| O programu, který předznamenal transformaci Aliance |
|---|
Alianční program spolupráce Partnerství pro mír (Partnership for Peace - PfP) vznikl v roce 1994 a jeho posláním je posilovat stabilitu, omezovat hrozby pro mír a budovat zesílené bezpečnostní vazby mezi jednotlivými partnerskými státy a NATO a mezi partnerskými státy navzájem. Partnerství pro mír umožňuje partnerským zemím budovat vztahy s NATO skrze širokou nabídku činností v menu pro partnerství a spolupráci, a to podle konkrétních priorit daných zemí.
S myšlenkou programu Partnerství pro mír přišel americký ministr obrany Les Aspin na zasedání ministrů obrany NATO v německém Travemünde v říjnu roku 1993. Šlo o reakci na požadavek České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance.
Plán předpokládá vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací se zeměmi, které o partnerství projeví zájem. Neznamená však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti.
| Kam dál: |
Partnerské země si samy vyberou oblasti, ve kterých by s NATO rády spolupracovaly. Poté je společně vypracován dvouletý Program individuálního partnerství a spolupráce (Individual Partnership and Cooperation Programme). Od summitu NATO v Lisabonu v listopadu 2010 si všechny partnerské země mohou vybrat z Menu partnerství a spolupráce (Partnership and Cooperation Menu), které nabízí až 1 600 aktivit pro spolupráci. Každá země tak může se Severoatlantickou aliancí spolupracovat na různé úrovni.
Státy mohou spolupráci s NATO dále rozvíjet prostřednictvím Akčního plánu individuálního partnerství (Individual Partnership Action Plans – IPAP), v jehož rámci je kladen zvláštní zřetel na podporu domácích reformních snah jednotlivých zemí.
Hlavní cíle programu Parnertsví pro mír:
- větší průhlednost obranného plánování a sestavování vojenských rozpočtů
- zajištění demokratické kontroly ozbrojených sil
- schopnost a připravenost přispět k operacím pod mandátem OSN nebo OBSE
- spolupráce s NATO v oblasti společného plánování, výcviku, vojenských cvičení a dalších aktivit
- dlouhodobý rozvoj vojenských sil tak, aby mohly operovat bok po boku s členy Aliance
