natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Přes aktuální vývoj je palestinský stát stále v nedohlednu

    10. listopadu 2014  14:06
    Jakub Záhora, Asociace pro mezinárodní otázky
    Několik měsíců po ukončení izraelské pozemní operace v pásmu Gazy zůstává situace v Izraeli a na palestinských územích extrémně napjatá. Podobně i postoj mezinárodního společenství je stále více kritický vůči izraelským postojům v palestinské otázce. Přesto ale nelze očekávat, že by ve střednědobém horizontu došlo k významnějšímu politickému posunu v izraelsko-palestinských vztazích, natož pak realizaci dvou státního řešení blízkovýchodního konfliktu.  

    Izraelští vojáci v pásmu Gazy. Ilustrační snímek | foto: Israel Defense Forces

    Dohoda o příměří mezi Izraelem a islamistickým hnutím kontrolujícím pobřežní enklávu nevedla zpět k relativně klidnému bezčasí, které by pravděpodobně bylo přerušeno za několik let další eskalací násilí mezi Hamásem a izraelskou armádou. Těžiště násilí se nyní přeneslo do Jeruzaléma, kde dochází prakticky ke každodenním střetům mezi izraelskými vojáky a palestinskými demonstranty.

    V posledních týdnech také došlo k několika incidentům, kdy palestinští řidiči záměrně najeli do davu na autobusových zastávkách, což si vyžádalo oběti mezi židovskými obyvateli Jeruzaléma. Stejně tak došlo i k úmrtím mezi protestujícími Palestinci při potlačování nepokojů izraelskými ozbrojenými složkami. Mnozí komentátoři tvrdí, že situace v Jeruzalémě a na Západním břehu je nejnapjatější od skončení intenzivní kampaně palestinských sebevražedných atentátů před deseti lety.

    Frustrovaná EU

    Čerstvé kategorické prohlášení vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční politiku, že země Unie si přejí vznik samostatné Palestiny a že izraelský a palestinský stát by mohly a měly sdílet Jeruzalém jako hlavní město, je pak dalším potvrzením frustrace evropských špiček nad tím, co vnímají jako dlouhodobou neochotu izraelských vlád o politický kompromis.

    Na mezinárodním poli pak zahraniční vlády a nevládní organizace kritizují izraelskou letní operaci v Gaze, ohlášení další výstavby židovských osad na Západním břehu, i celkovou absenci jakýchkoliv politických jednání s palestinskými představiteli. Uznání Palestiny jako suverénního státu Švédskem je tak nutno vnímat jako výraz znepokojení evropského společenství ohledně nulového posunu v izraelsko-palestinských vztazích od podepsání dohod z Osla.

    Čerstvé kategorické prohlášení vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční politiku, že země Unie si přejí vznik samostatné Palestiny a že izraelský a palestinský stát by mohly a měly sdílet Jeruzalém jako hlavní město, je pak dalším potvrzením frustrace evropských špiček nad tím, co vnímají jako dlouhodobou neochotu izraelských vlád o politický kompromis. Je pravděpodobné, že další západoevropské státy budou následovat švédský příklad a status Palestiny se bude opět projednávat i v OSN. A od Izraele se odvrací i jeho nejbližší spojenec v regionu, Jordánsko, které v protestu proti eskalaci násilí odvolalo z Tel Avivu svého velvyslance.

    Nelze nicméně očekávat, že by tyto skutečnosti v dohledné době vedly k průlomu v situaci okolo palestinské státnosti, což je společný požadavek většiny kritiků židovského státu. Izrael za svou existenci mnohokrát ukázal, že je k postoji mezinárodního společenství do značné míry lhostejný. Pohrdavá reakce ministra zahraničí Liebermana na švédské uznání Palestiny, kdy prohlásil, že situace na Blízkém východě je složitější než montáž zboží z řetězce IKEA, dává tušit, že postoj stávajícího kabinetu se od této zahraničně-politické linie příliš neodchyluje.

    Klíčový v mezinárodním kontextu je samozřejmě postoj Spojených států. Ačkoliv animozity mezi současnou izraelskou vládou a Obamovou administrativou jsou široce medializované, rozhodně nelze mluvit o zásadním obratu v americké zahraniční politice. V porovnání s většinou ostatních států jsou USA na oficiální rovině velmi zdrženlivé při kritice izraelských politik a i nadále poskytují židovskému státu diplomatickou, bezpečnostní i finanční podporu. Dále je nutné si uvědomit, že Obamovo funkční období končí za dva roky a je těžké si představit, že by následující administrativa byla vůči izraelské vládě méně přátelsky naladěná než ta stávající.

    Co dělají Palestinci?

    Palestinští předáci v čele s prezidentem Abbásem se také zatím neuchýlili ke skutečně klíčovým iniciativám na mezinárodním poli, což zahrnuje i dosavadní zdrženlivost vůči možné žalobě Izraele u Mezinárodního trestního dvora.

    Ačkoliv je současná situace v Jeruzalémě a na Západním břehu mimořádná, potenciál skutečně masové nespokojenosti palestinského obyvatelstva je neutralizován úzkou spoluprací palestinské samosprávy s izraelskými okupačními úřady. Palestinští předáci v čele s prezidentem Abbásem se také zatím neuchýlili ke skutečně klíčovým iniciativám na mezinárodním poli, což zahrnuje i dosavadní zdrženlivost vůči možné žalobě Izraele u Mezinárodního trestního dvora. Kromě obav z izraelské reakce na tuto „atomovou alternativu“, jak ji mnozí kvůli závažnosti jejích možných dopadů nazývají, roli nepochybně hraje i vliv USA a hrozba odstřihnutí palestinské samosprávy od americké finanční pomoci.

    Premiér Benjamin Netanjahu si je vědom toho, že navzdory periodickým konfliktům s Obamovou administrativou Izrael může spoléhat na americkou podporu, a soustředí se na zajištění své vnitropolitické pozice. Nedávná veřejná iniciativa více než stovky izraelských generálů, kteří kritizovali současné izraelské vedení za jeho bezpečnostní politiky, by mohla vzbuzovat dojem, že kabinet ztrácí domácí podporu. Skutečností však je, že posledních dvacet let jsme svědky významného posunu izraelského veřejného mínění směrem doprava a tvrdá politika vůči palestinské otázce je většinou Izraelců vítána. Hlavní starostí nejen Likudu, ale i širší středové politické reprezentace tak je především hrozba dalších volebních úspěchů subjektů dále na pravici.

    Přečtěte si související text na natoaktual.cz:

    Před několika měsíci Netanjahu veřejně prohlásil, že izraelský stát si z bezpečnostních důvodů zachová vojenskou kontrolu nad jordánským údolím (zabírajícím značnou část Západního břehu) i v případě mírové dohody s Palestinci. Toto opatření by fakticky zabránilo vzniku skutečně suverénního palestinského státu a nelze očekávat, že by palestinští představitelé byli ochotni na něj přistoupit. V současném kontextu by nicméně bylo chybou tento plán vnímat jako čistě Netanjahuovu iniciativu: podobné uvažování je naopak symptomatické pro izraelský vnitropolitický vývoj charakterizovaný postupnou marginalizací mírově naladěné levice.

    Vzhledem k zásadní mocenské nerovnováze mezi Palestinci a Izraelem tak samostatný a životaschopný palestinský stát zůstává jen vzdálenou možností.

    Jakub Záhora
    autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media