natoaktual.cz

Válka proti terorismu skončila, ale ne díky zabití bin Ládina

9. května 2011  15:33
Zabití Usámy bin Ládina komandem amerického námořnictva v pákistánském Abbottábádu vyvolalo předvídatelný mediální ohlas v celosvětovém měřítku. Informace a spekulace o podrobnostech operace, roli Pákistánu a především implikacích bin Ládinovy smrti vrátily boj proti terorismu a al-Káidě do popředí zájmu. Ovšem sama skutečnost, že se tam toto téma dnes běžně nevyskytuje, vypovídá mnohé o tom, jak se svět během dekády od 11. září 2001 změnil.  

Rekonfigurace bezpečnostní politiky po 11. září
Během několika měsíců po útocích proti New Yorku a Washingtonu došlo k zásadní transformaci americké, alianční i evropské bezpečnostní politiky. Al-Káidě se jediným aktem podařilo donutit americké a evropské představitele přijmout a realizovat rozsáhlou restrukturalizaci bezpečnostní doktríny a jejího institucionální zabezpečení, na jejímž základě byly posléze uskutečněny praktické kroky. Po váhání 90. let, kdy se euroatlantické společenství snažilo vyrovnat s novým bezpečnostním prostředím po skončení studené války, poskytly útoky 11. září novou vůdčí vizi bezpečnostních rizik, kterou členské státy NATO a EU postupně přijaly za svou. Její součástí se stalo ústřední postavení terorismu jako strategicky klíčové bezpečnostní hrozby, kterou doplnilo šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty a poukaz na zhroucené nebo "darebné" státy.

Toto chápání bezpečnostního prostředí, v němž jsou hrozby chápány jako globální fenomén nerespektující státní hranice ani další geografické překážky, se posléze stalo základem argumentace ospravedlňující intervenci a působení koaličních sil v Afghánistánu a (v mnohem kontroverznější podobě) v Iráku. "Válka proti terorismu", evropskými spojenci nemilovaný, ale v zásadě akceptovaný koncept, měla ambici stát se novodobým ekvivalentem strategie zadržování, jež dominovala bezpečnostní politice Západu během studené války.

Válka narativů: terorismus, counterinsurgency, energetická bezpečnost, vzestup Asie
Aby "válka proti terorismu" skutečně mohla plnit funkci, kterou hrálo zadržování Sovětského svazu během studené války, musela by dlouhodobě fungovat jako dominantní, vůdčí prvek bezpečnostně-obranné doktríny a politiky. Přes nezanedbatelný transformační náboj, který s sebou boj proti globálnímu terorismu přinesl, je však dnes již zřejmé, že se jeho mobilizační potenciál do značné míry vyčerpal.

Zásahy v Afghánistánu a Iráku byly sice americkými a evropskými představiteli zasazeny do kontextu "války proti terorismu", ale reálný vývoj těchto konfliktů se ubíral jiným směrem. Při prvotním útoku na Afghánistán byla vyvrácena zdejší infrastruktura al-Káidy, vybudovaná bin Ládinem během jeho působení v zemi, a její členové byli zabiti, zajati, nebo se rozprchli po Afghánistánu a Pákistánu. V každém případě se určujícím rysem konfliktu v zemi stal nikoliv boj proti terorismu, ale snaha o stabilizaci, zaštítěná v posledních letech doktrínou protipovstaleckého boje (counterinsurgency). V Iráku, v jehož případě samotná legitimizace intervence bojem proti terorismu vyvolávala značné kontroverze, se vývoj s ohledem na specifickou sociální strukturu ubíral poněkud jiným směrem, nicméně i zde narativ stabilizace a boje proti povstalcům překryl původní koncept protiteroristické operace. Boj proti terorismu se tak po 11. září postupně buď přenesl do sféry, která není běžně součástí veřejné debaty (operace tajných služeb, spolupráce policejních útvarů, práce justičních orgánů), nebo se změnil v operace krizového managementu, čímž fakticky ztratil schopnost působit jako vůdčí fenomén bezpečnostní politiky.

Ještě důležitější než postup operací v Afghánistánu a Iráku byl vývoj celkové bezpečnostní agendy. Terorismus jako bezpečnostní hrozba se ocitl v obtížné situaci, kdy musí soupeřit s mnoha dalšími tématy, která se hlásí o pozornost. Jedním z nich se stala energetická bezpečnost: např. pro země střední a východní Evropy bylo obtížné prioritizovat boj proti terorismu v okamžiku, kdy Rusko zavřelo plynové kohouty. Šoky finanční krize a následné hospodářské recese přitáhly posléze pozornost k dalším aspektům globální bezpečnostní politiky, zejména mocenskému vzestupu velmocí mimo euroatlantický prostor. Zatímco v období těsně po roce 2001 mohla Bushova administrativa s určitou přesvědčivostí hovořit o americkém primátu a předpokládat, že se ostatní významní aktéři spojí pod vedením USA v boji proti společnému nepříteli, dnes tato grandiózní vize vyznívá spíše parodicky.

Přečtěte si další materiály Tomáše Karáska pro natoaktual.cz:

Jinak řečeno, zatímco boj proti Sovětskému svazu zůstal po čtyřicet let ústřední složkou americké (a alianční) bezpečnostně-obranné politiky, ambice "války proti terorismu" stát se novodobým ekvivalentem strategie zadržování jsou dnes zjevně překonány.

Jak dál?
Nic z výše řečeného neznamená, že by boj proti terorismu jako takový skončil. Odborníci upozorňují, že i přes utrpěné ztráty zůstává al-Káida stále nebezpečná a její definitivní porážka, je-li vůbec možná, si vyžádá značné úsilí. Ani v nejmenším není také ukončena operace v Afghánistánu a nelepší se ani situace v sousedním Pákistánu. Bin Ládin je sice mrtev, ale otázky nad schopností a vůlí pákistánských politických a vojenských spolupracovat v boji proti teroristům a povstalcům zůstávají.

Faktem ale je, že v kontextu ekonomických potíží, rozpočtových škrtů, stoupající asertivity Číny, Indie a dalších aktérů, revolučního dění v arabském světě a dalších výzev se terorismus stává jen jednou, nikoliv jedinou prioritou bezpečnostní politiky. Aniž by byla kampaň proti globálním teroristickým sítím dovedena do zjevně vítězného konce, vracíme se fakticky do situace před 11. zářím, kdy se euroatlantické společenství muselo potýkat s mnohostí bezpečnostních hrozeb a problémem jejich hierarchizace. "Válka proti terorismu" je sice minulostí, boj proti terorismu však v novém kontextu dál pokračuje.

Tomáš Karásek
autor je ředitelem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky

natoaktual.cz
zpět na článek