Jejich provoz, od bojových misí po cvičné lety, však spotřebovává obrovské množství fosilních paliv. Přesto bývá vojenské letectví jen zřídka zahrnuto do národních klimatických inventur.

Spalování v leteckých motorech primárně uvolňuje oxid uhličitý (CO₂), jeho dopady na klima však sahají mnohem dál. Vznikají i saze, oxidy dusíku, vodní pára a sloučeniny síry, které mění chemii atmosféry a přispívají ke vzniku oblaků. Odhaduje se, že přetrvávající kondenzační stopy a následné cirrové mraky mají na oteplování klimatu podobně významný vliv jako samotné emise CO₂ z komerčního letectví.

Ilustrativním příkladem je letoun F-35. Za určitých podmínek dokáže během jediné hodiny letu spotřebovat až pět tun paliva. Pro srovnání – dieselový automobil, například Volvo V70, by během celé své životnosti spálil zhruba stejné množství paliva, jaké F-35 spotřebuje za čtyři hodiny intenzivních manévrů.

Civilní letectví se proto snaží zmírnit klimatické dopady vývojem udržitelných leteckých paliv (SAF). Hydrogenačně zpracovaná paliva na bázi esterů a mastných kyselin (HeFA), vyráběná například z odpadních olejů nebo zbytků, mohou během životního cyklu snížit emise CO₂ o 50–70 % oproti fosilnímu palivu. Ještě větší potenciál mají syntetická paliva typu power-to-liquid (PtL), vyráběná pomocí obnovitelné elektřiny, která by mohla snížit emise o více než 80 %. Problémem však zůstává jejich omezená dostupnost a vysoká cena.

Zdroj: The Conversation (Austrálie)