Důvodem jsou téměř denní poplachy kvůli průnikům ruských dronů na území Aliance. Letka by mohla ruské drony sestřelovat, aniž by docházelo k vyčerpávání kapacit frontových stíhaček a drahocenných raket vzduch-vzduch.

Cenově nejefektivnějším řešením by byl jednoduchý proudový letoun s nejméně dvoučlennou posádkou. Operátor by v něm pomocí senzorů vyhledával tepelnou stopu nepřátelského dronu, zatímco pilot s brýlemi pro noční vidění by řídil stroj, sledoval okolí a zaměřoval zbraně. Vhodným letounem by mohl být Aero L-39NG české výroby.

Letka této podoby by NATO přinesla řadu významných výhod, a to za cenu nižší než tradiční bojová letka. Zaprvé by Aliance získala specializovanou schopnost, jak dlouhodobě čelit jednomu z hlavních způsobů, jimiž Rusko testuje a narušuje její hranice. Zadruhé by finanční a personální příspěvky do takové mnohonárodní letky nabídly menším letectvům ze střední a východní Evropy možnost hrát klíčovou roli v každodenní obraně první linie Aliance. Zatřetí by letka snížila motivaci Kremlu využívat narušování vzdušného prostoru útočnými drony jako nástroj k testování a oslabování červených linií NATO i kapacit jeho protivzdušné obrany.

Coby čistě defenzivní nástroj by navíc mnohonárodní letka NATO mohla čelit menšímu odporu některých členských států než jiné možnosti posilování odstrašení vůči ruským provokacím.

Zdroj: CEPA (USA)