Pro českou armádu je americká nabídka šancí, že dvanáct nových vrtulníků dostane relativně velmi brzy a s dostatečným předstihem, než současná flotila armádních strojů ruské výroby v příštích letech začne postupně rychle odcházet, až definitivně skončí.
Česká armáda se dlouhé roky opírala a ještě chvíli opírat bude o vrtulníky ruské výroby – pár dopravních Mi-8 (3 stroje), víceúčelové transportní Mi-17 (5 strojů) a modernější Mi-171Š (15 strojů, část modernizovaná) a bitevní Mi-24/35 (16 strojů). Kromě toho provozuje také pátrací a zdravotnické W-3A Sokol polské výroby.
Požadavky české armády
|
Zatímco prakticky všechny transportní Mi-17 doslouží přibližně v období let 2024 až 2026 po více jak 35 letech provozu, u modernějších Mi-171Š se předpokládá, že mohou létat minimálně do roku 2035. Bitevníky Mi-24/35 pak mají díky probíhajícím generálním opravám odejít do „důchodu“ nejpozději v letech 2025 až 2027.
Existují sice už dlouho úvahy stávající bitevníky modernizovat, ale jsou nákladné a vcelku s jistým koncem, že je to v provozu udrží jen pár let navíc.
A právě náhradu za bitevníky obrana už tři roky hledá. A vcelku logicky a podle moderních trendů chce vrtulníky víceúčelové, které kromě nahrazení bojových schopností Mi-24, zastanou i celé spektrum dalších úkolů.
„Pokud má armáda ambice používat opravdu vrtulníky primárně pro vojenské použití například v bojových zónách a při obraně, pak je logické, že by se měla přiklonit ke stroji, který je primárně navrhován a konstruován jako vojenský,“ uvedl letecký odborník Jan Čadil, šéfredaktor magazínu Letectví & kosmonautika.
Upozornil, že v budoucích letech bude muset armáda začít uvažovat o obměně transportních a záchranných vrtulníků.
I vojenské však zvládnou civilní úkoly, když je například potřeba někoho evakuovat při povodních ze střechy domu nebo pomoci s hašením lesního požáru.
Obranná koncepce výstavby armády výslovně počítá s tím, že hlavní část vrtulníkového letectva bude do roku 2035 tvořena středními transportními vrtulníky a víceúčelovými vrtulníky. O bitevnících – zda pořídit kvůli jejich unikátním schopnostem nové nebo je nahradit vyzbrojenými drony - se má rozhodnout do roku 2024.
Vláda s premiérem Andrejem Babišem avizovala, že chce nové vrtulníky pořídit na úrovní vláda-vláda. „Je důležité mít výběr transparentní. Chceme spolupracovat na úrovni vláda-vláda. Je potřeba, aby ministerstvo obrany vysvětlovalo, že ty Black Hawky, o který také jednáme, jsou úplně jiné, než ty, které nakoupili například Slováci. Ti mají základní verzi, nemají pancíř a žádnou výbavu,“ potvrdil Babiš „vládní zelenou“ naposledy před pár dny během veletrhu obranných technologií IDET v Brně.
Nabídka amerických vrtulníků pro českou armádu
Jednání s Američany jako s prvními možnými dodavateli se tak nakonec jeví jako jediné správné a logické vyústění. Legislativa Evropské unie totiž nákup dohodou vláda-vláda neumožňuje. A díky americké nabídce má ministerstvo obrany teď hned prakticky 4 varianty. Obrana má na vrtulníky zhruba 12 miliard korun.
Varianta „A“
První variantou je dvanáct strojů UH-60 Black Hawk. Univerzální a v konfliktech osvědčený stroj je dnes již legendární a za peníze z něj lze učinit také velmi dobře vyzbrojený víceúčelový stroj s palebnou silou srovnatelnou s čistými bitevníky.
Fotografie    |
Americká Agentura pro obrannou spolupráci DSCA (Defense Security Cooperation Agency) stanovila letos v květnu cenu za 12 těchto strojů na 800 milionů dolarů (zhruba 18,5 miliardy korun).
V částkách agentury se ale odráží maximální možná výše kontraktu, pomyslný strop či limit kolik vybavení jednorázově jsou Spojené státy připraveny prodat. A to včetně zbraní, munice, náhradních dílů, výcviku pilotů či servisu. Konečná výše po upřesnění tak bude určitě nižší. Agentura se totiž obvykle snaží vždy v Kongresu předložit doslova nejvyšší možnou cenu, aby se kvůli například vyšším požadavkům kupujícího nemuseli zákonodárci kontraktem už znovu zabývat.
Varianta „B“
Druhou variantou je nákup 12 víceúčelových strojů UH-1 Venom. Stroj, o jehož nákupu pro českou armádu se hovoří už tři roky, patří do takzvané linie vrtulníků „Huey“, sahající k jeho předchozím modelům nasazeným v bojových akcích ve Vietnamu.
Dvoumotorový střední vrtulník je následovník slavného UH-1 Iroquois. Americká námořní pěchota si objednala celkem 160 těchto nejnovějších strojů. Bojová nasazení už prodělal od roku 2008 při operacích v Iráku a v Afghánistánu.
Maximální cenovku za tucet těchto strojů stanovila agentura DSCA v roce 2017 na 575 milionů dolarů (asi 13,3 miliardy korun). Opět včetně výcviku, servisu, dílů a výzbroje.
Podle náměstka pro řízení Sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany Filipa Říhy má nabídka u všech variant obsahovat také munici pro zavedení vrtulníků do armády a pro letecký výcvik. Pořízení cestou FMS (Foreign Military Sales) pak zajišťuje kupci podmínky definované americkou legislativou.
„Zaručuje dodávky totožné výzbroje a za stejných finančních podmínek jako v případě akvizic pro americkou armádu,“ konstatoval Říha.
Varianta „C“
Třetí a velmi zajímavou variantou se jeví nákup pouze osmi víceúčelových vrtulníků UH-1Y Venom a k tomu čtyř „čistokrevných bitevníků“ AH-1Z Viper. Maximální cenu čtyř vyzbrojených strojů Viper agentura DSCA stanovila na 205 milionů dolarů (asi 4,7 miliardy korun). Maximální cena v této variantě 8+4 by se tak mohla pohybovat v rozmezí 12-13 miliard korun.
Stroj Viper je rovněž v bojích osvědčeným nejmodernějším potomkem legendárního AH-1 Cobra, prvního specializovaného bitevního vrtulníku v historii, který během vietnamské války v podstatě definoval tuto kategorii techniky.
A zajímavá je tato varianta i z dalšího pohledu. Venom a Viper z dílen amerického výrobce Bell jsou totiž „dvojčata“. Velkou výhodou této kombinace je zjednodušená logistika. Viper a Venom mají totiž 85% stejných dílů, což výrazně snižuje nároky na logistiku, servis, údržbu a provozní zázemí. Díky velmi podobné avionice mohou posádky UH-1Y i AH-1Z využívat i stejný letový simulátor.
Varianta má však jedno ale. Podle expertů by nutně šlo jen o prvotní fází, úplný začátek přezbrojení, protože 8 víceúčelových a 4 bitevní rozhodně armádě stačit nebudou.
Finální stav by pak příštích letech měl být velmi podobný tomu, co chce podepsat Rumunsko, tedy zhruba tucet strojů od každého z obou typů. Později by tak logicky mělo dojít k dalšímu kontraktu v obráceném gardu - 4 víceúčelové a 8 bitevních.
Varianta „0“
Pochopitelně reálnou možností také je, že konkrétní upřesněné ceny amerických strojů podle specifikací, co by česká armáda chtěla a potřebovala, budou nad současné možnosti resortu obrany.
V tom případě by teoreticky a k jisté nevůli vojáků mohlo ministerstvo z některých požadavků třeba na výzbroj slevit a zkusit pokračovat ve vyjednávání. A nebo, jak avizoval ministr obrany Lubomír Metnar, „poohlédnout se jinde“.
„Očekáváme konkrétní cenovou nabídku. Nic se nemění, požadujeme stále 12 vrtulníků,“ uvedl Metnar.
Ve hře by se tak rázem znovu objevily čistě vojenské i takzvaně „militarizované“ původně civilní stroje evropských výrobců. Například v minulosti také často skloňovaný AW139M od italského výrobce Leonardo (dříve AgustaWestland) nebo H145M od výrobce Airbus Helicopters.
tisknout