Jak podotkl generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, ruští představitelé a členské státy Aliance se shodli, že NATO a Rusko nepředstavují jeden pro druhého hrozbu. Obě strany naopak identifikovaly společné hrozby, kterým čelí. Konkrétně zmínili šíření zbraní hromadného ničení a raket, terorismus a pirátství. A jak Rasmussen na závěr prohlásil - je to poprvé v historii, co NATO a Rusko spolupracují, aby se mohly bránit.

Ukrajina si však mezitím ještě ani nestihla vychutnat své nové postavení státu mimo bloky, a "velcí" sousedé opět přichystali překvapení. Rusko a NATO tak zjevně započínají novou etapu vztahů. Z Moskvy, Bruselu, Paříže, Berlína a Washingtonu se ozývají vzájemná povzbuzování a nabídky na spojenecké vztahy. Dokonce se oprášila stará pohádka o možnosti vstupu Ruska do NATO. A Ukrajina zatím plní roli korouhvičky a snaží se pochopit, kam příště povane vítr.

Předzvěstí pokusů Ruska o změnu vztahů se Západem bylo nedávné oznámení prokremlovského Institutu současného rozvoje v čele s Igorem Jurgensem a pod patronátem samotného Dmitrije Medveděva o tom, že se připravuje neveřejná zpráva "Perspektivy rozvoje vztahů Ruska a NATO". Autorům se nepochybně podařilo zaujmout publikum. Experti a analytici začali hodnotit teze zprávy, které pronikly na veřejnost. Zájem pak vzbudila především nabídka projednat všechny možné cesty k navázání nových partnerských a možná i spojeneckých vztahů Ruska a NATO včetně úplné integrace.

Ve zprávě stojí, že Rusko může přijmout několik možných variant sblížení s Aliancí. Míněno je vytvoření společného koordinačního orgánu s NATO, prohlubování vztahů na bilaterální úrovni nebo dokonce vstup Ruské federace do Aliance na společných základech.

Samozřejmě že poslední dvě varianty jsou jen málo pravděpodobné. Navíc samotná myšlenka vstupu Ruska do NATO vyslovená ruskou stranou vždy dostává evidentní sarkastický nádech. A ruské vedení ji zmiňuje pouze pro to, aby zdůraznilo "osobitost" Ruska, které se samozřejmě nemůže připojit k této organizaci "jako všichni ostatní" na společných základech. Ostatně Putin už na toto téma žertoval v roce 2000 ihned poté, co byl zvolen prezidentem Ruska.

Přetvoření Rady Rusko-NATO do struktury s jasnějšími funkcemi se ale zdá být dosti realističtější. Ostatně taková perspektiva bude přesně odpovídat novým přístupům k partnerským a spojeneckým vztahům, zachyceným v nové Strategické koncepci NATO.

Už nyní je jasné, že první kroky sblížení Ruska a NATO budou spočívat v praktické účasti Ruska na projektech, které jsou pro Alianci klíčové. Míněny jsou dohodnuté operace, týkající se situace kolem Íránu, bezprostřední účast Ruska na vytvoření globálního systému protiraketové obrany a rovněž praktická spolupráce v Afghanistánu. Nezávislí ruští experti tvrdí, že idea sblížení Ruské federace s NATO výborně zapadá do celkové Medveděvovy koncepce s názvem "modernizace Ruska". Ve zjednodušené podobě to vypadá následovně: modernizace Ruska si žádá nové technologie, ty je možné získat na Západě, a proto je nutné kardinálně změnit vztahy s USA a NATO. Anebo jinak: "Partnerství ve jménu modernizace".

Pravda, Rusové zatím mohou uvést převážně "militarizační" příklady takového partnerství: nákup výsadkových lodí třídy Mistral z Francie, nákup izraelských bezpilotových letadel, německého pancíře pro obrněnou techniku nebo italských obrněných transportérů. Jak se říká, "modernizace na pochodu".

Přečtěte si další materiál Mychaila Samuse pro natoaktual.cz: Janukovičova revoluce: restart ve vztazích Kyjev–Moskva–Tbilisi

Pro Ukrajinu se nové partnerství Ruské federace a NATO jeví na první pohled jako pozitivní. Ukrajina, která se nachází v zárodečném postavení mimo bloky a v procesu postupného omezování ozbrojených sil, musí pocítit úlevu v souvislosti s vytvářením nových vztahů NATO a Ruska. Logicky, čím menší je napětí mezi dvěma civilizačními póly, mezi nimiž je Ukrajina sevřena, tím klidnější mohou Ukrajinci být. Alespoň co se teorie týče.

V praxi je všechno složitější. Vždyť Ukrajina v takových podmínkách prudce ztrácí své geopolitické výhody. Jakoby mizí z mapy. Zůstávají dva velcí hráči, kteří si coby spojenci mohou rozdělit zóny vlivu. A osud Ukrajiny tak bude nepochybně více záviset na výsledcích smlouvání než na vlastním názoru ukrajinské strany.

Dobrovolné ukrajinské odmítnutí vstupu do NATO a nejasné perspektivy její integrace do Evropské unie mají za následek, že je Ukrajina vnímána jako "šedé" území nikoho. I když jak se zdá, Západu se nyní Ukrajiny, která bývá spojována pouze s nestabilitou, korupcí a krizí, nijak zvlášť nezželí. A Rusům nedá práci přesvědčit západní spojence, že pokud Ukrajina zůstane v zóně ruského vlivu, bude zaručena energetická stabilita Evropy a taktéž politická a ekonomická stabilita na hranicích EU.

Mychailo Samus
autor je zástupcem ředitele kyjevského
Centra výzkumu armády, konverze a odzbrojení