Ukázalo se to v lednu 2026, kdy Írán během masových protestů celostátně zablokoval přístup k internetu, aby omezil komunikaci a tok informací do zahraničí. Satelitní připojení, zejména prostřednictvím systému Starlink, se krátce stalo jedním z mála dostupných komunikačních kanálů. Íránské úřady však následně nasadily prostředky radiofrekvenčního rušení a zabavovaly terminály, čímž se snažily tuto alternativu zcela zlikvidovat.

Podobná kontroverze týkající se Starlinku se vyskytla na Ukrajině. Ukrajinské úřady uvedly, že ruské síly využívaly terminály Starlink na bezpilotních prostředcích k vedení útoků, včetně úderů na civilní infrastrukturu. Po konzultacích s Kyjevem společnost SpaceX přistoupila k technickým opatřením, která měla zabránit využívání služby ruskými drony.

Rozhodnutí soukromé firmy tak mělo operační dopady na bojišti, což může nasvědčovat o posunu, kdy vojenské plány budou muset zohledňovat roli soukromých společností jako aktivních hráčů a nikoli jako pasivních poskytovatelů.

Tyto případy odhalují zásadní mezeru v mezinárodním právu. Stávající právní rámce, včetně kosmického práva, neřeší otázky rušení signálu, kybernetických zásahů ani roli soukromých provozovatelů satelitních sítí v ozbrojených konfliktech. Stejně tak humanitární právo počítá s jasným dělením na civilní a vojenskou infrastrukturu, kterému však nové užití komerčních satelitů také může odporovat. Výsledkem je právní šedá zóna, v níž se satelitní infrastruktura stává novou doménou konfliktu bez jasně stanovených pravidel.

Zdroj: Military.com (USA)