natoaktual.cz

NATO je politickou a vojenskou aliancí nezávislých států v podobě mezivládní (nikoli nadnárodní) organizace. Rozhodnutí jsou přijímána za všeobecného souhlasu všech členských zemí (konsensus). Severoatlantickou smlouvou ze 4. dubna 1949 byl ustaven hlavní politický rozhodovací orgán Aliance, Severoatlantická rada, která může podle smlouvy zakládat další podřízené instance podle potřeby.

1. Hlavní politické a rozhodovací instituce NATO

Severoatlantická rada
(North Atlantic Council - NAC) 
NAC je nejvyšším rozhodovacím a konzultačním orgánem Aliance, fórem pro diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO.

Schází se na několika úrovních, na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně, dalšími úrovněmi jsou například schůzky ministrů obrany či zahraničí nebo setkání na úrovni hlav států a vlád. Předsedou Rady je z titulu své funkce generální tajemník NATO.

Generální tajemník
(Secretary General)
Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je odpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník.

Severoatlantické radě jsou odpovědné další výbory a komise, na jejichž principu Aliance pracuje. Jejich přehled je v anglickém jazyce dostupný na stránkách NATO.

Jedním z takových výborů je například Výbor pro odolnost (Resilience Committee - RC), který je hlavním poradním orgánem Severoatlantické rady pro oblast civilní připravenosti. Zabývá se ochranou civilní populace a využitím civilních a vojenských zdrojů pro podporu cílů NATO. Poskytuje expertízu a civilní podporu jak ve vojenské oblasti, tak v případě civilních krizí (např. v oblasti CBRN nebo reakce na katastrofy).

Skupina pro jaderné plánování
(Nuclear Planning Group - NPG)
NPG činí rozhodnutí ohledně jaderných otázek a související politiky NATO. Jejích zasedání se účastní všechny členské země kromě Francie, která se rozhodla neúčastnit se NPG.

2. Vojenská struktura

Vojenský výbor
(Millitary Committee - MC)
Vojenský výbor je nejvyšším vojenským orgánem NATO a jeho rolí je jednak poskytovat vojenské poradenství a doporučení Severoatlantické radě a Skupině pro jaderné plánování, a jednak pod něj spadají obě alianční strategická velitelství (viz níže).. Členy Vojenského výboru NATO jsou náčelníci generálních štábů členských států, kteří jsou při běžné agendě zastupováni vojenskými představiteli svých zemí při NATO.

V čele MC stojí předseda Vojenského výboru, který je volen na tříleté funkční období. Jedná výlučně v mezinárodní funkci a jeho pravomoc pochází od Vojenského výboru, jemuž se zodpovídá za výkon svých povinností. Předseda Vojenského výboru je zároveň jeho mluvčím i představitelem. Z titulu své funkce má předseda výboru také významnou úlohu na veřejnosti jako vysoký vojenský mluvčí Aliance ve styku se sdělovacími prostředky. Přehled dosavadních šéfů Vojenského výboru NATO naleznete zde .

Pod vojenský výbor spadají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands - SC):

Velitelství spojeneckých sil pro operace
(Allied Command Operations - ACO)
Velitelství sídlí v Belgii ve městě Mons. V jeho čele stojí vrchní velitel sil NATO v Evropě (SACEUR). Tento post je tradičně zastáván americkým generálem, který je zároveň velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě. ACO má na starost plánování a koordinaci všech vojenských operací a cvičení NATO.
Webové stránky Velitelství spojeneckých sil pro operace viz zde. 

Velitelství spojeneckých sil pro transformaci
(Allied Command Transformation – ACT)
Velitelství sídlí v americkém Norfolku. ACT se zabývá modernizací NATO tak, aby bylo odolnější vůči novým hrozbám, například zajištěním připravenosti na boj s drony atd. 
Webové stránky ACT viz zde.

3. Vybrané orgány stojící formálně mimo Alianci

Parlamentní shromáždění NATO
(NATO Parliamentary Assembly - NATO PA)
Meziparlamentní shromáždění členských zemí Aliance a partnerských států, nezávislý poradní orgán bez výkonné pravomoci. Více informací - ZDE
Více k tématu ve factboxu o Parmanetním shromáždění NATO

Rada NATO-Rusko
(NATO-Russia Council - NRC)
Rada NATO-Rusko byla založena v roce 2002, kdy nahradila dřívější Stálou společnou radu Rusko-NATO (PJC) vytvořenou v roce 1997. V rámci NRC spolu členské státy a Rusko spolupracovali jako rovní partneři. Rada tak sloužila jako nástroj pro konzultace, spolupráci, hledání konsensu, společné rozhodování a společné akce.

Činnost NRC byla přerušena po nepřiměřené intervenci Ruska v Gruzii v srpnu 2008, obnovena byla v březnu 2009. V dubnu 2014 byla veškerá oficiální spolupráce Aliance s Ruskem přerušena, čímž NATO zareagovalo na ruskou anexi Krymu. K dalšímu zasedání NRC pak došlo v dubnu 2016. Po Ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 rada NATO-Rusko již nezasedala.

Euroatlantické středisko pro koordinaci reakce v případě katastrof
(Euro-Atlantic Disaster Response Coordination Centre - EADRCC)
Středisko bylo založeno Euroatlantickou radou partnerství (EAPC) v roce 1998. Jedná se o místo pro koordinaci pomoci mezi aliančními státy a jejich partnery v případě přírodních nebo člověkem zaviněných katastrof velkého rozsahu. EADRCC slouží i jako nástroj pro sdílení informací o zvládání katastrof mezi NATO a partnerskými státy.

Od 11. září 2001 EADRCC koordinuje mezinárodní pomoc i v případě chemických, biologických, radiačních nebo jaderných incidentů (tzv. CBRN) a teroristických útoků. Středisko od svého založení pomáhalo koordinovat mezinárodní úsilí v desítkách případů, které zahrnovaly záplavy, požáry či následky zemětřesení.

Více k tématu ve factboxu Civilní připravenost v NATO.

4. Financování NATO

NATO je mezivládní organizací, do níž členské státy přispívají finančními zdroji nezbytnými k zajištění každodenní činnosti a k potřebné vybavenosti nutné pro konzultace, jednání a následnou realizaci schválených koncepcí a aktivit.

Náklady na vojenské schopnosti v rámci NATO – a tedy i příspěvky jednotlivých členských zemí – lze rozdělit na přímé (přímo do společných rozpočtů NATO) a nepřímé (na zajištění národní obrany/operací). Nepřímé náklady jsou výrazně větší částkou.

Nepřímé náklady jsou náklady členské země na zajištění jejích obranných schopností, tj. většinou rozpočet ministerstva obrany. V rámci NATO sem spadají také výdaje na účast v aliančních operacích a na interoperabilitu (možnost společného fungování) národních jednotek s jejich protějšky z ostatních zemí NATO. Členské státy nesou náklady spojené s vysláním svých jednotek do misí NATO. Až na několik výjimek platí členské země také nákup vojenské výzbroje a výstroje.

Ve všech případech jsou příspěvky dobrovolné a liší se formou i rozsahem. V roce 2006 se členské země dohodly, že budou na své obranné výdaje vynakládat minimálně 2 % HDP. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 se státy sešly na summitu NATO ve Walesu a tentokrát se zavázaly tento požadavek naplnit. Avšak ještě v roce 2021 pouze šest zemí naplnilo tento požadavek. Po ruské plnohodnotné invazi na Ukrajinu většina členů zareagovala tak že ke konci roku 2024 již 23 z 32 států tento závazek naplnilo. I přesto teď americký prezident Donald Trump navrhuje zvýšení tohoto závazku na 5 % HDP.

Přímé náklady, tedy společný rozpočet samotného NATO jakožto organizace, kam členské země přímo přispívají, má dvě formy – společný (anglicky „common“) a sdílený (anglicky „joint“). Do společného rozpočtu přispívají všechny země za účelem financování iniciativ a infrastruktury, která se týká všech členských zemí. Společný rozpočet zahrnuje vojenský i civilní rozpočet.Sdílený rozpočet financují pouze ty země, které mají zájem o společné alianční projekty či iniciativy. Přímé náklady jsou trojího druhu:

• civilní rozpočet (hradí se z něj hlavně provoz centrály v Bruselu - NATO HQ) je v roce 2025 ve výši 483,3 milionů eur. Národní příspěvky do tohoto rozpočtu jsou ve většině případů hrazeny z rozpočtů ministerstev zahraničí členských zemí.
• vojenský rozpočet (hradí se z něj provoz vojenské struktury NATO - například jednotlivých velitelství a společných programů) je v roce 2025 ve výši 2,37 miliard eur. Národní příspěvky do tohoto rozpočtu jsou ve většině případů hrazeny z rozpočtů ministerstev obrany členských zemí.
• investice (Program bezpečnostních investic známý pod zkratkou NSIP - hradí se z něj stavby a modernizace v jednotlivých zemích) - v roce 2025 v maximální výši 1,723 miliardy eur.

V rámci principu společného financování přispívá všech 32 členů podle dohodnutého vzorce sdílení nákladů na základě hrubého národního důchodu, což představuje jen velmi malou část celkového obranného rozpočtu členských zemí. Česká republika se v roce 2025 na celkovém rozpočtu Severoatlantické aliance podílí z 1,0259 % (zhruba 1,15 miliardy Kč) .