Její zastánci si myslí, že by zavedení povinné služby mohlo vytvořit nové sociální konexe, ale kritici vidí tento nápad spíš jako cynický politický trik a prostředek k obnovení odvodů. Mnohé z nových návrhů konzervativních stran na povinnou vojenskou službu se zdají být založeny na pocitech odcizení a osamělosti, které se objevují ve světě jako dopad pandemie covidu-19.

Americký konzervativní think tank Heritage Foundation ve svém manifestu Projekt 2025, který má za cíl přetvořit národ k obrazu svému pod vedením příštího konzervativního prezidenta, nastínil opatření pro obnovu povinné vojenské služby.

Britští konzervativci se v předvolební kampani snažili využít podobných myšlenek - s tím, že by byla možnost volby mezi jednoroční placenou povinnou vojenskou službou, nebo 25 dny neplacených veřejně prospěšných prací. Politický ekonom a koordinátor organizace Progressive International David Adler považuje tuto politiku za pokryteckou. Historická prohra britské konzervativní strany ukázala, že tento model u voličů zrovna nerezonoval.

V Německu minulý měsíc navrhl německý ministr obrany Boris Pistorius zákon, který by řešil neustálý úbytek vojáků v zemi. Podle nového zákona by osmnáctiletí muži museli povinně projít dotazníkem, který by zjišťoval jejich ochotu i způsobilost k vojenské službě. Ve Francii prezident Emmanuel Macron také uvažuje o podobných opatřeních a hovoří o návratu povinné vojenské služby pro mladistvé.

Na celém světě existují desítky zemí, které vyžadují nějakou formu povinné vojenské služby. Kontext vzniku těchto plánů na Západě Adler definuje jako všeobecné militaristické oživení evropské politiky.

Zdroj: The Guardian (Velká Británie)