Lotyšsko tak učinilo nedávno; Švédsko a Litva obnovily povinnou vojenskou službu už před několika lety; a dokonce i Velká Británie, která ji zrušila dávno před koncem studené války, o jejím návratu uvažuje.

Zdá se, že teenageři jsou znovu „v kurzu“. Namísto toho, abychom o nich jen mluvili, bychom je ale měli zapojit – umožnit jim, aby sami přispěli svými názory k debatě o národní bezpečnosti.

Německý ministr obrany Boris Pistorius, přichází s konkrétním návrhem: novou formou vojenské služby inspirovanou norským modelem. Ten staví na principu selektivního povolávání – posuzováni jsou všichni osmnáctiletí, ale do služby je nakonec vybrána jen menší část. Podobný systém už před časem zavedlo Švédsko – a Pistorius chce, aby se Německo vydalo stejnou cestou.

Diskuze o vojenské službě se obvykle točí kolem otázek, co by mohlo nebo mělo fungovat, jak by mladí lidé mohli reagovat, jak je motivovat či zapojit. Jenže samotní teenageři do debaty příliš promlouvat nemohou. A přitom právě jejich pohled je klíčový. Například: byl by řidičský průkaz součástí vojenského výcviku – jak nyní zvažuje Německo – pro mladé dostatečným lákadlem? Jak oslovit technicky založené mladé lidi a přitáhnout je k armádě? A co veřejné povědomí o činnosti ozbrojených sil?

Zdroj: Politico(USA)