Další zkušený armádní velitel přichází v době vyhrocených vztahů s Moskvou kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Na postu vrchního velitele sil NATO v Evropě (SACEUR) nahradí generála amerického letectva Toda Wolterse, který odchází do penze.

Osmapadesátiletého Cavoliho nominoval americký prezident Joe Biden a Aliance už jeho návrh přijala. Po dokončení národních schvalovacích procedur převezme velení v belgickém Monsu v létě.

Nejen nad aliančními jednotkami, ale také nad 100 tisíci americkými vojáky, kteří jsou kvůli ruské invazi na Ukrajinu momentálně rozmístění v Evropě. To je mimochodem nejvyšší počet za uplynulé dvě dekády.

Oana Lungescu @NATOpress

#NATO's North Atlantic Council has approved the nomination of Gen. Christopher G. Cavoli, @USArmy, as Supreme Allied Commander Europe. After national confirmation processes are complete, he will take command at a ceremony at @SHAPE_NATO this summer.

https://t.co/jHAi59UFmO https://t.co/EdrVIroUFz

3. května 2022 v 18:37, příspěvek archivován: 10. května 2022 v 18:30

oblíbit retweet odpovědět

Cavoli je obecně považován za možná tu nejpovolanější osobou, kterou si mohl Biden uprostřed ruské agrese vybrat. „NATO je sjednocenější, než jsem kdy viděl,“ řekl nedávno v reakci na napadení Ukrajiny.

S Ruskem i jeho vládcem Vladimirem Putinem má totiž rodák z německého Würzburgu, kde sloužil jeho otec, prakticky celoživotní zkušenosti.

A s agresivním ruskou politikou se vypořádává i v posledních letech jako velitel amerických pozemních sil v Evropě a v Africe. Právě Cavoli stojí za naplánováním několika rozsáhlých cvičení, během nichž Američané zkoušeli přes Atlantik bleskově přepravit tisíce vojáků a stovky kusů těžké techniky, aby prověřili reakci na ohrožení evropských spojenců.

Studená válka z první řady

Zná Evropu jako své boty. Už jako kluk se s rodinou stěhoval z jedné základny v Evropě na druhou. Vyrůstal v Římě, Veroně, Vicenze a Giessenu. Dobu studené války, kdy bylo v západní Evropě rozmístěno čtvrt milionu amerických vojáků, tak sledoval doslova z první řady.

Tak trochu paradoxně studoval původně biologii a v roce 1987 promoval na Princetonské univerzitě s bakalářskou práci nazvanou „Vliv žížal na vertikální distribuci slizovitých plísní v půdě“.

V témže roce vstoupil do armády. Po důstojnickém výcviku sloužil jako podporučík v letech 1988 až 1991 u výsadkového praporu v italské Vicenze. Povýšil na kapitána a sloužil jako instruktor v kurzu Rangers.

V roce 1997 úspěšně promoval na prestižní univerzitě Yale z ruských a východoevropských studií. Od té doby ovládá kromě italštiny a francouzštiny také ruštinu.

Poté prošel velitelskými funkcemi u 10. horské divize a zahraničními misemi v Bosně a v Afghánistánu. V letech 2001 až 2005 šéfoval oddělení strategického plánování a politiky Ruska v rámci společného štábu Pentagonu.

Později sloužil jako zástupce operačního velitele 82. výsadkové divize, v letech 2014 až 2016 velel výcvikovém prostoru Grafenwoehr v Bavorsku a až do roku 2018 pak americké 25. pěší divizi.