natoaktual.cz

Strategická reforma obrany Velké Británie – druhá část

10. dubna 2012  10:47
The Strategic Defence and Security Review (SDSR) je zlomovým dokumentem v zajištění obrany Velké Británie, ovlivňující široké spektrum schopností ozbrojených sil. První část analýzy ze dne 6. února 2012 zhodnotila jeho vliv na úlohu námořnictva zvláště vzhledem k současnému napětí okolo Falkland. Nicméně Royal Navy není zdaleka jedinou zasaženou složkou. Druhé kolo škrtů, které vykrystalizovalo v polovině roku 2011, postihne především pozemní vojsko.  

Britské tanky Challenger 2 | foto: Ministerstvo obrany Velké Británie

První část analýzy čtěte zde:

To totiž, hlavně díky proklamované nutnosti úspěšně dokončit operace v Afghánistánu, vyšlo z původní reformy v roce 2010 relativně lehce se ztrátou 7000 mužů (z původních 109 000). SDSR měla ze zbytku vytvořit skutečně plně expediční armádu - paradoxně ovšem v situaci, kdy ochota účastnit se expedičních operací je naprosto mizivá.

Britské pozemní síly po reformě

Revize obrany sice na Afghánistán klade velký důraz, ale její tvůrci si zapomněli povšimnout, že vliv Britů na dění v této zemi je velmi malý. Jejich vojáci (zesílená brigáda) představují pouze 4 % kombinovaných afghánsko-koaličních sil. A na starosti mají pouze třetinu jediné z 34 provincií spadajících pod vládu v Kábulu. Přitom žádná seriózní analýza nemůže tuto provincii – Hílmand – považovat za skutečně klíčovou pro stabilitu v zemi. Britská armáda tak měla být připravována spíše na období "po Afghánistánu", a to především ve chvíli, kdy Barack Obama ohlásil ukončení bojových operací Američanů už na rok 2013. To, že se tak stalo bez konzultace s britským partnerem, jen podtrhuje klesající vliv Londýna.

Britové v Německu

"Vcelku nedoceněnou roli v reformě obrany představuje kompletní stažení britských vojáků z Německa. Před vyhlášením SDSR bylo ve čtyřech posádkách v Severním Porýní-Westfálsku a Dolním Sasku umístěno 19 130 vojáků převážně z 1. obrněné divize. Přihlédneme-li k faktu, že v té době na stálých základnách v zahraničí sloužilo 25 310 Britů, jednalo se o neúnosné břemeno a je jistě dobře, že se jej David Cameron rozhodl zbavit. Zarážející je ovšem mimořádně pomalé tempo stahování. Do roku 2015 má z Německa odejít první polovina kontingentu a druhá se má postupně stáhnout teprve v průběhu dalších pěti let."

Rozpočtové škrty navíc zdůraznily tradiční napětí mezi armádou, námořnictvem a RAF, jež kvůli údajnému protěžování armády, dosáhlo v současné době vrcholu. Ostatní dvě složky kritizují především fakt, že Spojené království má nejvíce na pozemní síly zaměřenou koncepci obrany ve své historii. To pro ostrovní zemi přináší rizika v podobě neschopnosti kontrolovat námořní trasy obchodu, na nichž je závislá a které armáda (na rozdíl od Royal Navy a RAF) ochránit nemůže. Loni ohlášené druhé kolo škrtů už nicméně zasahuje především armádu, která by po roce 2015 měla přijít o dalších 5000 mužů a do roku 2020 snížit své stavy dokonce o 20 %. K tomu je nutno přičíst zrušení 40 % tanků Challanger 2 a 35 % dělostřeleckých systému AS90. Nasaditelné síly pak budou dosahovat výše pouze 30 000 mužů, což je méně, než se účastnilo invaze do Iráku v roce 2003. A v praxi pak patrně nebude nasazen větší kontingent než 6500 vojáků v jedné stabilizační operaci (tzn. dvě třetiny dnešních britských sil v Afghánistánu).

Vcelku nedoceněnou roli v reformě obrany představuje kompletní stažení britských vojáků z Německa. Před vyhlášením SDSR bylo ve čtyřech posádkách v Severním Porýní-Westfálsku a Dolním Sasku umístěno 19 130 vojáků převážně z 1. obrněné divize. Přihlédneme-li k faktu, že v té době na stálých základnách v zahraničí sloužilo 25 310 Britů, jednalo se o neúnosné břemeno a je jistě dobře, že se jej David Cameron rozhodl zbavit. Zarážející je ovšem mimořádně pomalé tempo stahování. Do roku 2015 má z Německa odejít první polovina kontingentu a druhá se má postupně stáhnout teprve v průběhu dalších pěti let. Od národa, jenž v roce 1940 dokázal z Dunkerque evakuovat 338 000 mužů za 9 dní, by se nepochybně dal očekávat lepší výkon. I přes nesporné narušení osobního života rodin stahovaných vojáků, problémy s jejich dislokací na domácí půdě a také negativní dopady na místní německé komunity se totiž 10 let zdá jako příliš dlouhá doba.

Jaderné zbraně v ohrožení

Roli britských jaderných zbraní vtipně parafrázují slova sira Humphreyho z legendárního sitcomu BBC Jistě, pane premiére. Udivenému předsedovi vlády Humphrey sděluje, že: "Jaderné zbraně nemáme kvůli Rusům, ty máme kvůli Francouzům. Když oni, tak i my máme bombu." Přestože se jedná o dvacet let starý komediální seriál, má tento výrok v sobě zrnko pravdy a role nukleárního deterentu v případě Londýna leží převážně v symbolické rovině.

V kapitole Strategické revize věnující se jadernému odstrašení se patrně nejvíce odráží účast liberálních demokratů ve vládě Davida Camerona. Jejich tradiční tlak na to, aby se Británie tohoto nástroje vzdala úplně a spolehla se na ochranu poskytovanou USA, je dobře známý.

Hlavním argumentem ovšem nejsou často proklamovaná idealistická a normativní hlediska, ale velmi pragmatické volání po finančních úsporách ve výši 25 miliard liber, které by si jinak vynutila blížící se modernizace. Ta by měla zahrnovat především výměnu současných balistických raket Trident II a výhledově také čtyři nové raketonosné ponorky k náhradě třídy Vanguard, jejíž životnost vyprší okolo roku 2020. Jejich financování navíc bude muset pocházet z rozpočtu ministerstva obrany a zanechá za sebou "černou díru" ve výdajích, která se negativně odrazí na dalších složkách ozbrojených sil. V květnu 2011 sice tehdejší ministr obrany Liam Fox schválil první fázi projektu nových ponorek, ale konečné rozhodnutí o osudu nosičů jaderných zbraní odložila SDSR až na rok 2016.

Už i tak se ale objevily zprávy, že jako ústupek liberálním demokratům je zvažována redukce počtu ponorek ze čtyř na tři. To by znamenalo, že nadále nebude možno udržovat bez přerušení vždy jedno plavidlo na pravidelné patrole na moři. Současně ale roste tlak liberálů na to, aby celý program náhrady ponorek byl zrušen úplně, a to včetně jaderných zbraní, jejichž počty už byly mezitím sníženy ze 160 na 120 rozmístěných hlavic. Celkové úspory, které tak vláda získá, dosáhnou maximálně 3,2 miliard liber.

Při relativně nízkém stavu hlavic ve srovnání s USA a Ruskem, je skutečný britský odstrašující potenciál sporný a vlastnictví jaderných zbraní má dnes už téměř výlučně prestižní úlohu. A tu dovede naplnit současných 120 hlavic stejně dobře, jako původních 160 po tak dlouhou dobu, dokud potenciální protivníci z řad "darebáckých států" budou disponovat řádově pouze několika kusy. Naopak podle této logiky by úplné zrušení jaderného deterentu vedlo k podstatné ztrátě prestiže a mocenského postavení země. Jestliže po vydání SDSR konzervativní poslanec Douglas Carswell nazval Spojené království "Belgií s jadernými zbraněmi", pak už zjevně i samotní Angličané chápu, že jaderné zbraně jsou tím posledním, co je (při vší úctě k ozbrojeným silám Belgie) dělí od bezvýznamnosti.

"Very few winners of SDSR"

Ačkoliv SDSR je symbolizována masivními škrty na nejviditelnějších místech obrany Velké Británie (letadlové lodě, počty personálu atd.) najde se několik výjimek, jež naopak doznají posílení. V souladu se závěry Strategické revize obrany o podobě budoucích konfliktů, jde především o speciální síly a kyberobranu, které naopak už ze své podstaty příliš na očích být nesmějí. Zároveň se ovšem jedná o schopnosti, jejichž finanční náročnost je relativně nízká (např. rozpočet speciálních sil se odhaduje na 2 miliardy liber ročně), což při navýšení prostředků v daných kapitolách nepředstavuje výraznější zátěž pro státní pokladnu.

Kyberbezpečnost posiluje

"Reflexe rostoucího významu kybernetické bezpečnosti je pak jedním ze skutečných světlých bodů SDSR mající dopad i v tzv. širokém pojetí bezpečnosti. Kybernetický boj totiž představuje významnou hrozbu nejen pro vojenskou, ale i pro civilní infrastrukturu. Investice do této oblasti jsou v rámci Strategické revize rozvrženy na celkem 650 miliónů liber rozložených do čtyř let. Bohužel jejich slabinou je koncentrace do tří "megaprojektů" podepsaných s firmami Raytheon, Boeing a Ares, což jsou všechno tradiční hráči na zbrojním trhu. Předpokládaná pomoc menšímu domácímu vývojářskému průmyslu, jemuž měla být většina přidaných finančních prostředků určena, se tak patrně konat nebude."

Rozvoj speciálních sil – tedy především SAS a SBS, Special Forces Support Group a Special Reconnaissance Regiment čítajících celkem asi 2000 mužů - má pomoci Londýnu zachovat si své privilegované postavení ve vztahu k Washingtonu. A lze očekávat, že ve snaze vyvážit škrty v ostatních oblastech, budou tyto útvary nasazovány stále častěji a aktivněji. Ostatně ze Sýrie přicházejí od začátku února 2012 zprávy, že zde Britové tímto způsobem již operují. Celý koncept obvykle oficiálně popírané účasti speciálních jednotek podporujících různé povstalecké skupiny tak bude mít za úkol nahradit velké a drahé invaze ve stylu Afghánistánu a Iráku, jež dominovaly minulému desetiletí. Přehlédnout ovšem nelze fakt, že utajené operace nejsou zrovna tím typem akcí, který zemi přináší prestiž a rozhodně nepotvrzují velmocenské postavení Velké Británie - a nemohou tedy plně nahradit rušené konvenční schopnosti.

Reflexe rostoucího významu kybernetické bezpečnosti je pak jedním ze skutečných světlých bodů SDSR mající dopad i v tzv. širokém pojetí bezpečnosti. Kybernetický boj totiž představuje významnou hrozbu nejen pro vojenskou, ale i pro civilní infrastrukturu. Investice do této oblasti jsou v rámci Strategické revize rozvrženy na celkem 650 miliónů liber rozložených do čtyř let. Bohužel jejich slabinou je koncentrace do tří "megaprojektů" podepsaných s firmami Raytheon, Boeing a Ares, což jsou všechno tradiční hráči na zbrojním trhu. Předpokládaná pomoc menšímu domácímu vývojářskému průmyslu, jemuž měla být většina přidaných finančních prostředků určena, se tak patrně konat nebude.

Firma Boeing rovněž Británii dodává transportní letouny C-17 Globemaster III, jež jsou jedním z mála typů "velkých zbraňových systémů", jenž doznal posílení. Z původně 4 letounů v roce 2000 expandovala flotila C-17 na 7 kusů a zatím poslední osmý v ceně cca 300 miliónů dolarů byl u výrobce objednán letos v únoru. Faktem zůstává, že spolu s poněkud stárnoucími letouny C-130K Herkules má Velká Británie i v mezinárodním měřítku úctyhodné přepravní kapacity. I tak už ale byla předstižena například Indií s objednávkou na 10 kusů typu C-17.

Přečtěte si další materiály Lukáše Dyčky pro natoaktual.cz:

Pronájem 14 tankovacích/dopravních letadel A-330 Voyager na 27 let od konsorcia AirTanker, spadajícího pod zbrojní gigant EADS, byl sice podepsán už v roce 2008, ale teprve nyní procházejí první dva letouny testy. Královské letectvo nicméně nebude jednotlivé stroje vlastnit a navíc přicházejí jako náhrada vyřazovaných tankerů VC-10 a TriStar, takže mluvit o zvyšování schopností je sporné.

Zajímavá situace panuje okolo bezpilotních prostředků, na něž byl v SDSR položen důraz. Nejvýkonnějším typem ve výzbroji v počtu 10 kusů je v současné době MQ-9 Reaper provozovaný 39. perutí RAF a nasazený v Afghánistánu. Nicméně komunikační systémy jsou umístěny v USA, odkud jsou rovněž tyto stroje nad Afghánistánem kontrolovány. V současné době tak intenzivně probíhají práce na novém prostředku přímo pod britskou kontrolou. Pod názvem Telemos jej vyvíjí BAE Systems ve spolupráci s francouzskou firmou Dassault a v rámci programu Scavanger by měl výhledově současné stroje MQ-9 do roku 2020 nahradit.

Výhled do budoucna

Vláda Davida Camerona sice dokázala v The Strategic Defence and Security Review vymezit několik málo oblastí obrany, jež budou posíleny, její hlavní těžiště ale přesto leží ve finančních škrtech. Do povědomí budoucích generací se tak skoro určitě zapíše jako dokument, jenž udělal tečku za rolí Spojeného království coby respektované světové velmoci. Od roku 2010 se Britové vydali na dráhu, která je dramaticky odlišná od role, jež si zvykli hrát posledních 200 let.

A když byl v prosinci 2011 schválen kontrakt pro BAE Systems na opravy lodi HMS Victory, která se zároveň posunula do role vlajkového plavidla Prvního námořního lorda, měl tento krok v sobě trpkou symboliku. Žádná vyšší příčka v námořnictvu totiž pro loď již neexistuje. A je tak téměř ironické, že se toto 246 let staré plavidlo, na jehož palubě admirál Nelson zahájil kariéru dominance Velké Británie, svého posledního povýšení dočkalo právě v době, kdy se s posledními zbytky slávy musí bývalé impérium rozloučit.

Lukáš Dyčka
autor je doktorandem na Katedře politologie FSS Masarykovy univerzity

natoaktual.cz
zpět na článek