Summit Trump-Kim: případ pro opatrný optimismus

Severokorejští vůdci z dynastie Kimů, vždy toužili být považováni za rovnocenné, nicméně předchozí prezidenti USA k diskuzím o denuklearizaci Korejského poloostrova upřednostňovali mnohostranná, zpravidla šestistranná, jednání.

Byl to právě prezident Trump, který během tiskové konference s jihokorejským prezidentem Munem v listopadu loňského roku požádal Kim Čong-una, aby přišel k vyjednávacímu stolu a dohodl se na severokorejských programech jaderných zbraní a balistických raket. Nicméně v roce 2017 si prezident Trump a severokorejský vůdce vyměnili také drsná a výsměšná slova, a právě proto má nyní mnoho amerických a zahraničních úředníků, diplomatů nebo odborníků v současné době smíšené pocity z toho, jak tento summit dopadne.

Sázky jsou příliš vysoké, nejen pro sousední země poblíž Korejského poloostrova, ale pro celý svět. Prezident Trump varoval, že nebude váhat nařídit vojenskou akci v případě, že Kim neopustí své snahy o získání jaderných zbraní.

Aby měl tento summit pozitivní výsledek, je třeba zavést několik klíčových pravidel. Měla by existovat absolutní jednota na straně vyjednávacího týmu a prezident Trump by měl vzít v úvahu rady odborníků na Koreu. Jeden problém je spojen s probíhajícími změnami kabinetu v Bílém domě.

V únoru oznámil odchod do důchodu zvláštní vyslanec Spojených států pro Severní Koreu Joseph Yun poté, co prezident Trump znovu odmítl rozhovory o řešení severokorejské jaderné krize. Minulý týden prezident Trump odvolal ministra zahraničí Rexe Tillersona, který předtím vyzval k diplomatickému řešení a přispěl k vytvoření podmínek, za kterých by byla Severní Korea připravena přijít k vyjednávacímu stolu.

Jeho nástupce, ředitel CIA Mike Pompeo, během rozhovoru na Aspen Security Forum v roce 2017 veřejně narážel na možnost odstranění Kim Čong-una z vedení. Toto, dokonce i podle standardů Trumpovy administrativy je mnohem asertivnější, než by bylo vhodné, kdyby se jednalo o dosažení dohody se severokorejským vůdcem. Je sporné, zda má příchozí ministr zahraničí dostatečné diplomatické zkušenosti k tomu, aby věděl, jak zvládat taková riskantní jednání.

Nepomáhá ani to, že USA v Jižní Koreji nemá velvyslance. Vyšlo najevo, že pro tuto roli byl zvažován Victor Cha, korejský expert v Bushově administrativě. Ovšem nyní pravděpodobně existují úvahy zvolit velvyslance ze dvou generálů v důchodu, kteří veleli vojskám v Jižní Koreji: Waltera L. Sharpa a Jamese D. Thurmana.

Není ani jasné, kde se summit Trumpa s Kimem bude konat. Dojem hraje v tomto případě velkou roli. Ze zřejmých důvodů by nebylo moudré, aby prezident Trump cestoval do Pchjongjangu, neboť jeho návštěva by dále posílila a legitimizovala moc Kim Čong-una. Stejně tak cesta severokorejského vůdce do Washingtonu by byla proti jeho interní propagandě, která tvrdí nadřazenost severokorejského systému.

Existuje několik možností vhodných míst třetích stran, jako je Finsko, Švédsko nebo Švýcarsko. Švédsko, které má velvyslanectví v Pchjongjangu a poskytuje konzulární služby Austrálii, Spojeným státům a Kanadě, které v Severní Koreji nemají zastoupení, by mohlo být vhodným místem. Minulý týden severokorejský ministr zahraničí Ri Čhong-ho navštívil svůj švédský protějšek Margo Wallströmovou ve Stockholmu. Přirozeně by také bylo vhodné se setkat v blízkosti demilitarizované zóny na jihokorejské straně, kde se v dubnu uskuteční interkorejský summit o přípravách na summit Trumpa s Kimem.

Koordinace politiky by však neměla probíhat pouze ve Washingtonu, ale také u regionálních aktérů v Asii a Tichomoří. Ze zpráv během cesty prezidenta Trumpa do Asie bylo zřejmé, že situace na Korejském poloostrově byla vrcholným národním zájmem všech zemí, které navštívil. Japonsko bylo minulý rok ohroženo testy raket nad svým územím. Premiér Šinzó Abe si již v dubnu rezervoval schůzku s prezidentem Trumpem, aby diskutovali o Severní Koreji a dlouho nevyřešené otázce japonských občanů unesených severokorejskými agenty v 70. a 80. letech.

Ačkoli by Japonsko uvítalo závazek vyvíjet „maximální tlak“ na vyloučení jaderných zbraní, premiér Abe se obává, že by mohl být z diskusí vynechán a skutečný výsledek rozhovorů by možná nebyl to, co by nakonec asijské národy očekávaly. Pokud prezident Trump vyrazí na setkání nepřipraven a bez jednoty s asijskými spojenci v tom, čeho chtějí jednáním dosáhnout, může to být Kim Čong-un, kdo bude diktovat rychlost a způsob jednání. Důležité je kupříkladu i to, aby se všichni shodli na tom, co znamená denuklearizace – o které chce Kim sice jednat, ale pod níž si může představovat něco zcela jiného než zbytek světa.

V té souvislosti není ani jasné, co pro Severní Koreu představuje zajištění bezpečnosti. Prioritním zájmem Severní Koreje je odstranění americké vojenské přítomnosti v Jižní Koreji a ukončení současného aliančního závazku mezi USA a Jižní Koreou. Severokorejský diplomatický přístup se řídil strategií Byungjin (paralelní rozvoj), jež jako svůj cíl definuje rozvoj jaderných zbraní a hospodářství. S těmi proto režim nechce obchodovat. Kim Čong-un urychlil program jaderných zbraní a posmíval se vůdcům USA, Číny, Japonska a Jižní Koreje. Zakotvil program jaderných zbraní do ústavy a uvedl, že o něm nebude vyjednávat.

Je tedy důležité, aby se stanovili realistické očekávání, protože Kimova nabídka nemusí být upřímná. Pchjongjang je známý tím, že porušuje smlouvy a podvádí, a proto nemůže být plně důvěryhodný. Cílem Kima by mohlo být podkopání spojenectví, které Spojené státy vytvořily v tomto regionu, tím, že vylákají prezidenta Trumpa do dvoustranných diskusí a získají během setkání další příležitostné výhody.

Ostatně Severní Korea už samotná jednání zpravidla podmiňuje příspěvkem do svého rozpočtu. Bylo odhaleno, že v roce 2000 Jižní Korea učinila tajnou platbu ve výši 500 milionů dolarů, aby umožnila summit tehdejších prezidentů Kim Te-džunga a Kim Čong-ila. Jižní Korea též pokryla náklady na účast severokorejských sportovců na nedávných zimních olympijských hrách v Pchjongčangu ve výši cca 2,6 milionu dolarů.

Alespoň zdánlivě však je plánované setkání Trumpa s Kimem důsledkem právě severokorejské účasti na olympijských hrách, při nichž Kim Čong-unova sestra pozvala jihokorejskou delegaci do Pchjongjangu. Právě ta se pak vrátila se vzkazem, že Severní Korea projevila zájem o diskuzi s USA o denuklearizaci Korejského poloostrova, pokud bude zaručena bezpečnost země, a souhlasila s tím, že po čas jednání nebude provádět žádné jaderné ani raketové testy.

Je velmi pravděpodobné, že Severní Korea bude požadovat rychlou revizi sankcí a také že Kim Čong-un bude i nadále chtít udržet malý jaderný arzenál, byť pod mezinárodním dohledem. To je však docela nebezpečné, protože by to mohlo vést k většímu posílení obchodu s jadernými zbraněmi v regionu a k úsilí o pašování jaderných zbraní v Asii. Příliš mnoho ústupků v počátečních fázích rozhovorů může způsobit i to, že Severní Korea pak bude obtížně souhlasit s opatřeními k ověření denuklearizace.

Je pochopitelné, že USA pociťují finanční zátěž při udržování svých jednotek v Jižní Koreji. Měla by však existovat dlouhodobá strategie, protože tyto jednotky zaručují bezpečnost nejen Jižní Koreje, ale také zastřešují ostatní spojence Spojených států v regionu. Pro mnoho z nich americké jednotky slouží i jako záruka proti rostoucímu čínskému vlivu a moci. Jakékoliv snižování počtu vojáků či odvolávání sankcí by tedy mělo být postupné.

Totéž platí i o vlivu politické liberalizace. Kim Čong-un potlačuje nespokojenost, aby zajistil svůj režim. Jakýkoli prudký pohyb, který podkope jeho důvěryhodnost, by mohl rozhovory narušit a napětí na Korejském poloostrově zvýšit.

Summit Trump-Kim je dobrou příležitostí k přímému projednání a zdůraznění závažnosti dodržování sankcí a předcházení vojenských činností, které by byly škodlivé pro celou oblast a nakonec by převážně poškodily severokorejský lid. Aby jednání měla smysl a pokračovala, měla by se administrativa USA zaměřit na přepracování zásad společného prohlášení o šestistranných rozhovorech z roku 2005, kdy se Severní Korea písemně zavázala vzdát všech svých jaderných zbraní a opustit existující jaderné programy. V tomto dokumentu Spojené státy ujišťovaly Severní Koreu, že nepoužijí jaderné nebo konvenční zbraně k útoku.

Je nezbytné jmenovat zkušeného vyjednavače a mít jasný plán s realistickými výsledky. Je však rovněž důležité navrhnout alternativní možnosti včetně kontinuální strategie odstrašování, diplomatických a ekonomických tlaků. Je také moudré zapojit Čínu, Japonsko, Jižní Koreu a Rusko - účastníky šestistranných rozhovorů.

Jihokorejská delegace již v příštích týdnech plánuje setkání v Pekingu, Moskvě a Tokiu. Pokud by byl summit Trump-Kim dalším okamžikem „Nixona“, pak by Česká republika neměla špatné postavení zejména v oblasti vzdělávání, kultury, sportu či výzkumu díky tomu, že má v Pchjongjangu své velvyslanectví.

Alica Kizeková
autorka je výzkumná pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Přednáší na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně a na Bond University v Queenslandu v Austrálii