natoaktual.cz

Rusko versus NATO. V šachové partii na Baltu má Moskva masivní přesilu

22. března 2017  7:03
NATO v reakci na ruskou anexi Krymu posílá na své východní křídlo do Pobaltí a do Polska 4 tisíce vojáků. Moskva se zlobí a reakce určené hlavně domácímu publiku spojencům spílají: „chcete nás vtáhnout do konfliktu, hromadíte jednotky bezprostředně u našich hranic". Jenže, jaké je ve skutečnosti rozložení sil na pomyslné linii dotyku?  

Cvičení ruských ozbrojených sil ZAPAD-2013 | foto: MORF

Zhruba čtyři tisícovky vojáků ve čtyřech vícenárodních praporech, které postupně míří do pobaltských republik a Polska k odstrašení Ruska jsou skutečně jen jistým symbolickým gestem k uklidnění spojenců na východní hranici. Zvlášť v čistě teoretickém porovnání s tím, jaká masivní vojenská síla na druhé straně dřímá.

Proklamace ruských představitelů o tom, že „kdyby chtěli“, mohli by do pár hodin obsadit Tallin, Rigu i Vilnius, nejsou, co se týká poměru vojenských sil na obou stranách, vůbec nereálné. Rusko má totiž v celé oblasti více než dvojnásobnou přesilu.

Je nutné podotknout, že v tomto materiálu vycházejícího z několika desítek zdrojů, jsou porovnávány pouze kapacity regulérních armád jednotlivých zemí. Není brán zřetel na polovojenské, dobrovolnické a záložní síly či případnou mobilizaci.

Estonsko, Litva, Lotyšsko dají podle výročních údajů Severoatlantické aliance za uplynulý rok dohromady 23 900 vojáků. Naproti tomu v nejbližší oblasti pobaltských republik z druhé strany má Rusko rozmístěno až 65 000 vojáků takzvaného Západního vojenského okruhu či oblasti.

Celý ruský Západní vojenský okruh, táhnoucí od severu podél hranic Norska, Finska, pobaltských republik, Běloruska a Ukrajiny až ke Kursku pak má mít podle tabulek ruského ministerstva obrany papírově až 400 tisíc vojáků. Ve skutečnosti je však číslo nižší.

Rozložení sil NATO a Ruska v Pobaltí

Jak uvádí ruský vojenský analytik Andrej Frolov z moskevského centra CAST (The Centre for Analysis of Strategies and Technologies) za obranu nejhustěji obydlené části Ruska včetně Moskvy reálně zodpovídá 250 až 300 tisíc vojáků. Analytička Anna Maria Dynerová z polského institutu PISM se ve své poslední loňské zprávě kloní spíše k vyšší hranici.

I tak je v celé této oblasti s velitelstvím v Petrohradě rozmístěno v 2 500 různých jednotkách takřka 40 procent z celkových ruských ozbrojených sil.

Dvě flotily a strategický Kaliningrad

Ruský Západní vojenský okruh vznikl v září 2010 na základě prezidentského dekretu sloučením dřívějších vojenských oblastí „Moskevské a Leningradské“. Prestižní britský think-tank Chatham House ve svých analýzách uvádí, že v západní oblasti má ruské velení k dispozici asi 850 dělostřeleckých systémů, 750 tanků a 320 bojových letounů.

A v neposlední řadě také dvě válečné flotily - stále modernizovanou Severní flotilu s hlavní základnou v Severomorsku v zálivu poloostrova Kola a nepoměrně menší Baltskou flotilu v ruské exklávě Kaliningradu.

Kaliningradská oblast je kapitolou sama o osobě. Středověké křižácké území pojmenované „Královec“ na počest českého krále Přemysla Otakara II., který se postavil do čela křižáckých vojsk během jedné z jejich výprav proti pohanským Prusům, a pozdější metropole Východního Pruska Königsberg bylo díky své strategické poloze v dobách studené války asi nejmilitarizovanějším kouskem země na světě. Sloužilo zde až 200 tisíc sovětských vojáků.

Nevelké území při ústí řeky Pregola do Baltského moře je vklíněno mezi Litvu a Polsko a současný stav ruských sil v oblasti nelze přesněji zjistit. Ještě v roce 1999 obrana Kaliningradské oblasti čítala 850 tanků, 550 odpalovacích raketových systémů, 350 dělostřeleckých systémů, 99 plavidel včetně šesti ponorek, přes 180 bojových i dopravních letadel a vrtulníků a 25 tisíc vojáků.

Dnes odhady hovoří o síle asi 10 tisíc vojáků, při velkých cvičeních pak i 30 tisíc. Rusko však v oblasti nově rozmístilo mobilní raketové systémy Iskander.

Střely schopné nést jaderné hlavice s dosahem 500 kilometrů odsud mohou zasáhnout prakticky jakékoli místo v Polsku. Štít mají naopak tvořit nejmodernější ruské protivzdušné systémy S-400, které z malé oblasti činí v případě konfliktu pro spojence NATO spěchající na pomoc pobaltským zemí prakticky nepřístupnou zónu. A sídlí zde pak navíc také výkonná ruská radarová stanice typu Voroněž-DM s udávaným dosahem přes 6 000 kilometrů, která je tak schopná přehlédnout celou Evropu.

Střely Iskander na mobilním odpalovacím zařízení

Rusko má momentálně dvojnásobnou přesilu

Sečteno a podtrženo: Rusko disponuje v Západním okruhu a Kaliningradu momentálně celkovou silou 260 - 310 tisíc vojáků. Naproti tomu Pobaltí a nejbližší Polsko, jež sousedí s Kaliningradskou oblastí a patrně jako první by spěchalo v případě konfliktu na pomoc pobaltským republikám, dají dohromady necelých 130 tisíc vojáků. To je dvojnásobná přesila v ruský prospěch.

Polské síly mají přitom v plánech Aliance jeden klíčový úkol. Zajišťování takzvané oblasti Suwalki. Tato oblast kolem stejnojmenného města patří z pohledu obrany Polska i pobaltských republik ke strategickým. Asi stokilometrový hraniční koridor z Polska do Litvy zároveň odděluje Bělorusko a ruský Kaliningrad a je tak důležitou spojnicí pro zásobování i vojenskou pomoc Litvě, ale i zbylým dvěma pobaltským republikám.

„Rusko intenzivně posílilo svou armádu v západním a jižním okruhu. Tyto aktivity nejsou jen reakcí na rozhodnutí NATO, které posiluje své východní křídlo, ale jsou strategické povahy. To rovněž představuje výzvu pro Ukrajinu a Bělorusko, když Rusko zvyšuje počty a kapacity svých bojových jednotek v blízkosti jejich hranic. Rusové tak stále častěji využívají vojenskou převahu k dosažení politických cílů ve východní Evropě a to je pro NATO závažná výzva,“ konstatovala Dynerová z institutu PISM.

Fotografie

Americké letouny F-22 Raptor a A-10 nad estonským Tallinnem
Americký letoun F-22 Raptor po startu ze základny Ämari v Estonsku
Vojenské manévry NATO v Estonsku
Příslušníci americké 1. jízdní divize během přehlídky je Dni ozbrojených sil v...

Vyslání čtyř vícenárodních praporů v reakci na ruskou anexi Krymu o celkové síle 4 tisíce vojáků do Pobaltí a do Polska se tak zdá být proti dřímající síle za humny „směšné“. Má však jít o jasný signál: NATO je jednotné a útok na kteréhokoliv člena bude považován za útok na všechny. Proto jsou i vícenárodní. Spojené státy povedou prapor v Polsku, Německo v Litvě, Británie v Estonsku a Kanada pak v Lotyšsku.

„Navzdory tvrzení Kremlu jsou tyto kroky přiměřené a proporční,“ konstatoval bývalý náměstek generálního tajemníka NATO Alexander Vershbow. Na první pohled nepočetné posily pro východní křídlo, jsou podle něj jasným důkazem spojenecké solidarity a odhodlání bránit území proti případné agresi.

Moskva se zlobí a vypouští dezinformace

Už samotný plán Aliance vyslat na své východní křídlo nějaké jednotky Moskva ostře odsuzovala. Před summitem NATO ve Varšavě loni v létě, kde vyslání čtyř praporů spojenci dohodli, ruská státní média chrlila zprávy o nebezpečném hromadění sil v bezprostřední blízkosti ruských hranic.

A objevila se také řada dezinformací. Například ruský státní kanál Russia Today „opravoval“ po svém „západní“ agenturní infografiky o rozložení sil v Pobaltí. V ruském Západním vojenském okruh napočítal jen 30 tisíc vojáků a strategický Kaliningrad nezahrnul vůbec.

Situaci od té doby líčí ruská média prakticky stále stejně. „Během několika posledních let, USA a jejich spojenci z NATO postupně navýšili své síly ve východní Evropě na úroveň nevídanou od dob studené války,“ psal například v lednu propagandistický server Sputnik.

Naposledy se ostře ohradil proti rozmístění čtyř praporů v Pobaltí náměstek ruského ministra zahraničí Alexej Meškov s tím, že nasazení v blízkosti ruských hranic značně zvyšuje nebezpečí případných incidentů a seriózní rozhovory s NATO o evropské bezpečnosti jsou proto možné až poté, co se situace ve východní Evropě vrátí do původního stavu. „Toto rozmístění je pro nás samozřejmě v první řadě hrozbou,“ prohlásil Meškov.

Aliance ale neustále opakuje, že k těmto opatřením se odhodlala v reakci na ruské akce na Krymu a na Ukrajině a vzhledem k obavám pobaltských států se silnými ruskými menšinami, že by je mohl potkat podobný osud jako Krym.

Moskva přitom obviňuje NATO z porušení důležité části Zakládajícího aktu vztahů NATO-Rusko z roku 1997, kdy spojenci slíbili, že místo trvalého rozmisťování „významných bojových sil“ na území nových členských států budou raději posilovat a zlepšovat vlastní kapacity těchto států. I před ukrajinskou krizí byly jediným běžně viditelným prostředkem ozbrojených sil Aliance v nových členských státech pouze stíhací letouny pro kontrolu a ochranu vzdušného prostoru pobaltských států.

Podle bývalého náměstka Vershbowa, který se v devadesátých letech osobně za Američany podílel na vyjednávání s Moskvou, se obě strany nikdy přesně nedohodly na jasné definici „podstatných bojových sil“.

„Ale Rusko v té době oficiálně navrhovalo limit jedné brigády v jednotlivých zemích. Tyto čtyři prapory ve čtyřech zemích plus dodatečné bilaterální nasazení ze strany USA jsou hluboko pod touto navrhovanou definicí,“ konstatoval Vershbow. Jakékoliv obvinění z porušení Zakládajícího aktu proto podle svých slov považuje za lež.

Tanky T-14 Armata během přehlídky ke Dni vítězství na Rudém náměstí v Moskvě

Kreml přidává na šachovnici další figurky

Rusko na vyslání čtyř praporů reagovalo po svém a dokonce v předstihu, než se na něm spojenci loni v červenci definitivně dohodli. Nejprve nejvyšší velení rozhodlo o obnovení 1. tankové armády, která vznikla z 2. gardové mechanizované „Tamanské“ a 4. gardové „Kantemirovské“ tankové divize. „Nové armáda je schopná neutralizovat hrozbu z pobaltských zemí,“ napsaly tehdy ruské internetové noviny „Zvezda“, řízené ministerstvem obrany.

1. tanková armáda

Ruská první tanková armáda byla vytvořena v létě roku 1942 a v roce 1943 se účastnila bitvy u Kurska. Na počátku roku 1944 dostala čestný název „gardová". Ke konci války dorazila do Berlína a zúčastnila se finální bitvy proti nacistickému Německu. Poté byla dislokována v NDR se štábem v Drážďanech.

Ve výzbroji má přibližně 500 tanků. Podle informací z roku 2010 spadalo jen do Kantemirovské divize okolo 300 tanků, 300 bojových vozidel pěchoty, 140 samohybných děl a raketových systémů a přibližně 13 tisíc vojáků. S Tamanskou divizí a dalšími brigádami a podpůrnými jednotkami, jejichž sloučením byla 1. tanková armáda obnovena, to bude podle odhadů ruského deníku Izvestija až 600 tanků, 600 BVP, 400 jednotek polního dělostřelectva a 35-50 tisíc vojáků.

V květnu pak ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil posílení jednotek na západní hranici o další tří divize, což představuje dohromady 30 tisíc vojáků. Každá ze tří nových divizí bude složená ze šesti pluků a v neustále pohotovosti. „Nové ruské divize jsou kladivem, které prolomí jakoukoliv obranu,“ napsal armádní server „Zvezda“.

Jednotky dostaly také jakési přednostní právo na přezbrojení a mají jako první v ruské armádě dostávat nejmodernější tanky T-14 Armata, samohybná děla 2S35 Koaliace-SV a pásové obrněnce Kurganěc-25. Na jihu bude 150. mechanizovaná divize v Novočerkassku v Rostovské oblasti. Na západě pak 10. obrněná divize na dvou místech ve Voroněžské a Belgorodské oblasti a zatím neočíslovaná divize pak ve Smolenské oblasti u hranic s Běloruskem.

Dvě divize tedy mají být náležet Západnímu vojenskému okruhu. „Moskva si vyhodnotila, že osa Berlín - Moskva je stále platná a je pro ně zřejmě lepší mít tak masivní síly pro všechny případy připravené na místě už nyní. Rusko vždy sázelo takříkajíc na hrubou sílu,“ uvedl bezpečnostní expert a bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Jedna divize pak připadne Jižnímu vojenskému okruhu. Ten sám o sobě má podle údajů Andreje Frolova z CAST z roku 2014 asi 72 tisíc vojáků. Otázkou však zůstává, kolik z těchto sil bylo přesunuto na anektovaný poloostrov Krym. Tam podle různých údajů může být v současnosti až 40 tisíc vojáků.

„To číslo může být přehnané, avšak nepochybné je, že stav ruských vojsk na poloostrově výrazně vzrostl. A nejde jen o počty vojáků, protože Rusové na Krymu rozmístili i spoustu moderních typů zbraní, jako jsou balistické rakety Iskander, stíhačky Su-35S či rychlé bombardéry Tu-22M3. Mezi těmito systémy jsou samozřejmě i nosiče jaderných zbraní, ale pro Rusko je nejdůležitější to, že kontrola Krymu znamená lepší kontrolu nad oblastí Černého moře,“ konstatoval vojenský publicista Lukáš Visingr.

Síly rychle reakce by zřejmě nestačily

Je jasné, že při případné vojenské akci ze strany Ruska, jakkoliv je to nadmíru nepravděpodobné, by všechny tři pobaltské státy neměly „sebemenší šanci“ a byly by existenčně závislé na pomoci spojeneckých zemí. „Početně nemají posily v podobě čtyř rozmístěných praporů velký význam, jde o symbolické vyjádření podpory,“ řekl Šedivý.

Americké síly v Evropě

Od roku 2017 budou v Evropě tři americké takzvané brigádní bojové týmy (ABCT - Army Brigade Combat Teams). K dosavadní výsadkové brigádě a jednotce vyzbrojené obrněnci Stryker přibude jedna obrněná brigáda s těžkou technikou.

V roce 2013 americká armáda stáhla z Evropy prakticky všechny tanky a obrněnce. Měla tak skončit sedmdesát let trvající poválečná éra masivní americké přítomnosti v Evropě. V době svého vrcholu během takzvané studené války bylo především v Německu rozmístěno až 20 amerických obrněných divizí, tedy 6 000 tanků.

Ještě v roce 1980 bylo v Evropě 200 tisíc amerických vojáků. Loni to bylo po posílení kvůli chování Ruska zhruba 33 tisíc.

Upozornil ale, že pokud by se „k něčemu schylovalo“, je Aliance připravena vyslat do Pobaltí daleko početnější síly. „Poměr by se pak postupně výrazně změnil,“ dodal.

NATO má totiž pro krizové scénáře připraveno 40 tisíc vojáků Sil rychlé reakce, z nichž 5 tisíc (VJTF - Síly velmi rychlé reakce) je schopno přispěchat na pomoc ohrožené členské zemi v řádu hodin. Současně by se pak také dala očekávat masivnější pomoc Spojených států, které mají stejně jako Rusko vysoké kapacity přepravit ve velmi krátkém čase tisíce vojáků na velkou vzdálenost.

Podle údajů sestavených Mezinárodním institutem strategických studií (IISS) v Londýně, papírově celková síla NATO v Evropě výrazně převažuje silám ruského Západního a Jižního okruhu. „Za předpokladu, že by v Pobaltí propukl nějaký dlouhodobý konflikt, bude mít NATO obrovské rezervy v počtu vojáků a vybavení,“ uvádí analýza IISS.

Šestadvacet evropských členů NATO má tabulkově k dispozici těsně pod 2 miliony vojáků, 7 tisíc tanků, 11 tisíc dělostřeleckých systémů a přes 2 tisíce letounů.

Analýza ale upozorňuje v tomto ohledu na skutečnost, že údaje výrazně zkresluje především Turecko. To samo o sobě má totiž jednu čtvrtinu vojenského personálu v rámci NATO a jednu třetinu z celkového počtu tanků. Naproti tomu celá ruská armáda má zhruba 800 tisíc mužů.

Podle Lukáše Visingra ale platí, že úroveň operační připravenosti ruské armády se za poslední roky dramaticky zvýšila. Bez ohledu na jakoukoli právní nebo morální rovinu podle jeho slov platí, že operace na Krymu, působení na východní Ukrajině i intervence v Sýrii představují po striktně odborné stránce velmi dobře provedené vojenské zásahy.

„Největší zásluhy na tom nese ministr obrany Sergej Šojgu, jeden z nejschopnějších mužů z Putinova okolí a podle mnoha expertů jeho pravděpodobný nástupce,“ konstatoval Visingr. Upozornil přitom na zavedení praxe častých neohlášených prověrek bojové připravenosti ruské armády, jak se v žargonu rozsáhlým vojenským cvičením.

„Na to existuje jediná správná odpověď. Země NATO se zkrátka musejí naučit totéž. Ruská politická kultura respektuje především sílu, a pokud většina evropských politiků dokáže jen přednášet bezobsažné projevy a stěžovat si, jak se Rusko chová neférově a agresivně, pak se nemohou divit, že je Vladimir Putin nebere vážně. Rusové budou jednat jako rovný s rovným jen s tím, kdo dává najevo, že s nimi dokážu tuhle hru hrát zcela rovnocenně,“ dodal Visingr.

Lubomír Světnička natoaktual.cz
zpět na článek