natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Jen umělá inteligence z naší armády špičkovou neudělá, říká generál Šedivý

    29. listopadu 2021  10:51
    Největší chybou by bylo zastavit proces modernizace armády a začít ho znova reorganizovat, říká v rozhovoru někdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Novou vládu podle něj čeká těžký úkol, jak splnit české sliby spojencům a dokončit klíčové nákupy.  

    Cvičení českého uskupení pro Síly velmi rychlé reakce NATO na Libavé. Jádro tvoří 71. mechanizovaný prapor z Hranic vyzbrojený dosluhujícími obrněnci BVP-2, které chce armáda nahradit. | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

    Armáda po letech přešlapování prochází zásadní modernizací. Podařilo se dokončit celou řadu důležitých nákupů techniky. Jeden těch klíčových v podobě 210 nových pásových bojových vozidel pěchoty (BVP) za zhruba 50 miliard korun ale stále chybí.
    Nepříjemné je, že tento modernizační projekt vstupuje v závěrečné fázi do tak kritického období z hlediska ekonomické výkonnosti státu, negativně ovlivněné pandemií covid-19, ve které bohužel Česká republika patří mezi propadlíky v celosvětovém měřítku.

    Armáda vsadí na roboty a lasery. Nepotřebujeme jenom železo, varoval Opata

    Bude nutné prověřit, jaké možnosti realizace projektu existují i s ohledem na to, aby tento jeden projekt nezastavil modernizaci zbytku armády. Pořízení nových BVP pro 7. mechanizovanou brigádu je skutečně zásadní pro další vývoj schopností armády, a to v době, kdy se dramaticky zhoršuje bezpečnostní situace na východním křídle Severoatlantické aliance.

    Přitom pořízení nových BVP například náčelník Generálního štábu Aleš Opata označil za otázku národní bezpečnosti. Sdílíte stejný názor, že by se touto otázkou měla nová vláda velmi rychle intenzivně zabývat?
    Nová vláda se bude muset rychle zajímat nejen o tento projekt. Celkově bude muset posoudit návrh státního rozpočtu na příští rok a výhled na další dva roky. Víme, že se Česká republika potýká s problémem značného deficitu, který je dědictvím po odcházející vládě. 

    Nad to, současný stav prudkého nárůstu počtu nakažených covidem a vyhlášení nouzového stavu přinese další značné náklady, které se postupně promítnou do dalšího zadlužování státu. Bude potřeba velmi pečlivě zvažovat všechny budoucí výdaje státu. To se bude týkat nejen armády.

    Jiří Šedivý

    Armádní generál Jiří Šedivý

    Armádní generál v záloze.

    Absolvent Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, brněnské Vojenské akademie a Vysoké válečné školy americké armády.

    Postupně velel tankové rotě, praporu, pluku, byl náčelníkem štábu tankové divize. Posléze velel elitní 4. brigádě rychlého nasazení a později i Pozemním silám české armády. 

    V letech 1995–96 velel českému kontingentu v misi IFOR v Bosně a Hercegovině. Při rozsáhlých povodních v roce 1997 na Moravě řídil armádní záchranné operace.

    Z funkce velitele pozemního vojska byl jmenován náčelníkem generálního štábu české armády (1998-2002). 

    Dnes působí jako bezpečnostní expert a vedoucí katedry bezpečnostních studií Vysoké školy CEVRO.

    A neobáváte se, že se modernizace včetně klíčových nákupů dostane tak nějak na vedlejší kolej? Ostatně v minulosti byla právě obrana pro politiky tím “nejlehčím cílem”, kde “ušetřit”.
    Bude to skutečně těžké rozhodování. Musí to být ale komplexní pohled na celý proces realizace koncepce výstavby armády do roku 2030. Asi největší chybou by bylo zastavit proces modernizace a začít ho znova reorganizovat. To neznamená, že by se v rámci „matice“ projektů nemohly provést přesuny. Neměly by to být ale přesuny projektů, které mají zásadní vliv na kvalitu armády. Mezi ně samozřejmě patří i projekt pořízení nového BVP.

    Ještě na jaře, kdy armáda všechny nabízené obrněnce testovala, se zdálo být všechno v pořádku. Vozidla podle vojenských expertů splňovala všechny parametry, ale rázem po podání finálních nabídek je hodnotící komise odmítla hodnotit s tím, že nevyhovují.

    Podle mého názoru, pozastavení výběrového řízení bylo účelové zpomalení vyvolané politickými důvody. Žádný z uvedených nedostatků, tak jak byly prezentovány ministerstvem obrany, není tak závažný, aby vedl k zastavení výběrového řízení. Chápu složitost politické situace tohoto podzimu, ale nejasnosti v otázkách průmyslové spolupráce nebo „…chybějící či nepřesné údaje k technickým vlastnostem nabízených vozidel….„ jsou nejasnosti, které se dají jednoduše objasnit formou dotazů.

    Nemohl by být tendr z vašeho pohledu jednodušší a rychlejší? Existuje nějaký způsob?
    V tomto okamžiku je zbytečné diskutovat o tom, jak mělo být pořízení nových BVP provedeno. Otevřený tendr je jednou z možných cest, jak BVP pořídit. Je to cesta, jak dosáhnout optimální ceny při zajištění požadované kvality pořizovaných BVP. Tento postup zvolilo dosluhující vedení ministerstva obrany.

    Co se týká jiných způsobů pořízení, ty známe například z cesty, kterou zvolilo Maďarsko. Ale i tato cesta má svá úskalí. V některých sdělovacích prostředcích se objevují názory, že by i ČR měla postupovat cestou vláda-vláda. Jenomže, ministerstvo obrany je již těsně před vyhodnocením nejlepší nabídky. Ony uvedené nejasnosti jsou běžnými problémy, které řeší i civilní ministerstva, proč by je nemělo zvládnout ministerstvo obrany.

    Kdyby byla soutěž úplně zastavena, začala by celá anabáze znovu. Nehledě na to, zda by se firmy, které jsou ve výběrovém řízení nezačaly bránit protože utratily až příliš velké peníze v přípravném období tendru a v jeho průběhu. Názor, že v zadávací dokumentaci je uvedeno, že ministerstvo může výběrové řízení kdykoliv zastavit, aniž by soutěžící mohli uplatnit kompenzace je sice dobrá teorie, ale v reálu nikdo nechce vyhazovat miliony korun (nebo eur) bez jakéhokoli výsledku. Myslím si, že by se bránili, což by mělo konečný efekt ve dalším zpomalení pořízení nových BVP.

    Typická česká vlastnost je nepodřizovat se jakémukoli rozhodnutí a výsledek takového referenda by byl důvodem k nekonečné celospolečenské diskusi „odborníků“ na všechno.

    Víte, neumím si představit, jak budou probíhat další strategické nákupy pro armádu, když se pořízení BVP takto zaseklo. Na dveře už klepou tanky nebo nadzvukové letouny. Řada kritiků armádních nákupů poukazuje třeba na švýcarský model, kde o nových stíhačkách rozhodují občané v referendu. Třeba před rokem Švýcaři v referendu rozhodli těsnou většinou (50,1 % hlasů), že vláda může nakoupit až 40 nových stíhaček a zároveň v referendu zastropovali cenu za nové letouny na nejvýše 6 miliard švýcarských franků. Komise si pak vybrala ze dvou nabídek americké nejmodernější stroje F-35. Jenže švýcarské vzdušné síly jsou v pozici, kdy mají na čem létat a výběr nových strojů spustily v mnohaletém předstihu. Dovedete si představit takový proces u nás?
    Na tuto otázku je jednoduchá odpověď, nedovedu. Především nemáme k takovému referendu oporu v zákonech. Víte, že se nepodařilo prosadit do naší ústavy a dalších zákonů ustanovení o obecném referendu, tedy není ani důvod k takovým úvahám.

    Švýcarsko přezbrojí. Koupí superstíhačky F-35 a protivzdušný systém Patriot

    Mimo to, by se jednalo nejen o rozhodování o technických parametrech letadel, ale i o mezinárodně politických důsledcích takového rozhodnutí. Nehledě na to, že typická česká vlastnost je nepodřizovat se jakémukoli rozhodnutí a výsledek takového referenda by byl důvodem k nekonečné celospolečenské diskusi „odborníků“ na všechno. Podle mě v tomto konkrétním vzorovém případě Švýcarska, na který se ptáte, by mělo za následek zbytečné štěpení společnosti.

    Bude podle vás v tomto ohledu v další modernizaci hrát roli odvaha nové nastupující vlády? A jste optimista nebo obrana znovu jako vždy při nějaké nenadále krizi, od povodní přes pandemii, narazí?
    Mám zkušenosti z realizace řady různých reforem či koncepcí výstavby armády. Bohužel, ani jedna nedopadla tak, jak byla zahájena. Základním problémem byl vždy nedodržený finanční rámec pro modernizaci armády. I když se v posledních letech rozpočet nominálně zvedal, mimo období finanční a ekonomické krize, kdy v letech 2010-2013 zaznamenal hluboký propad, přesto až do současné doby nedosahoval slibované výše.

    Ačkoli vyhlášení nastupující politické reprezentace zní ve prospěch armády, konečné rozhodování o obranném rozpočtu teprve přijde. Určitě bude složité rozhodování kam finance v rozpočtech nasměrovat. Jak jste uvedl, zvedat obranný rozpočet do výše 2% HDP bude skutečně vyžadovat značnou politickou odvahu. Ale existuje cesta, která může být poměrně schůdná.

    Na obranu 2 procenta HDP, plánuje uzákonit budoucí vládní koalice

    Česká republika by měla nejenom donekonečna omílat fráze o podpoře českého zbrojního o průmyslu, ale skutečně se této problematice věnovat. Podpora českého obranného průmyslu není to, že se zakázka „protáhne“ přes českou firmu jen s malým podílem vlastní práce. Měli bychom se poučit v zahraničí. Mistři v tomto smyslu jsou Francouzi. To víme dlouho a stejně jsme se to od nich nenaučili.

    Podobně je to s výzkumem a vývojem v oblasti obranných technologií, které by vracely investice, které do nich byly vloženy tím, že by se uplatnily nejen v naší armádě, ale i v zahraničí. Takových projektů je hodně málo, přičemž finanční břímě nesou zpravidla firmy.

    Je tady ale jasná deklarace nově vznikajícího kabinetu, že na obranu chce dávat 2 procenta HDP, jak jsme se ostatně zavázali spojencům. Je to dokonce jedna z priorit budoucí vlády.
    V roce 2014 jsme se ve Walesu na summitu NATO zavázali, že v roce 2024 dosáhneme 2% HDP. Ani současný návrh obranného rozpočtu na rok 2022 a další výhled k tomuto cíli nesměřuje, nebo snad pozitivně řečeno, přibližuje se jen pomalu. Nadějí jsou volební programy vítězných koalic a slib, že dojde k přehodnocení návrhu rozpočtu a následného výhledu.

    Ale současný vývoj ukazuje, že to bude velmi složité. Nehledě na obrovské tempo zadlužování státu, je hrozbou i raketový růst inflace. To nepůsobí povzbudivě. Bylo by dobré, kdyby se slibované výše dosáhlo v horizontu dvou let po roce 2024, nebo krátce po roce 2024. Ale moc velký optimista nejsem.

    Jestliže bude mít obrana v tomto ohledu jistotu, může pak pomýšlet i na nejnovější technologie - od robotů, přes lasery až po umělou inteligenci, jak avizoval náčelník Generálního štábu Aleš Opata?
    Bylo by to příjemné zjištění. Dnešní moderní armády jsou velmi drahé, na druhou stranu jsou jejich schopnosti mnohonásobně větší než armád nedávné minulosti. Zavádění nových technologií se neustále zrychluje. Při nedostatku financí, což je naše největší bolest minulých desetiletí, je armáda nucena modernizovat v oddělených segmentech. To je navíc umocněno nerovnoměrným a nestabilním financováním.

    Současná nastupující politická reprezentace slibuje, že bude zachován závazek dosažení 2% HDP na obranu. Ale už to nebude v roce 2024, ale později. To sebou přináší řadu problémů. I moderní technologie musí zapadat do celkové koncepce použití armády.

    Nejenom Českou republiku, ale i naše spojence v NATO v roce 2014 „probudil“ ruský prezident Putin destabilizací východní Ukrajiny a anexí Krymu. Obnažily se tím zásadní nedostatky naší armády.

    Například?
    Máme za sebou období takzvané afghanizace armády, které bylo typické tím, že nerespektovalo reálné hrozby v našem bezpečnostním prostředí a významně se soustředilo na zahraniční mise, převážně Afghánistán. To mělo za následek při nedostatku financí pořizování techniky potřebné v těchto operacích. Armáda se nevyvíjela souměrně. Nehledě na fakt, že ani nebyl zcela jasný názor, k čemu bude armáda primárně budována.

    Obrana dostane přidáno. Bude to ale méně, než původně počítala

    Nejenom Českou republiku, ale i naše spojence v NATO v roce 2014 „probudil“ ruský prezident Putin destabilizací východní Ukrajiny a anexí Krymu. Obnažily se tím zásadní nedostatky naší armády. Vševojskové jádro armády je do současné doby ve stavu nedokončené modernizace. Zmínil jste 7. mechanizovanou brigádu a projekt pořízení nových BVP. Ale také není dokončeno přezbrojení 4. brigády rychlého nasazení, které začalo v roce 2006.

    Všechno to, co jste uvedl podle projevu náčelníka generálního štábu, je pravda, ale ani umělá inteligence si neporadí s nekonzistentní bojovou sestavou naší armády a neudělá z ní špičkovou armádu. Pokud bude vláda opravdu zvedat rozpočet na úroveň 2% HDP, v první řadě by se mělo dokončit to, co bylo již v minulosti započato. Své místo v tomto má logicky robotizace, bezpilotní prostředky, umělá inteligence, laserová děla, využití kosmického prostoru apod. Ale když už jsem zmínil „Afghánistán“, připomínám, že Tálibán nám ukázal, že často ani ty nejmodernější technologie nenahradí „prostého pěšáka“.

    Ohledně nově vnikající vlády a obsazení postu ministra obrany se už spekuluje o možném střetu zájmů kvůli dlouholetému poradci budoucí ministryně Jany Černochové (ODS) Františku Šulcovi, který má mít vazby na firmu, jež usiluje o armádní tendr na nákup asi stovky lehkých útočných vozidel pro výsadkáře. Jaký je váš názor?
    Vaše otázka je poněkud vybočující z tématu rozhovoru, ale zároveň je svědectvím, jak pozorně je problém bezpečnosti a resortu obrany veřejností sledován. Není to ale otázka výlučně ministerstva obrany.

    František Šulc se dlouho pohybuje v bezpečnostní komunitě a platí za erudovaného odborníka na věci obrany. V některých otázkách s ním nesouhlasím, někdy na druhou stranu mám podobné názory na otázky bezpečnosti či směřování a modernizaci armády.

    Obecně platí, že si každý ministr sebou chce přivést lidi, kteří jsou odborníci v dané oblasti, mají vzdělání a zkušenosti, ale kterým především věří. Podle mě známých informací, pan Šulc spolupracoval s budoucí ministryní obrany Janou Černochovou na pozici poradce již dříve.

    Otevření diskuse v médiích na toto konkrétní téma tedy ukazuje na velké napětí, které ve sféře bezpečnosti ČR existuje, mimo jiné i v důsledku nejistoty dalšího vývoje armádního rozpočtu a možných změn v modernizačním schématu.

    Pokud by měl skutečně jít na ministerstvo obrany, musí se zbavit jakýchkoli podnikatelských aktivit, aby nebylo pochyb, že nevyužívá své pozice na ministerstvu obrany k prospěchu svého bývalého společníka. Pak by nebyl důvod, proč by se neměl stát státním úředníkem. Musí si být ale vědom toho, že bude pod drobnohledem jak příslušných státních složek, tak konkurenčních firem.

    Bude muset mít druhou nejvyšší prověrku (pokud ji již nemá), takže bude v takovém případě dlouhodobě pod drobnohledem především Národního bezpečnostního úřadu. Neznám přesně oblast současného podnikání pana Šulce, ale také platí, že podcenění transparentního ukončení podnikání a odtržení se od bývalých spolupracovníků by nastupující paní ministryni způsobilo značné problémy.

    Máme zkušenosti z několikaleté debaty na téma podezření na konflikt zájmů dnes končícího premiéra Andreje Babiše. Nově máme příklad Věslava Michalika, který ze své kandidatury kvůli podezření z konfliktu zájmů raději odstoupil ještě před jmenováním do pozice ministra průmyslu a obchodu. Ukazuje to na složitost problému. Také ale víme, že existuje zákonný postup, jak v takovém případě jednat.

    Ale to, že pan Šulc provozuje živnost, aby zajistit sebe a svoji rodinu, nemůže být samo o sobě důvodem k tomu, aby byl vyloučen z kandidátů na spolupráci s nastupující paní ministryní Černochovou. Celá tato diskuse je ovšem diskusí těch, kteří na to, zda bude pan Šulc na nějaké pozici na ministerstvu obrany, nemají žádný vliv. Rozhodnutí bude na paní ministryni.

    Faktem je, že na tank je nutné se dívat jako na palebný systém. Už dávno to není jen kanón „obalený surovým železem“.

    Vrátím se ještě k tankům. To je také velmi diskutovaná schopnost v české armádě. Otázka je jednoduchá – kolik tanků by v dnešní době měla Česká Republika mít a proč?
    Tanková technika je důležitým prvkem bojové sestavy. Od svého počátku, kdy se tanky objevily na bojišti první světové války jsou tématem odborných debat, které na jedné straně podporují tanky, na straně druhé je zatracují. Faktem je, že na tank je nutné se dívat jako na palebný systém. Už dávno to není jen kanón „obalený surovým železem“.

    Současné tanky jsou vybavené moderními palebnými systémy, které umožňují identifikovat a vést efektivní palbu na cíle vzdálené až 5 kilometrů, ale existuje i přesně naváděná munice do tankového kanonu, která je schopná zasahovat cíle mimo přímou viditelnost až na vzdálenost 12 kilometrů.

    Šéf NATO elektrotanky nečeká. Klima je důležité, ale armády musí být silné

    Tanky jsou dnes více než kdy jindy součástí palebného systému bojové sestavy na bojišti. Nezbytnost tanků prokázaly všechny konflikty i po rozpadu bipolárního světa. Jejich velkou výhodou je i současná vynikající průchodivost těžkým terénem a schopnost manévrovat. Často se, především v devadesátých letech význam tanků zlehčoval. Jen málo takových expertů uvádí, že i mise jako IFOR na Balkáně nebo Enduring Freedom v Afghánistánu byly zahajovány s významným počtem tanků v bojových sestavách. Logicky, po splnění svého úkolů, byla tato těžká technika stažena na základny.

    A co argument kritiků, že dnes zkrátka nejsou zase tak zapotřebí?
    Tanky jsou integrální součástí palebného systému bojiště. To vyžaduje, aby byly součástí nadřízeného systému, aby osádky dostávaly přesné informace o úkolu, cílech ničení a následně informace o efektivitě jejich palby. Osádky tanků se svými vyspělými technologiemi jsou zároveň zdrojem informací o nepříteli, jeho pohybu, vybavení a síle. Stranou nesmí zůstat i význam přímé palby, zpravidla kanóny ráže 120 mm, které využívají moderní, vysoce účinnou munici.

    Někdy se setkávám s „experty“, kteří vypočítají za kolik vteřin, maximálně minut bude tank zničen. Ten kdo takovou debatu vede, je absolutní neznalec bojového použití tanků.

    Je jasné, že moderní tanky jsou také velmi drahé, a proto musí být náležitě chráněny. Někdy se setkávám s „experty“, kteří vypočítají za kolik vteřin, maximálně minut bude tank zničen. Ten kdo takovou debatu vede, je absolutní neznalec bojového použití tanků. Dnes více než kdy jindy je komplexnost boje základním rysem vedení války. Nelze vytrhnout jednu zbraň a hodnotit její bojovou hodnotu, aniž by bylo vzato v úvahu, že je součástí vyššího systému.

    Určitě už nezažijeme tankové bitvy druhé světové války. Ale tank je pro svoji ničivost i nadále jednou z nejnebezpečnějších zbraní na bojišti, a proto každý velitel dělá vše proto, aby jej chránil před útoky nepřítele. Dnes mají tanky řadu ochranných a obranných systémů, aby se snížila pravděpodobnost jejich zničení. Patří mezi ně nejenom zvyšování pancířů, včetně jejich kvality, ale aktivní pancíře, nebo elektronické systémy obrany, kombinované se systémy aktivního ničení projektilů mířících na tank. Běžnou součástí jsou zadýmovací zařízení.

    Po zkušenostech z posledních konfliktů se zvyšuje ochrana tanků proti útokům z horní polosféry. Moderní armády kombinují zasazení tanků se zasazením útočných vrtulníků, které mají za cíl ničit tanky a jiné obrněné cíle nepřítele. Novým fenoménem je součinnost s bezpilotními prostředky, které plní roli průzkumnou, ale i údernou, kdy je bezpilotní prostředek vlastně manévrující munice. Logicky pak i obrana tanků je koncipována proti podobným zbraním nepřítele.

    Nelze si myslet, že se válka na bojišti vyhraje expertem na kybernetický boj u počítače. Ten může jen vlastní boj na bojišti buď podpořit, nebo zase naopak nepříteli ztížit. Platí v každé válce, že tam kam nevstoupí noha vojáka, to území není dobyto.

    A ten počet vhodný pro Českou republiku?
    Bohužel, hlavní reformní dokument z roku 2002, ale i ty následné roli tanků v české armádě zásadně podcenily. Proto máme dnes jen jeden tankový prapor, jehož výzbroj tvoří modernizované tanky T-72. Ty jsou svojí koncepcí dávno překonané, i když prošly modernizací. Zbylý počet tanků, který máme ve skladech je nemodernizovaný a pro svoji zastaralost by byly naše tanky zničeny v krátké době tak, jak jsme to viděli v bojích na východní Ukrajině nebo v poslední válce o Náhorní Karabach.

    Především v posledních letech, po tom, co jsme svědky ruské agresivity a demonstrace vojenské síly na východě, postavené především na moderních nebo modernizovaných tancích a jiné obrněné technice, si i v Bruselu experti uvědomili, že jsme tento segment našich ozbrojených sil přehlíželi. Je slušné uvést, že to neplatí například u Poláků, kteří síle tankových útvarů stále věří.

    Česká republika by měla modernizovat armádu vyváženě a nepreferovat jen některé segmenty armády. To platí i o tom, že se tankové technice musí věnovat pozornost. Nejen z hlediska technologického, ale i z hlediska budoucího možného bojového použití. Bezesporu by měly být tanky součástí 7. mechanizované brigády v síle nejméně jednoho praporu, což je i současné organizační schéma.

    Jsem si vědom finanční stránky věci, ale mimo to, by měla mít naše armáda pro zajištění manévru nejméně jednu samostatnou tankovou rotu (dnes je postavena na starých tancích a jejich osádky tvoří aktivní zálohy). Což je asi jen zbožné přání. Ten koncept není ničím novým.

    Stranou nemůže zůstat 4. brigáda rychlého nasazení. Pokud mluvíme o tancích, do této kategorie patří i jiné kanónové systémy. Proto musím upozornit na to, že i naše 4. brigáda je bez kvalitních zbraní pro vedení přímé palby. Je to důsledek zásadního podcenění významu přímé palby vedené kanóny a přecenění významu protitankových řízených střel.

    Proto by 4. brigáda měla být dovybavena kanónovými systémy přímé střelby na podvozku Pandur. A opět, není to nic nového, naši partneři tyto systémy v organizačních strukturách lehkých brigád mají, jen my tuto schopnost ignorujeme. Nejedná se tedy jen o vlastní tanky, ale i kolové kanónové systémy pro 4. brigádu. Tedy také hodnota jednoho praporu, ale přímo integrovaná do jednotlivých praporů brigády.

    V součtu tedy jeden bojový tankový prapor a tanková rota, a jeden prapor kanónových kolových systémů. Vedle těchto počtů by měla mít armáda určitý počet pro úhradu bojových ztrát a nezbytný počet techniky pro výcvik ve školách a mobilizovaných útvarů.

    Lubomír Světnička natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media