Karavana vojenských letadel a námořních lodí přenesla expediční vojenské síly do západní Sýrie, upevnila ruskou přítomnost na Blízkém východě a zachránila Asadovu vládu. Nyní je však Asad mimo hru a budoucnost ruských základen i vlivu Moskvy v regionu visí na vlásku.

Ruská přítomnost v Sýrii má kořeny již v sovětských vztazích s Asadovým otcem, což vedlo k získání klíčového strategického bodu – přístupu do středomořského přístavu Tartus v roce 1971. V září 2015 ruský prezident Vladimir Putin nařídil vyslání největšího expedičního sboru za poslední desetiletí, aby podpořil Asadovu vládu v boji proti rebelům a extremistickým skupinám. Do roku 2017 bylo v Sýrii nasazeno až 6 000 ruských vojáků, včetně žoldáků.

Tartus se stal odrazovým můstkem pro ruskou projekci moci nejen v Sýrii, ale i na celém Blízkém východě, v Africe a dalších regionech. Ruské lodě operující z Tartusu se používaly nejen k zásobování syrské armády, ale také k podpoře operací v Černém moři. Po roce 2015 hrály baltské a černomořské flotily klíčovou roli v přepravě těžkých zbraní, stavebního materiálu a dalšího vybavení do tohoto přístavu.

Dnešní kolaps Asadovy armády lze vysvětlit absencí podpory ze strany jeho dvou hlavních spojenců: Íránu a Ruska. V případě Ruska je příčinou jeho válka na Ukrajině. Tato válka vyčerpává ruské zdroje, což omezuje jeho schopnost udržovat své postavení v Sýrii a širším regionu.

Zdroj: Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda(USA/ČR)