Sahel: kde bude příští základna teroristických skupin?

Jen během posledního měsíce bylo Mali postiženo pěti teroristickými atentáty. AQIM (Al-Káida v islámském Magrebu) a MUJAO (Mouvement pour l’unicité et le Djihad en Afrique de l’ouest – Hnutí za jedinost Boha a džihád v západní Africe) útočily v Gau, Timbuktu a Tessalitu. Jako reakce na tyto atentáty, francouzské síly v Mali společně s maliskou armádu a jednotkami OSN MINUSMA zahájily 20. října operaci "Hydra" na severu i jihu oblouku koryta řeky Nigeru, aby zatlačily na teroristické skupiny a uklidnily region před maliskými parlamentními volbami na konci listopadu a v polovině prosince.

Francouzská operace "Serval", která byla zahájena 11. ledna 2013 v Mali, sice dezorganizovala islámské skupiny, ale nezničila je. Není to první prohra takových islámských skupin. Už v devadesátých letech a na začátku jedenadvacátého století předchůdce AQIM GSPC ("Salafijská skupina pro zvěstování a boj") měla vážné potíže v Alžírsku. Přeorientovala proto své zájmy a aktivity do Sahelu a Mali. Je velmi pravděpodobné, že tuto strategii budou sledovat i moderní islámští teroristé a budou hledat další pevnost, kde se budou moci reorganizovat, skladovat zbraně a umísťovat rukojmí. Regionální spolupráce existuje, ale je zatím příliš slabá na to, aby mohla efektivně zastavit aktivity teroristických hnutí v Sahelu. Nejdůležitější otázkou v tomto období je, kde islámské skupiny najdou další úkryt.

Mali: místní situace se zlepšuje, ale je ještě příliš křehká a budoucnost je nejistá

Rychlá francouzská reakce na islámský útok směrem na Bamako v lednu 2013 dezorganizovala spolupráci mezi jednotlivými skupinami AQIM, MUJAO a Ansar Dine ("Obránci víry"). Po tvrdých bojích v pohoří Ifoghů v severním Mali proti francouzským a čadským jednotkám, se většina islámských bojovníků dala na útěk z Mali, a rozdělila se do malých, ale velice mobilních skupin. Pár z nich ale zůstalo v zemi, aby neztratili kontakt s tímto regionem a pokračovali se svou propagandou. Vrátili se k tradičnímu způsobu bojových potyček nomádů známému jako "rezzou" (rychlý výpad a stejně rychlý útěk) nebo k sebevražedným atentátům, jež jsou typickým příkladem asymetrického boje.

Evropská výcviková mise EUTM prozatím vycvičila dva prapory maliské armády, které jsou už nasazené v severním Mali (prapory "Waraba" ("lev" v bambarštině) a "Elou" ("slon" v tamašku, jazyku Tuaregů)). Třetí prapor se právě cvičí v Koulikoru. Bohužel to však nepostačuje k tomu, aby se maliská armáda postarala sama o bezpečnost národního území. Přítomnost afrických jednotek MINUSMA pod kontrolou OSN a francouzských vojáků je zatím jednoznačně nezbytná. Proto se předpokládá, že jak EUTM tak francouzské jednotky budou mít v Mali prodloužený pobyt.

Jean-Yves Le Drian, francouzský ministr obrany, nedávno potvrdil, že 2 000 vojáků zůstane do konce ledna 2014 v Mali. Počet, který bude od února 2014 snížený na 1 000, by mohl zůstat "dokud to bude nutné", což může znamenat hodně dlouho. Připomínám, že francouzská operace "Epervier" ("Jestřáb") je prodloužena v Čadu od roku 1986 stejně jako operace "Licorne" ("Jednorožec") na Pobřeží slonoviny od roku 2002.

Na evropské úrovni brigádní generál Lecointre, první velitel EUTM, upozornil ve svém posledním hlášení, že termín 15 měsíců pro působení evropské mise je příliš krátký na to, aby to bylo efektivní. Je očekáváno, že EUTM bude také prodloužena alespoň o další rok nebo dva.

Protože čas je to, co potřebuje nový prezident Ibrahim Boubacar Keïta – zkráceně IBK - ke své snaze uklidnit severní část Mali. Jenže jeho pozice není jistá, protože šíře jeho pravomoci budou záležet na výsledcích parlamentních voleb. Pokud jeho strana RPM ("Rassemblement pour le Mali" – "sdružení pro Mali") a její spojenci nebudou mít většinu, vyjednávání s Tuaregy budou těžší. Prezident potřebuje silnou legitimitu, aby mohl nabídnout konkrétní řešení a uklidnil severní region natrvalo.

Pokud Tuaregové neuvidí zásadní pokroky v jejich situaci, je skoro jisté, že se znovu vzbouří, což bude ideální situace pro teroristy, aby se vrátili do pohoří Ifoghů.

Niger a Čad: jistá bojiště, ale příliš mnoho cizích zájmů, aby se staly dobrými útočišti

Niger trpí už dlouho kvůli konfliktům v sousedních státech (Libye, Mali, Nigerie). Je konfrontován islámským terorismem několik let a spolupracuje těsně s Francií, která má v této zemi velké ekonomické zájmy (uranové doly v Arlitu). Ale má také velkou tuarežskou menšinu a i když Nigeřané byli schopnější integrovat Tuaregy na vysokých pozicích ve státní správě více než Mali, je evidentní, že na tuarežské potíže ve vedlejší zemi jsou v Nigeru citliví. Poslední tuarežské vzbouření v Nigeru bylo v roce 2007 kvůli pomalé decentralizaci a absenci finančních kompenzací těžení uranu na jejich území. Po počátečních úspěších se hnutí rozdrolilo do menších skupin a nigerský prezident Tandja vyjednal mír díky generální amnestii.

Avšak přílišná aktivita teroristických skupin v Nigeru je známá už několik let. Únosy afrických, evropských nebo amerických občanů se konají pravidelně od roku 2008. Čtyři Francouzi, kteří byli osvobození v úterý 29. října 2013, byli unesení teroristy z AQIM v roce 2010 v Arlitu, kde pracovali pro Arevu.

Pohoří Aïr ve středu Nigeru

Naproti tomu pohoří Aïr, přirozená pevnost, která má stejné charakteristiky pohoří Ifoghů v Mali, by mohlo být strategickým cílem AQIM. Ale blízkost dolů uranu, které reprezentují hlavní zájem cizích zemí – kromě Francie jsou to Španělsko, Japonsko, Čína a Austrálie, jež těží uran v tomto regionu - což by mohla být jistá nevýhoda. Nigeřané efektivně spolupracují s francouzskou a s americkou armádou, které nasadily vojáky a vojenskou techniku na jejich území.

Co se týká Čadu, který byl důležitým vojenským spojencem během maliské krize, mohl by se tento v odvetě stát cílem terorismu. Blízkost jižní Libye, která je víceméně regionem bez práva, zesiluje zranitelnost země. Avšak permanentní přítomnost francouzských vojenských prostředků z operace "Jestřáb" působí jako efektivní zastrašování.

Tunisko a Alžírsko: země tranzitů či náborů

I když je Tunisko známé tradičně spíše jako země kázání a ne jako země tvrdého boje, mohlo by pykat za svou nepříliš silnou současnou vládu. Protože zakořenění radikálních islámských hnutí v zemi je dokázáno např. velkým rozsahem Tunisanů (celá jedna třetina) mezi útočícími na plynový komplex v In Amenas v Alžírsku v lednu 2013, a opakovanými útoky proti policistům a vojákům.

Poslední dva pokusy o atentát, které byly zmařeny 31. 10. 2013 v turistických regionech Sús a Munastír, by mohly značit nový stupeň islámské vůle destabilizovat zemi. To by mohlo vést dokonce až ke ztrátě kontroly některých důležitých regionů jako např. Chaambi u alžírské hranice anebo jižních regionů nedaleko Libye.

Co se týká Alžírska, země původu AQIM, GIA a GSPC, jeho rozsáhlost a pórovitost hranic umožňují snadný tranzit islámských kolon. Naproti tomu posílení bezpečnostních sil na jihu země a jejich časté operace spočívající v pročesávání země ztěžují těmto organizacím jejich trvalé usídlení v zemi.

Libye: ideální kandidát

Historie je často ironická a oplývá příklady zvratů situace. Válka v Libyi v roce 2011 způsobila masivní odjezd Tuaregů, kteří žili v zemi, a jejich návrat do původních zemí. Tento fenomén byl jedním z katalyzátorů, které vedly ke zhoršování situace v Mali a k nasazení francouzské operace "Serval". Tato operace vyhnala islamisty z Mali, a ti si teď musí najít další úkryt. Bezpečnostní chaos, který panuje v Libyi, dělá z této země ideální úkryt pro teroristy, čímž se tento začarovaný kruh uzavírá.

Současná jižní Libye splňuje všechny podmínky k tomu, aby se tento region stal novým útočištěm AQIM:

• Libyjský stát v současné době není schopen kontrolovat své území a své hranice;
• Existuje zde sice asi tři sta milicí nebo revolučních brigád, které však nikdy nebyly vyzbrojeny, což přispívá k nestabilitě země. Hlavním cílem některých z nich je organizovat pašování zbraní, drog apod. a kvůli tomuto jsou ideálními spojenci ozbrojených islámských organizací;
• A také nerostné bohatství jižních regionů Libye způsobuje chtivost všech zúčastněných, neboť je cestou k dalšímu pokračování financování džihádu.

Pokud tedy nebudeme věnovat pozornost pomoci Libyi, je jen otázkou času než se Fezzan stane novým teroristickým nádorem Sahelu.

Bruno Bucherie
autor je bývalý příslušník francouzských armádních sil a současný bezpečnostní konzultant