natoaktual.cz

Chemické zbraně v Sýrii: jsou jen tři možnosti

7. května 2013  18:22
Hrozba použití zbraní hromadného ničení v občanské válce v Sýrii se stala,bohužel realitou. I když zatím není úplně jasné, kdo konkrétně chemické zbraně použil, je dnes prokazatelné., že byl použit otravný plyn sarin.  

Sýrie (ilustrační foto) | foto: Syrské ministerstvo informací

Ten patří ke klasickým bojovým plynům, které byly ve skladech armád již v době studené války a postupně se stal zbraní hromadného ničení "chudých" i v současné době. Nervově paralytický plyn zabíjí člověka po několika nadechnutí smrtící koncentrace, při nižší koncentraci vážně poškozuje nervovou soustavu člověka.

Na Středním východě jej měly, nebo snad ještě mají, všechny armády, které mají odpovídající bojový potenciál. Pokud byla diskuse o existenci zbraních hromadného ničení při útoku koalice vedené USA na Irák v roce 2003, pak existuje vážné podezření že chemické zbraně Saddám Husajn skutečně ve výzbroji své armády měl, i když se nepodařilo tyto podezření oficiálně potvrdit.

Zpráva odborné komise OSN ovšem v roce 1997 konstatovala, že Irák nezdůvodnil rozdíly mezi původně deklarovanými počty chemické munice a skutečně nalezenými počty dělostřeleckých granátů a jiných druhů chemické munice. Tento počet odhadem činil 30 000 ks chemické munice, přičemž Irák v té době vyrobil a nezdůvodnil zničení až 600 tun surovin na výrobu bojových chemických plynů (typ VX) .

Neznámí rebelové

Nejméně příznivá varianta je, že chemické zbraně použili rebelové. To dokonce naznačuje i zpráva OSN. Zásadní problém je, že dnes není jasné, podobně jako tomu bylo v jiných případech "Arabského jara", kdo skutečně stojí v čele rebelů a kdo stanovuje konečné cíle.

Po porážce Saddáma Husajna pomyslnou štafetu držitele zbraní hromadného ničení v podobě chemických zbraní převzal syrský režim Bašára Asada. Ten na rozdíl od Saddáma Husajna ani neskrývá, že tyto zbraně vlastní.

To, že byly ve syrské občanské válce chemické zbraně prokazatelně použity, potvrdilo několik zdrojů. Klíčovou otázkou však je, kdo chemické zbraně použil. Jak Asadův režim, tak rebelové odpovědnost odmítají a jasno nemají ani zpravodajské služby USA a Izraele. Ve své podstatě tak jde o historický okamžik, kdy je jasné, že chemické zbraně byly použity, avšak není jasné, kdo je použil.

Existují tak tři možnosti, jak se otravný plyn dostal na bojiště.

První z nich, ale také poměrně málo pravděpodobná je, že došlo v rámci bojových akcí k nechtěnému zasažení některého ze skladů chemické munice a tím k její destrukci a následnému úniku otravného plynu. Problém spočívá v tom, že umístění skladů je relativně dobře známo a ty, o kterých neví obě válčící strany, by pravděpodobně nebyly umístěny v prostorech, kde je velká koncentrace osob a pohyb bojových jednotek. I když tuto variantu nelze vyloučit, jednalo by se o neúmyslné použití otravných látek a po vyřešení všech nezbytných kroků může být světové společenství realitně v klidu.

Druhá možnost je, že chemickými zbraněmi přes řadu ujištění, že je nepoužije, zaútočil Asadův režim. V takovém případě by se jednalo o zásadní porušení všech slibů a ujištění, že zbraně hromadného ničení nebudou použity a zůstanou v bezpečných skladech. I po zjištění, že se sarin objevil na bojišti a zasáhl jednu z válčících stran a civilní obyvatelstvo, představitelé Sýrie kategoricky tuto možnost odmítly. To ale neznamená, že někdo z linie velení bojových jednotek armády takový rozkaz nevydal. Na druhé straně nebyl důvod, pro který by se tak "silný kalibr" musel použít. Bašár Asad ví, že použití těchto zbraní je poslední možnost, jak zvrátit nepříznivý vývoj na bojišti, za normálních okolností směřující k definitivní porážce.

Podle známých informací Asadův režim ještě v takové situaci není. Jasná vyjádření západních velmocí že překročení této hranice by bylo důvodem pro přímou intervenci ve prospěch rebelů a ztráta podpory Ruska a Číny, by měly být dostatečným varováním. Přímá intervence by měla pravděpodobně fatální následky na průběh občanské války, a to v neprospěch syrského režimu. Použití chemických zbraní by ale bylo omezeno jen na území Sýrie a v průběhu intervence by byly sklady chemické munice a prostředky k jejich dopravě na cíl přednostně zničeny.

Třetí a nejméně příznivá varianta je, že chemické zbraně použili rebelové. To dokonce naznačuje i zpráva OSN. Zásadní problém je, že dnes není jasné, podobně jako tomu bylo v jiných případech "Arabského jara", kdo skutečně stojí v čele rebelů a kdo stanovuje konečné cíle. Více než například v Libyi je zřejmé, že síly rebelů jsou úzce propojeny na al-Káidu a další organizace radikálního islámu.

Přečtěte si článek související s tématem:

To nejenom že téměř vylučuje, byť jen v částečné míře, budoucí prodemokratický vývoj. Pokud by se v budoucnosti prokázalo, že chemický útok připravili rebelové, byl by to několikanásobně negativní signál. Předně by to znamenalo skutečnost, že se omezila kontrola tak významných zařízení, jako jsou sklady chemické munice, a tedy že dosavadní režim v Sýrii ztrácí schopnost řídit zbytky regulérní armády, i ty, které jsou odpovědné za uvedené sklady zbraní hromadného ničení. Jinými slovy, že se rychle blíží konec diktatury Bašára Asada (což samo o sobě není negativní) .

Dnes máme jen jednu jistotu, co se týká organizace rebelů, a to, že přesně nevíme, zda vůbec někdo řídí strategická rozhodování a tedy směřování k jednotnému cíli (mimo odstranění režimu Asada).

Důsledky nejen pro Sýrii

Pokud drží chemické zbraně al-Káida nebo její odnož, není cílem jen likvidace režimu, ale cíle daleko vzdálenější a pro nás nepříznivé, protože takovým cílem může být i Česká republika.

V takovém případě by vůbec nebylo jasné proč a za jakým účelem byly tyto zbraně použity. Naprosto zásadní otázka zní, kdo vlastně chemické zbraně drží a je schopen je použít. Pokud by to totiž byla některá z organizací, jejichž aktivity přesahují hranice Sýrie a zájem svrhnout Asada, je na místě uvést, že bychom měly být na pozoru a být připraveni provést jakoukoli intervenci k zabránění nekontrolovaného přesunu tohoto druhu zbraní hromadného ničení mimo území Sýrie.

Hypoteticky – pokud drží chemické zbraně al-Káida nebo její odnož, není cílem jen likvidace režimu, ale cíle daleko vzdálenější a pro nás nepříznivé, protože takovým cílem může být i Česká republika. Mohlo by se stát, že se část chemické munice přesune kamkoliv – i do České republiky, Velké Británie, nebo USA a bude použita například v metru.

Při znalosti, jak takovou zbraň použít by to znamenalo (použití v přepravní špičce), stovky mrtvých a zraněných lidí. Pak to, že se objevil sarin na bojišti by vůbec nemuselo znamenat, že primárním smyslem použití v Sýrii bylo dosažení nějakého dílčího cíle na bojišti v Sýrii, ale test schopností použít tyto zbraně a ověření jejich účinnosti.

Ostatně alespoň podle záběrů televizních kamer, oběťmi nebyli vojáci, ale bojovníci strany rebelů nebo civilisté. Problém by byl i v tom, kdyby se sarin dostal do Sýrie z nezničených zásob z Iráku.

Přečtěte si další texty Jiřího Šedivého pro natoaktual.cz:

Co tedy udělat? Předně se musí spojit všechny zpravodajské služby a to i ty, které přímo nepůsobí na teritoriu Sýrie a odhalit, kdo je skutečně za použitím chemických zbraní v Sýrii. Prokáže-li se, že byly použity plánovitě, nebo že Asad ztratil schopnost zajistit jejich bezpečné uložení, je na místě rozhodnutí světové komunity o provedení intervence na území Sýrie. Ne proto, aby byl ovlivněn průběh občanské války, ale aby se zajistilo, že tyto zbraně nebudou použity. A to jak v občanské válce, tak mimo území Sýrie jako zbraň teroristů.

A co Češi? Máme rozsáhlé know-how a naše Centrum odborné přípravy OPZHN ve Vyškově, které je zároveň pracovištěm NATO. Pokud se tak ještě nestalo, měly by být tímto pracovištěm rozpracovány všechny případné scénáře toho, co se může stát a jak na útok chemickými zbraněmi reagovat. Vůbec by nebylo od věci zároveň připravit variantní plány použití našich jednotek OPZHN, a to jak ve prospěch případného spojeneckého zásahu na území Sýrie, tak k ochraně obyvatelstva.

Signály o hrozbě použití chemickými zbraněmi jsou natolik silné, že nesmíme podcenit žádný z možných scénářů.

armádní generál (v záloze) Jiří Šedivý
autor je bývalým náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky

natoaktual.cz
zpět na článek