Tato zkouška nabývá na důležitosti před plánovaným summitem Severoatlantické aliance v turecké Ankaře, kde mají lídři zhodnotit pokrok od loňského summitu v Haagu a stanovit plán, jak naplnit nové cíle ve výdajích a „proměnit závazky spojenců v konkrétní výsledky“.

Cesta od vyšších rozpočtů ke skutečně dodaným zbraním je však plná překážek. Zpoždění v oblasti zakázek, roztříštěné národní programy, nedostatek pracovních sil a přetížené dodavatelské řetězce vyvolávají pochybnosti o tom, jak rychle dokáže Evropa obnovit svou průmyslovou základnu, kterou dekády nižších výdajů na obranu citelně oslabily.

Tlak sílí na obou stranách Atlantiku. Spojenci v NATO se na summitu v Haagu dohodli na dramatickém zvýšení výdajů na obranu. Tento krok odráží rostoucí obavy, že Evropa už nemůže spoléhat na ochranu ze strany Spojených států amerických. Napětí ještě zesílilo, když americký ministr obrany Pete Hegseth oznámil revizi působení amerických sil v Evropě a varoval, že státy, které neplní své finanční závazky, by mohly čelit následkům.

Budování kapacit, které Evropa potřebuje k zajištění strategické autonomie, se ukazuje jako obtížné. I když investice do obrany prudce vzrostly, zásoby vojenské techniky v evropských zemích NATO zůstávají pod úrovní z roku 2021. To odráží jak vojenskou pomoc Ukrajině a vyřazování starších systémů z výzbroje, tak i dlouhé dodací lhůty u nového vybavení.

Zdroj: CNBC (USA)