Summit NATO 2023
Článek 4 Severoatlantické či Washingtonské smlouvy říká, že „smluvní strany (členské státy) budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany“.
Jinými slovy jde o mechanismus, kdy členský stát chce svůj pohled na věc a především možné řešení probrat se spojenci, včetně jejich případné pomoci. Lze to považovat za vrcholnou formu reakce na jiný než vojenský útok na jednoho ze členů Aliance.
„Hybridní kampaň Běloruska podmínky podle článku 4 bezesporu splňuje a je jen na Polsku, zda k tomu přistoupí a o co případně spojence požádá,“ uvedl český velvyslanec při NATO Jakub Landovský.
Vážnosti spuštění tohoto mechanismu podle něj dodává fakt, že je využíván poměrně zřídka a velmi také záleží na tom, jaká konkrétní opatření spojenci přijmou.
Polsko, Litva a Lotyšsko obviňují běloruský režim, že migranty používá jako nástroj v hybridní kampani proti Evropské unii v odvetě za sankce, které EU přijala kvůli porušování lidských práv při potlačování protestů proti autoritářskému režimu Alexandra Lukašenka.
Białoruskie służby pod osłoną nocy niszczą ogrodzenie, by umożliwić migrantom nielegalne przekroczenie granicy. https://t.co/die9yCBKWP
Polská pohraniční stráž v pátek informovala, že od začátku nynější migrační krize letos v srpnu eviduje asi 33 200 pokusů o nelegální překročení hranice. Za celý loňský rok jich bylo pouhých 88. U hranic s Běloruskem je nyní na patnáct tisíc vojáků, které tam polská vláda vyslala na pomoc pohraničníkům kvůli většímu počtu migrantů z Blízkého východu.
„Odsuzujeme to, co Lukašenkův režim dělá. Zneužívá zranitelnosti migrantů, včetně dětí a rodin, k provádění hybridních akcí proti spojencům NATO. Je právem každého spojence uplatnit článek 4,“ řekl v pondělí šéf NATO Jens Stoltenberg.
Pomoc s plotem a tvrdé uzavření hranic
Co by aktivace aktivace článku 4 prakticky znamenala? Především celou řadu jednání, na jejichž konci by měl být nějaký společný a solidární výstup. Závažnost migrační krize na polsko-běloruské hranici se tím posune na vyšší úroveň.
Ovšem o případné vyslání nějaké vojenské či policejní mise spojenců na hranice s Běloruskem s největší pravděpodobností Varšava žádat nebude.
Polský premiér Mateusz Morawiecki předeslal, že by se například spojenci, respektive celá Evropská unie „měla solidárně složit“ na vybudování pět metrů vysoké zábrany na polsko-běloruských hranicích, která bude stát miliardu až 1,5 miliardy zlotých (v přepočtu až 8 miliard korun).
Wspólne umacnianie posterunków na przejściu granicznym w Kuźnicy. Doskonała współpraca Wojska Polskiego i służb @MSWiA_GOV_PL https://t.co/0lmfHUkxCZ
Hovoří se tak o zavření se polsko-litevsko-lotyšsko-běloruských hranic a tvrdém režimu kontroly, uplatňovaném solidárně s Polskem prakticky všude v Evropě.
Zcela klíčové v tomto ohledu je, že se nejedná o reakci na ozbrojený útok, kterému je výslovně věnován známý článek 5 Severoatlantické smlouvy, tedy že útok na jednoho člena je považován za útok na všechny. Ostatně polští představitelé i lídři Aliance o situaci na hranicích hovoří umírněně jako o „běloruské či potažmo ruské hybridní kampani nebo akci“ a nikoliv o útoku. To by byla jiná záležitost.
Podle bývalého šéfa Vojenského výboru NATO a někdejšího náčelníka generálního štábu Petra Pavla se Evropa musí k nelegální migraci na hranici postavit sebevědomě a zároveň správně. „Lukašenkův režim nás chce rozdělit. Tím spíš je důležité postavit se za spojence a společně postupovat v ochraně před touto hrozbou,“ konstatoval.
Šest aktivací za poslední dvě dekády
Od vzniku Severoatlantické aliance (1949) byl článek 4 aktivován některou ze členských zemí pouze šestkrát. A nutno ještě dodat, že v posledních dvou dekádách.
Podporuji spojence v Polsku a Pobaltí. K nelegální migraci na hranici EU se musíme postavit sebevědomě a zároveň správně. Lukašenkův režim nás chce rozdělit. Tím spíš je důležité postavit se za spojence a společně postupovat v ochraně před touto hrozbou.
Nejčastěji spojenecké konzultace využilo Turecko a to hned pětkrát. Poprvé se Ankara na článek 4 odvolala v únoru 2003 z obav o ohrožení svého obyvatelstva kvůli spojenecké invazi proti režimu Saddáma Husajna v sousedním Iráku a možným odvetným raketovým a chemickým útokům iráckých jednotek na své území. Aliance tehdy odsouhlasila i balíček obranných opatření a do Turecka vyslala letouny včasné výstrahy AWACS a jednotky protiraketové a protichemické ochrany.
Naposledy byl článek 4 uplatněn opět Tureckem 28. února 2020 při ofenzívě ruských a syrských sil v Idlíbu na severozápadě Sýrie, když tam při leteckých náletech přišlo o život až 33 tureckých vojáků.
Předtím Ankara požádala o konzultace v červenci 2015 kvůli sérii teroristických útoků na svém území a dvakrát v roce 2012 (červen a říjen). Poprvé, když syrská protivzdušná obrana sestřelila tureckou stíhačku a podruhé, když na turecké území dopadly ze Sýrie dělostřelecké granáty a zabily pět civilistů. Po těchto incidentech rozmístili spojenci na tureckou žádost v zemi několik baterií protivzdušných systémů se střelami Patriot na ochranu obyvatelstva.
A jednou o aktivaci článku 4 spojence požádalo v minulosti také právě Polsko. Varšava si vyžádala konzultace se spojenci 3. března 2014 s obavami kvůli ruské anexi Krymu a ruským agresivním akcím na východě Ukrajiny.
tisknout 
