Američané v Česku: přes úspěch příznivců NATO nejsme silný článek

Země, kterými Američané projížděli, měly šanci jim dát najevo, zda účast svých zemí v NATO a americké angažmá ve střední a východní Evropě podporují. „Je to důležitý symbol. Logistické cvičení, které je užitečné, protože těch složek je třeba zkoordinovat celou řadu, ale je to symbol, že my patříme na Západ,“ zdůvodnil třídenní pobyt Američanů v Česku ministr obrany Martin Stropnický.

Přepálený start odpůrců konvoje

Ještě před dvěma týdny to však vypadalo, že to dopadne spíše opačně. Jako první na ohlášený přesun vystartovaly proputinovské skupiny v čele s Přáteli Ruska, které vede bývalý sociálně demokratický senátor a soudce Nejvyššího soudu Jiří Vyvadil. K nim se samozřejmě přidali i dlouhodobě proti členství České republiky v NATO vystupující čeští komunisté, kteří vytáhli polopravdu o „porušení ústavy“.

Oživly i protiamericky naladěné skupiny kolem hnutí Ne základnám!, pacifisté a v neposlední řadě také část nacionalistické ultrapravice. Naplno se rozjely různé proruské, ultralevicové weby, v čele s již proslaveným Aeronetem. Ne náhodou pár dní před příjezdem Američanů také v češtině zahájil činnost také ruský vládní propagandistický web Sputnik Česká republika, pro který je přejezd vojáků US Army jednou z hlavních událostí.

Vlny protiamerické propagandy, která zaplavila český internet, optická převaha proruských hlasů v televizi, rozhlasu a některých novinách, vyvolala opačný účinek, než příznivci ruského režimu Vladimira Putina a protiamerické skupiny zamýšleli. Vybudili k nebývalé aktivitě naopak ty, kteří české členství v NATO podporují a Američany považují za klíčové české spojence. Facebooková skupiny Hi Friends!, kluby sběratelů amerických vojenských jednotek, motorkáři, ale také demokratická část české politické scény, ti všichni v neočekávané míře ukázali, že jim směřování země není lhostejné a spojili se, aby to s obrazem Česka dopadlo opačně, než odpůrci přesunu americké armády zamýšleli.

Zeman nepomohl

K demoralizaci části těch, kteří chtěli proti konvoji Američanů protestovat, přispěl naštěstí i jindy velice prorusky vystupující prezident Miloš Zeman. Zeman hysterické protesty, jež začali nazývat Američany „okupanty“, minulý týden odmítl. „Setkal jsem se s výrokem, že americký přesun je okupace. My starší si pamatujeme, co je to okupace. To je sto padesát tisíc vojáků, pět set tanků a dvacet let okupačního režimu,“ uvedl Zeman s poukazem na srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. „Američané pojedou v počtu asi pět set šestnáct maníků, s tím by nedokázali okupovat ani horní dolní, natož Českou republiku. A budou tady tři dny.“ Současně ale Zeman nepodpořil ani příznivce konvoje, když kritizoval Českou televizi, která informovala o nadšeném přijetí Američanů v Pobaltí a Polsku. „Česká televize přenáší konvoj, jako v minulosti přenášela Závod míru.“

Já sám jsem byl osobně v neděli v Pardubicích, jednom z měst, kde se americký konvoj na noc z neděle na pondělí zastavil. A osobně viděl to, co bylo možné spatřit i na dalších zastávkách Američanů ve Vyškově u Brna, v Liberci, nebo po cestě Ostravskem. Tisíce a tisíce nadšených lidí s americkými vlajkami, lidi, kteří nosili Američanům jako dárky kartony českého piva, rozdávali doma upečené koláče, nebo si s nimi prostě jen chtěli potřást rukou, poděkovat jim a vyfotit se s nimi na památku. Odpůrců s protiamerickými transparenty a nápisy KSČM bylo možná deset, patnáct.

Zástupcům politických stran by neměla uniknout ta bezprostřední reakce obyvatel, kterou by při formulaci svých programových dokumentů měli vzít v potaz.

Česko jako slabý článek

Vypadá to proto na jednoznačné vítězství příznivců Američanů proti jejich odpůrcům. Ne však v ruských sdělovacích prostředích, které v rámci propagandistické války proti Západu informují o tom, že Češi „povstali“ proti průjezdu amerického konvoje. Jak si všiml stálý zpravodaj Českého rozhlasu v Moskvě Martin Dorazín, Polsku se Rusové vůbec nevěnovali. „Bylo to zřejmě proto, že by tam lidi, kteří proti konvoji protestovali, prostě nenašli.“

A v tom je trpká příchuť vítězství, které mohou čeští příznivci USA pociťovat. Rusové berou Česko stále jako zemi, kde mohou rozehrávat své propagandistické hry, jako zemi, která není jasnou součástí Západu a NATO. Proto tu mají stovky agentů s diplomatickým krytím i bez něj, proto investují peníze do dezinformačních kampaní, proto věnují Česku mimořádnou pozornost.

A nejsou neúspěšní. Bývalý český prezident Václav Klaus vystupuje tak prorusky jako žádný čelný politik ve střední Evropě, snad s výjimkou bývalého slovenského premiéra Jána Čarnogurského, předsedy Slovensko-ruské společnosti. Mnozí čeští podnikatelé, včetně těch nejbohatších, se v korupčním a politicky manipulovaném prostředí Ruska pohybují jak ryba ve vodě a je otázka, co za to musí Kremlu „odpracovat“ tady v Česku.

Současný prezident Miloš Zeman už také získal jasně proruskou pověst. Komunistická strany Čech a Moravy, třetí, nebo čtvrtá nejsilnější v zemi, otevřeně podporuje nejen Putina, ale třeba i severokorejský diktátorský režim.

Je to proto zejména otázka politické reprezentace, která v Česku v poslední době není ve svém směřování tak stabilní, jako byla dříve. A to, i když po vojenské stránce dělá Česká republika maximum a má za to u svých spojenců dobrou reputaci.

Shrnuto a podtrženo, tuto bitvu o udržení Česka na Západě se podařilo Čechům vyhrát. Ale rozhodně není poslední. O to už se Kreml a jeho domácí příznivci postarají.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES