografie. Vždycky, když ji vidím, vzpomenu si na ně.

Zdánlivě nekonečná zelená placka políček a sadů orámovaných mohutnými horskými štíty jako by se vymykala obrazu nehostinné pustiny v jiných koutech Afghánistánu. Široké údolí řeky Pandžšír v okolí Bagrámu byla ale vždy o to nebezpečnější. Skýtalo dobrý úkryt ozbrojencům, kteří mohli nepozorovaně zaútočit prakticky kdykoliv a odkudkoliv.

Ta smutná zpráva z Bagrámu pak přišla jako blesk. V úterý 8. července 2014 se patrola českých vojáků ze základny Bagrám vydala do Čarikaru, správního centra oblasti afghánské provincie Parván, aby zkontrolovala místo odkud povstalci před pár dny odpálili na základnu raketu.

Kolem 7:45 místního času vojáci sesedli z obrněných vozidel, někteří prověřovali místo odpalu rakety další u zdravotního střediska hovořili s místními. Přítomnost dětí a žen na místě nenasvědčovala tomu, že by situace byla výrazně rizikovější.

Právě mezi hlouček civilistů se přimíchal muž v uniformě afghánské policie a odpálil na sobě sebevražedný pás nacpaný výbušninou. Při útoku zemřeli na místě čtyři čeští vojáci, dva afghánští policisté a deset civilistů. Další český voják byl na místě těžce zraněn. V historii české armády šlo o nejtragičtější událost v dosavadních zahraničních misích.

David Beneš (1986) sloužil v armádě od ledna 2006, když byl po absolvování kurzu střelců z bojových vozidel mechanizovaných a protitankových odborností služebně zařazen na pozici střelce, poté velitele družstva a zástupce velitele čety u 41. mechanizovaného praporu v Žatci. V operaci ISAF v Afghánistánu byl nasazen celkem třikrát.

Ivo Klusák (1980) nastoupil do armády v červenci 2000 a po celou dobu své profesní kariéry byl příslušníkem 43. výsadkového praporu v Chrudimi. Ze základní pozice pancéřovníka postoupil přes řidiče až na staršího operátora velitelského družstva 2. výsadkové roty. Ivo Klusák byl veteránem šesti zahraničních operací, z toho čtyř na území Afghánistánu.

Libor Ligač (1981) nastoupil po přípravné službě v říjnu 2010 ke 43. výsadkovému praporu v Chrudimi. U této jednotky z prvotní pozice starší obsluhy minometného družstva postupoval přes družstvo AGS, odstřelovače až po střelce výsadkového družstva. Byl veteránem dvou zahraničních operací ISAF v Afghánistánu.

Jan Šenkýř (1975) po absolvování přípravné služby v roce 2006 nastoupil na pozici řidiče jednotek v podřízenosti tehdejší 14. brigády logistické podpory a následně u 13. dělostřelecké brigády. Od dubna 2011 byl přeložen k 43. výsadkovému praporu do Chrudimi, kde pokračoval ve funkci řidiče čety zbraní. Jednalo se o jeho první nasazení v zahraniční operaci.

Jaroslav Lieskovan (1975) sloužil u 43. výsadkovému mechanizovanému praporu postupně jako velitel výcvikového družstva poddůstojnické školy, velitel družstva zabezpečení protitankové roty, velitel družstva AGS a zástupce velitele čety AGS 2. výsadkové roty. Šlo o jeho osmou zahraniční misi, z toho čtvrtou v Afghánistánu.

Čest jejich památce.